13. 11. 2006
Triky politiků aneb penze v kostceJen málokdo si uvědomuje, že byly a jsou naše penze také závislé na národních aktivech, nebo-li na investovaných úsporách na stáří. Všichni dnes unisono, počínaje politiky, analytiky, bankéři, ekonomy a novináři volají po důchodové reformě. Kde ovšem všichni byli na začátku 90. let, když se na dluhy zakládalo? Proč se nezeptali a nedonutili otce transformace V.Klause, aby stručně vysvětlil, jak stát zajistí budoucí důchody, když privatizací ztratí nebo lacino prodá všechna národní aktiva -- majetek, který tyto státní výdaje měl a mohl zabezpečovat? K tomu: Jan Čulík, "Je to jiný Ivan Svítek?" ZDE Z archivu Jana Čulíka: " Kompetence Klausových poradců", pořad Hlasy a ohlasy, Svobodná Evropa, leden 1991ZDE |
Lze prokázat, že téměř polovinu privatizačního období nikoho z politiků financování penzí absolutně nezajímalo. Prioritou byla, jak všichni víme, jen privatizace majetku. Proč nikomu nebylo divné, že přestože byla privatizace představovaná v tom nejlepším světle, vláda ODS penzijní systém odstátnit nedokázala! A jsme u prvního podvodu ODS. Vyloučením penzijních závazků státu vůči pojištěncům z trhu, tak byly od počátku znehodnoceny ceny majetku téměř o 90% a byl znetvořen celý kapitálový trh, který měl být zlatým hřebem reformy V.Klause. Proto byla vláda ODS přinucena snížit výdaje státu prosazením zákonů údajné reformy penzijního systému v roce 1994. Ta však neznamenala nic jiného, než že tím všechny důchodce okradla o část jejich penzí, garantovaných vládou předchozí. Tehdy byl totiž poměr starobní důchod -- hrubá mzda 55%! Autoři celé hospodářské reformy prostě zapomněli, že odstátněním jen majetku-národních aktiv se výdaje státu na důchody ani neztratí ani nezmenší. Na druhé straně představovaly penzijní úspory značný finanční kapitál, třebaže jejich peněžní hodnotu vlády neuváděly. V roce 1995 bylo v tisku zveřejněno, že "muselo by se do odděleného důchodového fondu vložit kolem 2 760 mld korun, aby byl kapitálově krytý a nezadlužil se u státu. To znamená, aby byl v kterémkoliv okamžiku schopen vyplatit vše, co náleží jeho účastníkům: zaplacené příspěvky těm, jimž ještě nevznikl nárok na dávku a zbytek důchodových nároků občanům, kteří už jsou v penzi". Jak jsem již uvedl, výdaje totiž i po " skvělé privatizační vichřici", zůstaly v péči státu! V roce 1989 se na penze vydalo podle statistik cca 45 mld. Loni se na důchodové pojištění vybralo již 250,1 miliardy korun, tedy o zhruba 14,3 miliardy víc než v roce 2004. Do starobních, invalidních a pozůstalostních penzí putovalo 241,1 miliardy korun. Na rok 2007 je "naplánováno" ze státní pokladny na důchody již 270 miliard korun! Musí-li stát tyto "nenáviděné" výdaje dnes "garantovat", je to tedy především zásluha ODS! Vláda soc. dem si sice na pomoc přizvala tzv.Bezděkovu komisi, ta však skutečné příčiny krize, jak jinak, nezjistila. Nicméně reformu doporučila. Zatím politici jen mírně posunuli věk odchodu do penze a zpřísnili předčasné odchody. Nikdy se ovšem nezmínilo, že skutečnou příčinou špatného financování penzí je ztráta majetku. A to je druhý podvod ODS na občany. Většina majetku (kapitálu), který stát obhospodařoval, vznikla prokazatelně z odvodů, daní a úspor lidí na stáří, vybraných státem. Jinak řečeno, komunistický stát větší část vybraných peněz investoval, aby měl z čeho v budoucnu slíbené státní penze platit. Jiný investor než stát, zde 40 let nebyl a proto bylo i po vrácení znárodněného majetku, co