Může demokracie přežít v zemi, která porušuje mezinárodní právo, když demokracie sama je definována jako vláda práva? Vývoj americké demokracie za posledních pět let dokazuje, že nikoli. V březnu letošního roku Sněmovna reprezentantů prodloužila natrvalo platnost Vlasteneckého zákona, který byl původně odhlasován s tím, že bude platit jen 4 roky. Tento zákon značně omezil dohled soudů nad sledováním amerických občanů. Letos americká sněmovna reprezentantů také schválila soudy nekontrolovaný odposlech telefonátů amerických občanů, který tajně nařídil prezident Bush v roce 2001 (bývalý ředitel NSA, Michael Hayden řekl po vypuknutí skandálu novinářům, že o tom, které zahraniční telefonické rozhovory Američanů budou odposlouchávány dnes rozhoduje vedoucí směny v NSA). Americký kongres schválil nakonec i mučení vězňů.

Proces omezování americké demokracie neprobíhá zcela bezkonfliktně. Americký nejvyšší soud v létě letošního roku rozhodl, že mučení vězňů je v rozporu s americkým právem a jeho rozhodnutí znamenalo pro prezidenta Bushe riziko, že bude stíhán pro zločiny proti lidskosti. Nejvyšší soud ale ve svém stanovisku přenechal poslední rozhodnutí v této věci americkému kongresu, který nakonec mučení vězňů v zásadě schválil a amerického prezidenta zbavil rizika, že by mohl být odsouzen na doživotí nebo dokonce k trestu smrti. Mučení lidí je přitom starou výsadou diktátorských režimů.

Americká vláda se také odvolala proti rozhodnutí soudu, podle kterého měla okamžitě zastavit soudy nekontrolované odposlechy Američanů, ale odvolací soud má zatím dost času než zasedne a až do jeho rozhodnutí odposlechy pokračují. Právě americký kongres a americké soudy ale mají, podle americké ústavy, kontrolovat moc amerického prezidenta a dbát na to, aby dodržoval zákony a neporušoval americkou ústavu. V posledních letech navzdory tomu americký kongres odhlasoval řadu zákonů, které jsou v rozporu s americkou ústavou a americké soudy v řadě případů podpořily americkou vládu i tam, kde bylo její jednání v rozporu se zákonem.

Až do současných voleb ovládali americký kongres republikáni a většina z nich byla ochotná podporovat republikánského prezidenta. Obrátí demokraté americký politický vývoj zpátky k trvalé demokratické perspektivě?

Je nesporné, že americká vláda musela předkládat v neformálních diskusích soudcům a kongresmanům pádné argumenty, když se jí zatím dařilo je přesvědčit, aby podpořili odklon USA od demokracie. Jaké argumenty představitelé americké vlády americkým soudcům a kongresmanům předkládali se můžeme jenom dohadovat. Zdá se ale, že hlavním tématem byla blížící se energetická krize. Ubývající světové zásoby ropy a nedostatek vlastních zásob jsou zjevně hlavním argumentem zejména pro okupaci Iráku a mučení iráckých vězňů. Vnitřní a zahraniční politika jsou ale úzce spojeny tím, že se angažují v řešení stejného problému. Souvisí omezování americké demokracie také s energetickými problémy? Argumentují představitelé americké vlády v neformálních diskusích i tím, že bude-li v budoucnosti zastaven ekonomický růst kvůli nedostatku energetických zdrojů (nebo klimatickým změnám), může se stát, že většina voličů budou nezaměstnaní nebo lidé jejichž životní úroveň výrazně poklesla (bude-li problém nezaměstnanosti vyřešen zkrácením pracovní doby), u kterých nebude jisté, jestli budou volit politické alternativy, které by zajistily pokračování moci současných amerických elit a že je třeba Američany na demokracii postupně odvyknout? Logický závěr z těchto velmi pravděpodobných úvah je, že americká demokracie se dostává do krize, způsobené očekáváním, že ekonomika narazí na předpokládanou mez svého růstu danou vyčerpáním přírodních zdrojů energie.

