Pokud se týká mezinárodně-politicky závažných témat, zájem o ně už tak obecný není. Vždyť tomu většinou průměrný občan stěží porozumí; necítí-li se ovšem projektem přímo sám ohrožen a zatím bez zjevné obrany. Přitom složitější a dalekosáhlejší problémy vyžadují k lepšímu pochopení experty, kteří nebývají veřejnosti po ruce. Snazší pak je vnímat závažný problém na úrovni krátkého spojení, třeba i bez ohledu na relevantní fakta. Samozřejmě že jsou mezi námi tací, které zajímá jen vlastní žlab, a ostatní jim může být ukradeno. A jakmile do uvažování vstoupí emoce a pocit ohrožení, nechtějte už po takovém člověku, aby byl "jen soudný".

V demokracii by mělo být automatickým (spolehlivě vydrženým) právem věcně přiměřeně vědět o záměrech těch, kteří jsou z vůle voličů jejími "představiteli". Nejde jen o to, aby byl občan jakžtakž "informován". Ty záměry by měly být předkládány veřejnosti na vědomí, se srozumitelnými "pro a proti", a proč třeba zrovna v daném případě převažuje "pro".

V českém prostředí se ujal výraz "blbá nálada" pro situace, kdy to v uvedeném ohledu skřípe. Bohužel za těch skoro již 18 let jaksi "obrozeného" vývoje se nejednou ukázalo, že mocní kážou vodu, pijíce víno. Vysvětlujte někomu, kdo v současnosti svými příjmy rozhodně nedosahuje statistického průměru, že některé "posty" musí být dotovány několikanásobky tohoto průměru, aby nedocházelo ke korupci.

Přitom je zbytečné komentovat, jak dlouho u nás podvodným "podnikatelům" beztrestně procházelo (a nejednou pořád prochází!) tunelářství, daňové úniky, čachry s vyhlídnutými pozemky k investičním záměrům apod. Vysvětlujte někomu, že není ani v obecném, ani v individuálním zájmu, aby byly herny málem "na každém kroku".

On ale vidí, jak heren nepochopitelně zatím stále přibývá. Vysvětlujte někomu, že výkup některých surovin by měl být přinejmenším vázán na přijatelně deklarovaný jejich původ, jsou-li oprávněné pochybnosti. Přitom se říká, že příjmy ze zjevně kradených "surovin" (včetně třeba měděného drátu nebo ještě nezoxidovaných okapů ze střech) by se měly aspoň zdanit! Vysvětlujte někomu, že zrovna někudy musí vést komunikace nebo tam má být nějaký supermarket, když nejednou je občanům v okolí jasné, že někde "ruka ruku myla" -- protože jinak by to nemohl zodpovědný úřad schválit...

Kdo a proč před tím vším zavírá oči, nechce slyšet, ba nejednou jedná proti zájmům veřejnosti, ba i proti zdravému rozumu? Jak jsou využívány místnosti poslanců a senátorů, když to stojí nemalé peníze, nikdo zřejmě asi zatím nevyčísloval. (Nejde tolik o možný kontakt s voliči, když lze přilepšit nemalou částkou sobě a nádavkem někomu z vlastní rodiny, že?) Kdo z nás vůbec ví, kde a kdy má jeho zastupitel nějaké úřední hodiny pro styk s voliči? Copak to u nás "nejede" po dvoukolejné trati? Jedny starosti mají až příliš často ti "nahoře", a úplně jiné mají ti "dole". Odtud i patrný stále klesající zájem veřejnosti o politiku.

Stane se sice, že se někdo zapřemýšlí nad tím, že kdyby se někdo zranil sklouznutím na banánové slupce na městském chodníku, zodpovědnost pak u nás kupodivu nese majitel přilehlého pozemku. (Ať pan senátor Kubera promine, že jsem nevyužil jím citovaného příkladu s psím lejnem.) V nejedné evropské zemi dávno vědí, že naše právní úprava o chodnících je absurdní. Když třeba napadne sníh, i v malé švýcarské obci mají obecní sněžný pluh a zaměstnance, který ty chodníky urychleně uklidí. Je to jen malý příklad na užitečnost a potřebu zpětné vazby.

