2. 1. 2007
Tak to máme za sebouVánoce, žravé štěstí. Pastva. Hromady očekávaných i překvapujících dárků pod stromečkem, báječný televizní program pro celou rodinu, báječná značková kosmetika. Nové auto, nový počítač. Nová partnerka a třeba i nové zuby. Duchovní rozměr, poselství o čisté lásce a mateřství se tiše krčí v koutě, píše Dagmar Milotová. |
Silvestr, povinné oslavy, bohatýrské žně aminokyselinového zapomnění i zrod novoročních předsevzetí brzy opouštěných pro zajeté jistoty. Nový rok, prezidentův projev o studené občanské válce. Uprostřed teplé zimy. Před náporem reality není úniku. V létě v tom plaveme, v zimě v tom bruslíme, jinak v tom lze ba i létat. Úpadek svědomí zdomácněl. Nadáváme na vládu, nadáváme na bezvládí. I kdyby někdo mocný vyměnil politiky kulaté za hranaté či naopak, naše manéž bude dál bahněním v rodném trusu. Smutno je ti, děvče? Dějiny nás poučily, že státy a národy se chovají rozumně, jakmile vyčerpaly všechny ostatní možnosti, praví klasik. Kolik jich ještě nezadržitelně stárnoucímu národu zbývá? |