Než se s nadhozenou otázkou popasujeme, přeskočíme od úvodního citátu z britského autora, jehož četbu začínají specializovaní čeští publicisté širšímu publiku stále více doporučovat, nejprve po způsobu Věry Říhové k tradičnímu obrazu babičky z Ratibořic, lépe řečeno k dávné žákovské parafrázi románu Babička od Boženy Němcové.

Pokud jste -- stejně jako např. Věra Říhová, Jiří Drašnar a autor těchto řádků -- chodili do základní školy v socialistickém Československu, pak si onu žákovskou parodii na pasáž z tehdejší tzv. povinné četby nemůžete nepamatovat. Byla koneckonců účelová -- měla nám vštípit do paměti jednu klíčovou větu z daného díla (jež podle Miroslava Horníčka nikdy nemělo být mezi tzv. povinnou četbu zařazeno): Kněžna a babička debatují na zámku o tom, jak má správně vypadat socha mužského aktu. Babička tvrdí, že přirození musí být znázorněno "takhle" (tj. ve stavu ztopořeném), kněžna oponuje, že naopak musí být znázorněno "takhle" (tj. ve stavu neztopořeném). Babička kontruje, že ona sama je ale po celý život "vždycky viděla jenom takhle" (tj. ve stavu ztopořeném). Nato kněžna s uznáním zvolá (tentokrát již přesně podle Boženy Němcové): "Šťastná to žena!"

Úvodem jsme citovali větu z knihy Nezničitelná láska (s. 150), českého překladu románu Enduring Love od Iana McEwana, o reakci hlavního hrdiny na polibek. Odpovídající věta originálu (s. 162) zní: "I had a hard on from the kiss." Tady to máme, to jsou ti zemanovští "tvrdí ukazatelé"! Vyjádřeno jinak: Hlavnímu hrdinovi se poté, co jej přítelkyně políbila, ztopořil pohlavní úd.

V originálu se píše poměrně jadrně o ztopoření penisu čili erekci; český překlad místo toho pojednává o vzrušení obecně. (Každý sexuolog vás poučí, že vzrušení u muže nemusí nutně přivodit erekci, ba dokonce i o tom, že erekce u muže nemusí nutně se vzrušením pokaždé souviset.) Odkud se jen překladatelský posun vzal, jak si jej vysvětlit, jak jej uchopit? Co vedlo českou překladatelku (narozenou roku 1949) k tomu, aby erekci nahradila vzrušením? Co ji vedlo k zamlčení oněch tvrdých ukazatelů, jimiž je vyprávění britského autora podloženo a vyztuženo? Toť nejenom otázka, toť přímo záhada!

Kromě různých mezivariant se nabízejí dvě základní vysvětlení: Sledovaný překladatelský posun pramení z toho, že překladatelka buďto 1) jakékoli pomyšlení na mužskou erekci systematicky -- podobně jako Věra Říhová (srov. článek Od babičky z Ratibořic ke gravidní hopsandě v BL z 8.11.2006: "Technické vynálezy dokáží nahradit každého muže v domácnosti, a to včetně sexuálního vyžití.") -- zapuzuje a vytěsňuje nejenom ze svého nitra, nýbrž pokud možno i ze svého okolí v souladu s jakýmisi šroubovanými ideologizovanými konstrukty, nebo naopak 2) u vzrušeného muže erekci automaticky předpokládá.

Ian McEwan je naštěstí autorem renomovaným a hojně překládaným, můžeme tedy srovnávat. Na rozdíl od české překladatelky líčí její francouzská kolegyně na sledovaném místě (s. 220) jadrnými slovy (po vzoru originálu) erekci: "Le baiser m'avait fait bander." Francouzské sloveso "bander" ve spojení s významem, který nás zajímá, označují sice slovníky vesměs jako lidové a odvozené podstatné jméno "bandaison" většinou ani neobsahují, já sám jsem ale oba výrazy takto vícekrát vyslechl na akademické půdě při veřejných přednáškách z úst váženého vysokoškolského pedagoga, hájícího mimo jiné v řadě otázek neochvějně standardní pozice římskokatolické hierarchie.

Nyní se, vážené čtenářky a vážení čtenáři, ve stopách nezbedných žáků základních škol (ano, dítek školou povinných!) z dob socialistického školství vraťme ke zvolání či spíše povzdechu kněžny z Babičky: "Šťastná to žena!" Dovolte na závěr dvě kontrolní otázky: Kterépak z obou výše citovaných překladatelek byste kněžnina klasická slova adresovali -- překladatelce francouzské, nebo překladatelce české? A adresovali byste dotyčný výrok v nepatrné modifikaci ("Šťastný to chasník!") německému kolegovi (v jehož překladu se na s. 237 praví: "Von dem Kuss hatte ich einen Steifen.") obou dam? Učiněný výběr pokaždé laskavě zdůvodněte.