Nedivil bych se moc, kdybyste neznali malířku Alexandru Hinz-Wladykovou, ale myslím, že pro milovníky malířství by stálo za to, se vydat do Hamburku jen kvůli jejím obrazům. Naštěstí v době internetu se můžete podívat alespoň na www.alex-art.de, kde najdete například obrazovou sérii "cela débute ou finit" (začne a skončí to). Ta byla základem vizualizace Roberta Turla pro Gdaňské Oratorium od Marka Kuczynského, která měla světovou premiéru 2005 v Baltské opeře města Gdaňsk. Pod otázkou o věčnosti je z nich teď část k vidění v kostele Sankt Johannis.

Tolik o krásném umění. Chci se taky ale díky té malířce trochu zamyslet o čase, o věčnosti a o pohybu.

Znáte to, čas ještě podle Newtona tekl, nějak, až Einstein napsal o tom, na co přišel, když jel tramvají. Zjistil, že čas je relativní, což pro matematiky byla senzace, ale pro normálního člověka vlastně nic moc zvláštního. Hodně z nás nerozumí, co Einstein tím svým objevem vlastně pro vědu udělal, ale víme přece, že se nám někdy zdá, že tři vteřiny nikdy neskončí, také ne tři hodiny, když čekáme na milovaného partnera, tři hodiny, který před rozchodem s ním utečou tak rychle, že myslíme, že to nebylo možné.

A věčnost? Věčnost doma, věčnost v kostele? Někdy se věčnost - jak jsem naznačil -- rovná velmi krátké době, ale na druhé straně se mluví o tom, že věčnost nemá začátek a nemá konec. Avšak potom se nejen v překladu anglického titulu filmu od Stephena Daldryho The hour mluví v němčině o něčem trvajícím 'od věčnosti k věčnosti', ale najde se to taky u Johanese v Pozdravu sedmi obcí a v Lutherově výkladu o trojjedinosti. Není to podivuhodné, že údajně existuje něco mezi jednou a druhou věčností, přestože obě mají být věčné?

Alexandra Hinz-Wladyka se ptá plným právem v souvislosti z výstavou svých obrazů: Jak dlouhá je věčnost? Kdybyste stáli před jedním obrazem z té série "cela débute ou finit", tak byste poznali ten dojem, jako byste se dívali na něco na věčnosti. Opravdu zajímavé v titulu výstavy je však upozornění na pohyb. Kdyby se nic nikdy vůbec nepohybovalo, objektivní i subjektivní čas by přestal existovat. Začalo by něco, co bychom mohli pojmenovat věčnost, kdyby tam nebyl ten začátek.

Je to divné s časem, a teď je čas, abych pro dnešek přestal. Vám všem dobrý čas!