Vezmu to hákem přímo k pootevřeným dveřím ložnice profesionála Jury. Za označením profesionál se v Kanadě skrývá buď sportovec a nebo člověk, jemuž zaměstnavatel uznal universitní hodnost. Sportovec se obživou někdy víc zapotí, ale je zase je většinou bohat absolutně, kdežto ten druhý jen relativně. V rámci této definice je Jurovo bohatství silně relativní, což může být významné pro pochopení toho, co chci vyprávět.

Věra teď možná začíná ztrácí trpělivost, ale od životní reality nás dělí už jen konstatování, že Jura je duší i tělem hodný svého jména.

Z ložnice se ozývají erotické vzdechy a romantický šepot jimiž Jura, v různém pořadí, souznívá se svou relativně mladou ženou. Pozemský ráj to na poslech, dalo by se říct. Je v tom ale drobná mystifikace založená na záměně minulého času přítomným.

Romantický šepot coby pokus o návrat do lepších časů, již několik let vyvolává zřetelnou ozvěnu: "není mi dobře", bolí mě hlava", "jsem unavená". Není-li pro únavu příčina, zazní kulturně impresivní "chci si ještě číst", na které, v případě, že Jura ještě nezemdlel, navazuje "teď už jsem unavená".

Monotónnost komunikace je občas osvěžena deerektujícími poznámkami o tom, že se někam mělo jet a nejelo a nebo něco udělat a neudělalo. Pokud snad Jura po pravdě řekne své ženě, že ji pořád miluje, bývá odražen odkazem na délku manželství: "co vlastně očekáváš po dvaceti letech". Občas dojde i na vědu: argument o úrovni hormonů je pro vzdělance těžko vyvrátitelný.

Jura zatím neví, že jeho žena má hormonů dost nejméně na dopolední sex se sousedem, který se, na rozdíl od Jury, neživí prací od-do. Ne snad že by Jura byl méně vidoucí než jiní v malém městě, ale nevidět je někdy sebezáchovné.

S postupem času ovšem víra už jen stěží zakrývá hromadící se drobné lži; bublina nakonec praskne, když Jura telefonuje ženě z několik set kilometrů vzdáleného města, aby ji řekl, mimo jiné, že ji miluje. Žena nejspíš chtěla říct něco jiného, ale hormonální hladina zvýšená Jurovou nepřítomností ji zatemnila jinak bystrý mozek a tak odsekla "o tom se teď nebudeme bavit".

Rozpad manželství je na rozdíl od jeho vzniku záležitost vcelku logická, protože v době rozchodu většinou víme, co jsme nevěděli na začátku. Rozchod je ale bohužel jen málokdy založen na prostém konstatování, že až sem to bylo dobré, a teď je čas k rozletu přes ploty, za nimiž je příslovečně zelenější tráva.

Většinou, bohužel, dochází ke zpětné degradaci vztahu, protože odchod je třeba vypointovat. A pak -- bourání minulosti je snadnější než uplatnění vágní představy o budoucnosti. Jurova žena taky trochu boří, ale protože to není tak zcela její parketa, rozhodne se podpořit svůj případ prostřednictvím manželské poradny. Je to vcelku průhledný trik, protože ani v nejmenším nestojí o zprostředkovaný kompromis. Chce jen slyšet, že přecenedělá nic špatného. Té se jí dostane, protože nemluví o milenci, ale o obecnostech rozletu z krátké startovací dráhy života. Z první konsultace se tedy vrací nadmíru spokojena.

Úskalí manželských poraden je v tom, že se snaží přijít věci na kloub. Jura, který se, ze zvědavosti sobě vlastní, této hry účastní, je při prvním sezení podroben tlaku přiznat vinu že se provinil jedním či více hříchy popsaných v poradenské bibli založené na stereotypu muž darebák - žena oběť.

Je mu zjevně nevěřeno nic z toho, co říká -- že nebyly konflikty, že není alkoholik ani násilník, že sice staromódně dává ženám přednost ve dveřích, ale moderně se nevyhýbá úklidu, vaření, vstávání k dětem a trávení času po práci s rodinou. Poradnice mu možná trochu věří jen to, že umí opravit auto nebo dům a že snad není zcela zanedbán ani kulturně ani fyzicky.

Separátně pořádané konzultace skončily v okamžiku, kdy se Jurovy ženy dotkla otázka, jestli vlastně ví co chce. Psycholožka tím ztratila glanc bojovnice za právo ženy, upadnuvši v podezření, že se snaží manželství prospět a tím vlastně Jurovi nadržuje.

Jurova žena se tedy po několika měsících stěhuje do vlastního bytu, čímž se zařazuje do poměrně početné skupiny místních žen v přechodu (k rozletu).

Separace -- tedy předstupeň k rozvodu -- je v často počátkem poznání, že ideál volnosti je třeba materiálně vyfutrovat, a tak mnohá žena najednou plave v tom, o co se dřív programově nestarala. Protože vyživovací povinnost partnera není závislá na okolnostech rozchodu, vstupují do hry advokáti, kteří se snaží urvat pro svoji stranu tu nejposlednější konzervu v ledničce -- o podstatné části (většinou mužova) platu nebo penze ani nemluvě. Tedy pokud je co dělit, samozřejmě.

