Při vjezdu do obce by se automaticky zapnul omezovač rychlosti na 50 km/h, při vjezdu na dálnici by systém dovolil jet vozu maximálně 130 km/h. Pokud by byl v budoucnu zaveden výběr poplatků za užívání silnic a dálnic pomocí technologie GPS (či v budoucnu systém Galileo), mohl by i přesně vyměřovat tyto poplatky. (Bohužel v ČR byla zvolena jiná technologie výběru mýtného).

Kupující nového vozu by v takovém případě nebyl motivován, získat do svého vlastnictví něco, co nevyužije. Akcelerace vozu by majiteli auta byla při přeplněnosti silnic a dálnic zbytečná, pokud si přiznáme, že předjet auto bez porušení rychlostních limitů je dnes téměř nemožné. Nejen u nás je stálý trend kupovat auta, která mají velké obsahy motorů, a proto také spotřebovávají mnohem více paliva. Kupující jsou motivováni pouze otázkou prestiže, pokud si vybírají tyto silné vozy. Maximální rychlost auta by v budoucnu při zavedení systému vnitřní autokontroly pomocí omezovačů rychlosti nebyla podstatná.

Od roku 2012 se počítá s uvedením jednotného systému výběru mýtného v celé Evropě. Dnes začínají ceny GPS přístrojů okolo 7 tisíc. Tato poměrně nízká cena se bude ještě nadále snižovat. Nic nebrání tedy tomu, aby byly povinou výbavou auta. Omezovače rychlosti stojí okolo 3 tisíc. Byla by to cena za to, že si spotřebitel cení komfortu cestování osobním automobilem místo veřejnou dopravou.

Při zavedení tohoto systému by se provoz na silnicích stal bezpečnější, ubylo by nehod, škod na majetku a zdraví, provoz na silnicích by byl plynulejší, díky vysokým trestům za znehodnocení činnosti kontrolního přístroje by podstatně ubylo silničních pirátů, systém výběru silničních poplatků by byl naprosto spravedlivý, snížilo by se zatížení obyvatel hlukem (snížení počtu akcelerací při předjíždění, dodržování rychlosti), snížila by se spotřeba aut na ujetý kilometr, snížila by se zátěž životního prostředí.

Reálnost uskutečnění podobné vize, kdy se motivace spotřebitelů kupovat silná auta sníží, se jistě nebude líbit automobilkám. Ty často v reklamě vyvolávají dojem, že právě díky jejich autu budeme všichni mnohem rychlejší a svých cílů dosáhneme mnohem snáze. Sníží se možnost vymezit se v konkurenčním boji, množství typů se omezí pouze na roztřídění dle komfortu a designu třídy aut.

Při uvažování, co budeme v budoucnu využívat za paliva se musíme zaměřit především na omezení spotřeby paliv a motivaci spotřebitelů snižovat svoji vlastní spotřebu. Nástrojů, jak toho dosáhnout zatím není mnoho a spíše se míjejí účinkem. Každá možnost by se měla ověřit a projít diskuzí odborníků.