Steigerwald patří k inventáři nejčtenějšího českého deníku -- nejčtenějšího mezi těmi, které se primárně zabývají vážnými tématy (bylo by samozřejmě jednodušší říct "seriozních deníků", ale to bych se dopustil nemístného zjednodušení:)). Vzhledem k tomu, že svou stopu zanechává dlouhodobě právě na názorových stránkách MF Dnes, je vcelku pochopitelné, že se právě jeho komentáře do velké míry podílejí na tom, co MF Dnes, jako informátor širokých mas, svým čtenářům sděluje.

Není třeba se pozastavovat nad tím, že MF Dnes není deník pro intelektuály a že flašinet komentátora Steigerwalda má uspokojit zejména čtenáře, jejichž nároky charakterizuje spíše touha po dosažení konsensu s vlastním názorovým stereotypem než zvídavost a základní intelektuální vlastnost, tedy skepse. Steigerwaldův flašinet mele v tomto smyslu pravidelně a zhusta, což tyto nároky dostatečně uspokojuje.

Je jistě zarážející, že zrovna u těch, kteří se zabývají komentáři politické situace (tedy u těch, kteří by se měli pokoušet o přesné postižení současnosti ve světle těch nejširších souvislostí) dochází k tak očividné intelektuální retardaci. Politický komentátor by měl i v případě určité politické orientace (není-li schopen ji odbourat) sedět poměrně vysoko nad stranickými zájmy a sledovat dění z empiru, tedy z podobné pozice jako rozhodčí při tenise. Úplně nejlepší by samozřejmě bylo, kdyby neseděl ani vpravo, ani vlevo, ale byl přímo ve středu nad pomyslným "hřištěm", aby to měl jeho zrak stejně daleko na všechny strany. Takové nároky jsou ale idylické a zjevně neodpovídají výbavě a nadání "průměrného" politického komentátora, dá-li se vůbec v souvislosti s touto velmi citlivou a rozhodně neobvyklou a zvláštní schopnosti vyžadující společenskou funkcí mluvit o průměru.

Každý kritik tohoto stavu by měl brát v úvahu, že do velké míry se jedná o naplnění obchodních zájmů firem, které podnikají na trhu s informacemi. Budeme-li mluvit o MF Dnes jako o deníku pro čtenáře s průměrnými a podprůměrnými intelektuálními potřebami, je podle toho nutné posuzovat také názorovou tvář deníku. Ta se dlouhodobě orientuje na uspokojování výše uvedených nároků čtenářů, kteří si ve skutečnosti nepřejí zjistit něco blížícího se pravdě, ale rádi dennodenně čtou o tom, že se nic nezměnilo a že mají v rukách svoje "staré dobré" noviny.

Při vší toleranci a při vší snaze pochopit skutečnou podstatu existence deníku, kterému na specifickém českém mediálním trhu chybí dlouhodobější tradice (stejně jako všem ostatním) odvíjející se od působení uvnitř demokratické společnosti, jehož personální obsazení často kontinuálně navazuje na předlistopadovou novinářskou garnituru a který slouží zahraničnímu majiteli především a na prvním místě jako zdroj finančního zisku, což se rovná uspokojení poptávky adekvátní nabídkou, při tom všem lze těžko akceptovat manipulaci a hloupost, kterou komentátoři tohoto deníku, jmenovitě Steigerwald, zosobňují.

Abych ale nebyl tak abstraktně ukecaný, vezměme konkrétní případ, konkrétní "kus" z produkce Steigerwaldova kolovrátku. Přímo exemplární ukázkou toho, co považují v MF Dnes za komentář, je Steigerwaldův text ze dne 7.11. 2006 s názvem Paroubek zemi rozdělil... (neuvádím odkaz, archiv MF Dnes je přístupný pouze po registraci, pro čtenáře ale nebude na základě uvedených údajů problém si text na internetových stránkách deníku vyhledat). Steigerwald se v něm vyjadřuje k rozhodnutí prezidenta o opětovném jmenování Topolánka premiérem. Ve skutečnosti se jedná o ryzí obhajobu prezidentova nepříliš nápaditého rozhodnutí, takové by "nedal" snad ani tiskový mluvčí Hradu. Při každém jiném rozhodnutí by se podle ústavního experta Steigerwalda prezident pohyboval za hranicí demokratických zvyklostí.:)