Ve vyspělé Kanadě řada žen nepracuje; buď kvůli nedostatku práce zajímavé, anebo jakékoli. Ekonomicky slabší partner tedy má nárok na podporu a půl majetku nabytého v manželství, jak je v civilizovaných zemích běžné. Spravedlnost je ovšem slepá, a tak může dojít k roztomilé situaci, kdy muž vydržuje svoji separovanou ženu jako milenku někoho jiného, kdežto milenec zůstává bez závazků (ledaže poměr z přehnaného idealismu zlegalizuje).

Separovaná žena, pokud to nevěděla předem, záhy zjistí, že rozvod nemusí být vždy v jejím zájmu, protože by tím ztratila různé požitky dosud placené mužovým zaměstnavatem (což platí i obráceně, pokud žena má místo s tak zvanými benefits a muž ne).

Partner i separace dostanou tak nějak vlídnější tvář -- no jsme jenom lidi. V podstatě ale jde o kupecké počty.

Potřebuje-li Jurova žena zubní korunku, musí mít v peněžence 1000 dolarů. Když se s Jurou nerozvede, dostane z jeho pojištění zpátky 800, které může použít třeba na cestování s milencem. Jura bude mezitím sedět doma, čímž své ženě zdánlivě potvrdí, že měla recht, když tvrdila cosi o jeho peciválství.

No, on by Jura taky někam jel, ale to by nesměl spotřebovat nějakých 25 000 dolarů ročně na studia dětí a třeba a podporovat separovanou ženu. Kdyby jí třeba neplatil auto, tak by mohl jezdit do světa a ona by seděla doma.

Vyprávění o Jurově intimním životě bych nejspíš ukončil odhadem, že teď možná upravuje běžný ženský inzeraát do "neprodejné" podoby: Finančně nezajištěný profesionál se závazky hledá štědrou ženu, která by mu pomohla splnit sny o romatických večerech na exotických plážích nebo krbů horských chat světových lyžařských center. Má rád vozy značky Porsche a drahá vína. Zakoupí-li si oblek, je schopen navštěvovat i ty nejdražší restaurace...

Protože předpokládám, že se Věra na tomhle místě trochu zamyslí, využiji přestávku, abych vysvětlil, jak to spolu máme. Žádné pikantnosti -- jen to, že se známe z jistého občanského sdružení . Je to taková trochu uzavřená společnost, což někdy není na škodu, protože to lidi někdy sbližuje.

Pokud by byla naladěna dalšímu poslouchání, vyprávěl bych ji asi o tom, že v mém městečku je osamostatněných žen tolik, že to vypadá na módu či epidemii, a dodal, že kdybych byl ženská, tak by se mi muži, které opustily, zdáli lepší než naopak.

Protože na malém městě se jen málo utají, lze vcelku spolehlivě říct, že tyto ženy nestojí příliš o život bez partnera, i když možná mají doma nějakou tu elektronickou náhradu. Ostatně orgasmus je oproti obavě z osamělosti ve stáří záležitost rychle pomíjivá. Osamělost je možná IN, ale dost často se změní na OUT, abych zůstal u módního slangu.

Jenže nalezení trvalého partnera není pro ženy druhé mízy zrovna snadné. Víme přece, že potenciální partneři jsou z části darebáci, kteří už nejméně jeden vztah rozvrátili, kdežto ti na opačném konci spektra nemají zájem nechat se znovu zruinovat.

Tyto ženy možná nějakou dobu těší trochu násilný návrat do promiskuitního mládí, ale místo bezstarostnosti tvrdě bojují, aby získaly pozici dřív, než ochabnou. Muži na tom jsou lépe o to, že jsou v dočasně navštěvovaných ložnicích ušetřeni všech těch bolestí hlavy a významných pohledů na černající strop.

Pak bych se pokusil udělat dojem přes poesii a svěřil se, že mě zaujala stejná básnička jako jí -- tedy s tím rozdílem, že mně připadá velmi výstižná.

A pak bych se jí zeptal, kolik je těch žen, v jejichž běžném slovníku jsou slova "manikúra, pedikúra, depilace, laserová epilace, solárium, platinový salón, face lifting, augmentace, implantáty, asymetrie, tumescentní liposukce, abdominoplastika, estetická dermatologie, celulitidová redukce, lymfatická drenáž, neinvazní mezoterapie, mikrocirkulace". A případně na to, kolik z nich si to může dovolit.

Pak bych se asi pokusil namítnout, že nikoli vstup do manželství ale výstup z téhož je drahý, a to po všech stránkách. Možná bych řekl i to, že síla peněz způsobuje, že pro mnohou mladou dívku je IN vstoupit do manželství s kýmkoli, kdo slibuje luxus a posléze slušné odstupné.

Svůj monolog k Věře bych nejspíš zakončil otázkou, kde vyhrabala tu píč...nu o ženách, které se za komunismu nechaly oplodňovat, aby splnily "občanskou povinnost zajišťující budoucnost". V přímé řeči, v níž je vytečkovávání obtížné, bych asi použil slovo ptákovina, které je z nějakého důvodu slabší.

Otázek by se nabízelo víc, ale přece si Věru neodradím hned při první příležitosti. Připisuji tedy již jen pozdrav ze země, která, přestože solidně kapitalistická, rovněž nadělala z některých matek pracující dělnice, rolnice a inteligenci. Rozdíl snad je v tom, že ty, které zde čekají za branou, by všechny chtěly být IN.