Když pak vpadne do naší vlasti nějaký citlivý námět, v němž se má ta naše politická reprezentace rozhodnout, je tu najednou "fofr" nejen "nahoře", ale -- když se to musí sdělit veřejnosti -- také "dole". Ti "nahoře" nemusí být k řešení daného problému dost kompetentní, a my "dole" jsme příliš anonymní, aby byl náš hlas slyšen. Politické struktury státu mají ovšem celou řadu deklarovaných práv, povinností, ale i zodpovědnosti za další chod republiky. Takovou odpovědnost automaticky jednotlivý občan cítit nemusí; není-li k tomu nějak přitlačen třeba tím, že se ho to bezprostředně týká.

Na jedné straně bychom zřejmě měli mít důvěru v kvalifikované experty a v soudnost své politické reprezentace. Na straně druhé bychom asi měli být ve střehu před příliš heslovitými formulacemi z transparentů. A naopak: Copak se nejednou volení funkcionáři nezpronevěřili vůči veřejnosti pro osobní výhody? A neříká se dosud, bez ohledu na stále civilnější -- až spotřebitelský -- život občanů, že "hlas lidu --- hlas boží"?

Nebylo by tedy konečně na místě místo tance kolem horké kaše kompetentně sdělit jak "postiženým", tak širší veřejnosti relevantní fakta? Bez slovních zástěrek, ale také bez urážek a přezíravosti, jež vzbuzují další oprávněné emoce? --- Víme-li, že a jak před lety v USA probíhala realizace tzv. "hvězdných válek" (za prezidenta Reagana), měli bychom mít nemalé pochybnosti o efektivnosti a strategické nosnosti stávajících projektů na jednu radarovou (a další antiraketovou) základnu ve Střední Evropě; nehledě na možné dočasné materiální výhody z takového záměru.

Je tu také otázka, do jaké míry vojenská a politická reprezentace USA (tedy nejen stávající administrativa USA) vidí v citovaném projektu účinný nástroj k řešení dynamicky se měnících poměrů ve světě, včetně vojensky "obranných" a cílených na řadu let dopředu.

Je škoda, že naše politická scéna není v těchto složitých a nemálo citlivých otázkách dost důvěryhodná. Uvažování o případném referendu je ovšem také slepou uličkou. Proč? Nejedna česká politická strana do tohoto možného vojensko-politického námětu USA už předem vložila svůj předvolebně laděný kapitál, takže stěží se může soudný občan spolehnout na její pouze heslovité doporučení v této věci.

Neujel nám -- pořád ještě voličům -- až příliš daleko ten vlak, do něhož někdy jen z 10 % zastoupené voličské vůle (a bez další naší kontroly!) sebevědomě nastoupili ti "naši zvolení"? To nezachrání ani případné jednorázové referendum, pro něž jsme se už předem dostali do ohlávky stranických zájmů, kde vlastní předmětná otázka nemá hrát roli. Nezapomeňme, že stávající vláda se přitom může také -- byť neadresně -- schovat za stávající rozvoj ekonomiky a vyhlídky na bezvízový styk občanů ČR s USA. A že citlivost argumentace s "cizími vojáky na českém území" je také nekorektní; USA jsou spřátelenou mocností nejen dvoustranně, ale také prostřednictvím NATO.

Takže by nám mělo být konečně aspoň trochu jasno jak v globálních otázkách politiky, tak ve speciálních otázkách radarové a antiraketové techniky. Kdo z nás se již dostatečně seznámil s vahou argumentů na obou stranách? Ať s jasnou myslí jako první hodí svůj hlas! (Ovšemže, pokud s tím budou souhlasit naši představitelé. Nezapomeňme, že zatím dokázali účinnost hlasu voličů naši politikové omezovat 50 % účastí v referendech a nadpolovičním souhlasem s předmětem hlasování. Politikové si dobře hlídají, aby jim do toho nikdo nemluvil. Ale snad ještě jsou prostředky, aby museli být vyslechnuti odborníci, a to s komplexním vnímáním celého problému v jeho složitosti. Samotní politikové v dané věci dost kompetentní samozřejmě nejsou. Nebo už opravdu se máme omezit jen na to, zda referendum, anebo ne-referendum?!)