Nejnovějším objevem v oblasti sledování občanů je tzv. technologie "dolování dat". Protože život moderního člověka je v mnoha směrech registrován v elektronických transakcích a komunikacích a tyto transakce a komunikace jsou zaznamenávány do databází obchodních a telekomunikačních společností, může si vláda, která získá přístup k těmto databázím, udělat počítačovým zpracováním dat z nich velmi přesný obraz o povahách svých občanů z toho, co dělají ve svém volném čase, co čtou, jaké filmy si půjčují, jakou hudbu poslouchají atd. Americká vláda, po 11. září 2001, systematicky usiluje o to, aby měla soudy nekontrolovaný přístup právě k těmto datům o svých občanech i když zatím ne vždycky s úspěchem.

Pokud se tento trend nezastaví, může se jednoho dne stát, že se americká vláda rozhodne, že o její politice už nemohou rozhodovat občané a začne uvažovat o tom, jak neutralizovat technikou dolování dat počítači vytypované občany, kteří by tomuto rozhodnutí mohli aktivně vzdorovat. Dokud budou americký kongres, americké soudy a americká veřejnost couvat před úsilím americké vlády získávat informace o amerických občanech bez soudního dohledu, bude se americká demokracie vyvíjet směrem k takovémuto kritickému bodu.

V roce 1975 řekl předseda senátního výboru pro zpravodajské služby, po vyšetření potenciálu americké odposlechové agentury NSA, která až do roku 2001 směla odposlouchávat jen zahraniční telefonické rozhovory, ale ne rozhovory amerických občanů: "Tato schopnost může být kdykoli obrácena proti americkému národu... a žádnému Američanovi nezůstane žádné soukromí... nebude se mít kam schovat... a odpor proti tomu nebude mít naději na úspěch".

Největší obavy, že toto myšlení může být hnací silou americké politiky i po tom, co americký kongres ovládla demokratická strana vyvolává způsob, jakým k současnému stavu došlo. "Kolosální selhání zpravodajských služeb", jak to pojmenoval deník New York Times, které umožnilo úspěšné provedení teroristických útoků z 11. září totiž začalo už za vlády demokratického prezidenta Clintona, když v lednu roku 2000 začala CIA tajit pobyt teroristů z Al Kajdy v USA před ostatními americkými zpravodajskými a bezpečnostními službami. V roce 2000 byla zničena i data, které shromáždila armádní výzvědná služba, a která poukazovala k Mohamedu Attovi a třem dalším budoucím únoscům letadel z 11. září jako teroristické buňce Al Kajdy na území USA. Ani armádní výzvědná služba neinformovala o teroristech na americkém území FBI. Vysoce sporný je i způsob jakým sama FBI sledovala nebo nesledovala dva z budoucích únosců, kteří se v květnu 2000 ubytovali u jejího informátora. Při podrobném studiu zpráv amerických vyšetřovacích orgánů o činnosti amerických zpravodajských a bezpečnostních služeb před 11. zářím 2001 (a fakt, které tyto orgány nezveřejnily a přesto se dostaly na veřejnost), je pravděpodobnost, že americké zpravodajské a bezpečnostní služby o připravovaných útocích nevěděly, minimální. Ještě objektivnějším důvodem k obavám jsou zásilky dopisů s antraxovým práškem, z nichž jedna várka byla nasměrována do amerického kongresu v době, kdy rozhodoval o tom, jestli odhlasuje tzv. Vlastenecký zákon, který omezil právo amerických občanů na soukromí a další demokratická práva. Vyšetřování antraxových útoků se zastavilo, když jako poslední podezřelý zbývala CIA.

Američtí voliči dali v posledních volbách jasně najevo, že přinejmenším chtějí, aby americká armáda byla stažena z Iráku. Jestliže Demokraté, kteří teď převážili v americkém kongresu, nedosáhnou stažení americké armády z Iráku a nepřinutí George Bushe, aby respektoval americkou ústavu, pochopí americká veřejnost, jaká hra se hraje s americkou demokratickou tradicí? Pravidlo, že demokracie je dopřána jenom občanům, kteří jí aktivně hájí, pořád platí. Jestliže se s příchodem demokratické většiny do kongresu v americké politice nezmění nic a nebo jenom málo, najdou američtí voliči způsob, jak donutit své představitele, aby respektovali jejich názor? Pokud si občané, nejen USA, ale všech demokratických zemí včas neuvědomí k jakým důsledkům může vést tak zvaná (a zřejmě manipulativně zfabrikovaná) "válka s terorismem", může se stát, že jednoho dne zjistí, že jsou poddanými neofeudálních vlád, které je vysílají umírat do nesmyslných válek.