privatizovat. Tak vznikly z gruntu nové podniky jako Barum Rudý Říjen, Temelín, Transgas nebo jiné, jako Škoda Ml.Boleslav, jejichž majetek se "státními" investicemi (z našich peněz) mnohonásobně zhodnotil. A ty podniky přinášely státu (nám), nemalý prospěch. Pokud stát privatizací tento kapitál, (majetek) ztratil, stává se nyní zcela závislý jen na příjmu z daní náš všech. Ztrácíme tak původní prospěch z kapitálu - zisk, který šel do státního rozpočtu na důchodové a jiné výdaje. Zisk chcete-li HDP, jde dnes novým převážně zahraničním majitelům, kteří jej koupili, jak jsem výše uvedl, za pakatel. Privatizační fintaVlády trikem s privatizací tzv. státních podniků a neodstátněním důchodového systému tak daňovým poplatníků de facto vyvlastnily jejich budoucí příjmy bez náhrady. A jsme u třetího podvodu ODS, kdy důchodce postupně sníženými penzemi z 55 % na současných 40% doslova okradla. To jsou ekonomická fakta, která nemohou zastřít výmluvné "argumenty", že roste počet důchodců, že nový vlastník platí daně nebo, že ceny za prodeje byly transparentní, standardní či tržní. Nový kabinet, tedy Topolánkův s přípravou nových norem, podle tisku, počítá. Například těch, které jsou nezbytné pro reformu penzí, a už se na nich shodly všechny politické strany vyjma komunistů. Jsou to tentokrát zákony o vzniku rezervního důchodového fondu, o prodloužení věkové hranice pro odchod do důchodu a návrh zákona, který posílí důchodové spoření. To vše jsou ovšem lidově řečeno jen další finty téže garnitury jak maskovat korupční prodej majetku za hubičku. USA, náš současný velký vzor, chtějí v roce 2007 prosadit presidentem Bushem naplánovanou privatizaci sociálního zabezpečení. Privatizace má umožnit každému z daňových poplatníků svobodně si zvolit, kam investuje svoje peníze, které dnes platí státu ve formě daně sociálního zabezpečení. Rozdíl je v tom, že tam byl jednak téměř všechen kapitál-majetek vybudován ze soukromých peněz, takže prospěch z něj měl jen jeho vlastník, ale především ceny akcií a majetku určuje fungující kapitálový trh. U nás ani po 15 letech tržní ekonomiky toto neplatí, takže miliardové ztráty z privatizace budou pro penzisty i ostatní daňové poplatníky narůstat. Přesto mají politici tolik drzosti, navrhovat kosmetické úpravy, a maskovat pokračující zlodějny. De facto se na privatizaci zbytku státních podílů za netržní ceny chtějí titíž političtí intrikáni opět přiživit. ODS ve své pseudo-reformě sice slibuje mladým nižší daně, - ale také 30% důchody a odchod na penzi snad v 70 letech. Skutečnou nápravu fatálních chyb prokazatelně nechystá ani poslední "expert" ODS, ministr práce Nečas. Hořekuje-li ODS nyní ústy pana Tlustého nad financováním důchodů, pláče nad svou vlastní obrovskou chybou na kterou doplácí občané i celé hospodářství, že penzijní systém neodstátnili. Po téměř 20 letech tápání, nemohou být politici současných stran důvěryhodní, aby hájili něco tak zásadního jako je penzijní reforma. P.S. Pokud na vyhledávači seznam.cz náhodou zadáte heslo národní aktiva, na kterých jsou penze obvykle závislé, naleznete i odkaz na archív Britských listů a na záznam rozhovoru Jana Čulíka s tehdejším poradcem V.Klause Ivanem Svítkem z roku 1991! Zde si můžeme ověřit, kdo problému financování důchodů rozuměl, snažil se o reformu, a kdo o souvislosti kapitálu a penzí, buď záměrně mlžil, aby mohl snáze vše vytunelovat nebo tomu nechtěl rozumět. Je pak tragédií, že největší z nich sedí díky naší neinformovanosti na Hradě. |