A stejně tak za demagogii považuji celou řadu dalších tvrzení, tentokrát hlásaných současnou vládou o tom, proč ten radar potřebujeme (i to je legrační -- budeme snad s ním my, Češi, mít možnost manipulovat?), jak je bezpečný zdravotně, jak zvýší naši vojenskou bezpečnost a jak to samozřejmě celá Evropa schvaluje a vítá.

Pokud jde o ta zdravotně-bezpečnostní rizika, pane Cieslare, ať pátrám, jak pátrám, tak zatím nezazněl JEDINÝ skutečně hodnověrný a prověřitelný argument, který by je vylučoval. Naopak prohlášení vládních politiků, ale i odborníků, povolaných radar prosazovat, jsou v tomto ohledu přinejmenším velmi mlhavá, pokud ne rovnou až podezřele opatrná, mnohdy si dokonce protiřečící a zaznamenali jsme už i taková, která byla jednoznačně vyvrácena. K těm už se propagátoři radaru, poté co vyšlo najevo, že jsou nepravdivá, už raději ani nevracejí. To všechno není demagogie? Já myslím, že ano.

A co pak tvrzení o nějaké politické odpovědnosti? Kdyby tito politici tu odpovědnost skutečně měli, přihlásili by se k ní ve chvíli, kdy to bylo namístě -- ve svých předvolebních programech. Tam ale všichni svorně mlčeli jak ryby. Tahle vláda dokonce ani nenašla dost odvahy, aby téma americké základny zmínila ve svém programovém prohlášení. Tomu neříkám politická odpovědnost, ale naopak hrubá, až trestuhodná nezodpovědnost!

Většina národa to zřejmě vnímá podobně -- politikům, kteří se podivným způsobem vloudili do Strakovy akademie prostě nevěří. Nevěří jim, že jsou odpovědní, nevěří jim ani, že mluví pravdu. Zatím to stále ještě nijak nedokázali.

A tady je pak ona pojistka. Demokratická pojistka, pane Cieslare, referendum. Ale do toho se nějak vládním a provládním politikům nechce, že?

Ani za nic. Jejich jednání asi nejen mně připomíná heslo "po nás potopa". Obávám se, že přinejmenším v tomto (radarovém) případě řadoví občané této země vykazují mimořádně větší odpovědnost, než velká část těch, kteří by se rádi považovali za politickou elitu.

Myslím, že Vaše dojemné obavy, zda "radarové" referendum není příliš velké sousto pro emocemi zmítané prosťáčky, jsou zcela liché. Spíš je to příliš velký krajíc demokracie, s nímž by si Topolánkova vláda nevěděla rady.