Tím Steigerwald začíná, většina textu ovšem pojednává o tom, proč nemůže být sestavením vlády pověřen předseda ČSSD Paroubek. Proč? Podle Steigerwalda proto, že se mocibažný Paroubek dlouho pohybuje za hranicí demokratických zvyklostí, protože nabízí pouze sebe, dvacet šest komunistů a lumpa, resp. korupčníka, resp. lháře, resp. spiklence (tzn. poslance -- přeběhlíka), protože nechápe, že je to po listopadu 1989 vyloučené, protože by to tragicky rozdělilo zemi, protože by to dokonce -- a teď dávejte dobrý pozor - byl impuls k občanské neposlušnosti, nepokojům a masovým protestům atd. Steigerwald dokonce na několika řádcích předkládá svůj vlastní ústavní pořádek a "zpřesňuje" ústavní možnosti při sestavování vlády. Při tom všem Steigerwald výslovně nepotřebuje sestavovat k tomu "demokratické" argumenty ...

Není nutné dále rozebírat tento komentář, když to už udělal Jiří Hanák v Právu (Co je možné v zemi Franze Kafky, 9.11. 2006, článek je možné vyhledat po registraci v archivu deníku práva na www.pravo.cz ). S Hanákovým zhodnocením Steigerwaldova propagandistického kousku musí souhlasit každý objektivně uvažující člověk, bez rozdílu náklonnosti vlevo či vpravo. Významnější je zjištění, zda se jedná u Steigerwalda o nějaký výjimečný exces, nebo zda je to jeho běžná komentátorská hatmatilka.

Protože MF Dnes běžně nesleduju, přečetl jsem si deset posledních Steigerwaldových komentářů -- a na víc nemám sílu ani chuť. Myslím, že i flašinet s tou nejubožejší výbavou dokáže vyprodukovat rozmanitější paletu zvuků, než je Steigerwald schopen sdělit ve svých komentářích myšlenek. Těch deset komentářů se za současné situace pochopitelně dotýká hlavně průběhu nekonečných jednání o nové vládě, ale to není to jediné, co je spojuje. Až na výjimky je hlavní postavou těchto zaříkávacích manter démon zla a hrozba celé slušné a demokratické společnosti -- nebo snad náboženské obce? - "inženýr" Jiří Paroubek.

Steigerwalda ve skutečnosti nezajímá politická situace, nezajímá ho sestavování vlády, nezajímají ho postoje jednotlivých účastníků politické scény. Steigerwalda zajímá Jiří Paroubek. Nevím, jestli se Steigerwald pohybuje "za hranicí demokratických zvyklostí", zcela určitě se ale pohybuje za hranicí lidského rozumu. Kdybychom se měli řídit tím, co Steigerwald ve svých patologických komentářích o Paroubkovi píše, museli bychom skutečně zvažovat, zda Paroubka "nezahnat do Vltavy", případně jej rovnou nepopravit. Dokážu pochopit, že pokud novinář nemá s politikem zrovna přátelské vztahy, dá mu to určitým způsobem pocítit a stejně tak opačně. To co však předvádí Steigerwald nediskredituje Paroubka, ale samotnou novinářskou existenci autora.

Zaujetí Paroubkem je tak silné, jako by to byl diktátor usurpující veškerou moc. Na druhou stranu o těch, kteří skutečně nyní u moci jsou, Steigerwald takřka nepíše. Kriticky ho nezajímají, používá je jen ke scénografickým účelům s neutrálním nebo pozitivním nábojem. Vedle Paroubka, příčin všeho zla, nepochopení a napětí v české společnosti, jsou ostatní, i když aktuálně u moci, jen pouhý kompars.

Co si z těchto "komentářů" může přemýšlivý čtenář vzít? O tom, co je jejich náplní nic, ale je to určitě významná výpověď o autorovi. Ten člověk nepíše proto, že by věřil tomu, co říká. Ještě snad možná věří tomu, že to, co říká, se říkat má. Ze všeho nejpravděpodobněji ale věří pouze tomu, že říká jen to, co je požadováno, po čem je poptávka a co bude určitá skupina čtenářů (resp. klientů, resp. zákazníků) s uspokojením číst -- jednoduše proto, že si to sami myslí. Inu, když si je tak ty "jejich" noviny naučily...

Steigerwald zásadně nic neobjevuje, neobjasňuje, nevysvětluje a ve skutečnosti ani nekomentuje. Vytváří jen jakýsi, z technického hlediska literární obraz světa. Z literárního hlediska je to ovšem brak, z novinářského totéž.

Jako flašinetář má Steigerwald dobrý flek. Paradoxem je, že samotného flašinetáře by asi nikdo nebral vážně. V tomto případě ale stačí, aby flašinetář exhiboval na tom správném místě -- pod tou správnou značkou - a z flašinetáře je pro mnoho lidí rázem "institucionálně" respektovaný umělec...