22. 10. 2006
VOLBY: Závislá nezávislostByla jednou jedna malá vesnička. Byla opravdu malá. Šest stovek obyvatel není zrovna dav. Ale málo obyvatel neznamená vždy malého ducha. A tak v té vesničce mají šest kandidátek. Šest nezávislých kandidátek. Stranickou ani jednu. Každý čtvrtý obyvatel kandiduje v komunálních volbách. Každá rodina dodala svého kandidáta. Nikdo není v žádné straně. Jak hezké. Ať občané zvolí kohokoliv, zvítězí nezávislí. Ale -- jací nezávislí? Na čem nezávislí? psáno 20. října 2006 pro ČRo 6 |
Pokud volíme strany, alespoň tak zhruba víme, co od nich můžeme čekat. Řeknou nám to politické programy i minulé činy. Že komunisté nezprivatizují sokolovnu a ODS neznárodní zemědělské družstvo. Překvapení v podobě mnohobarevných koalic nejsou vyloučena, ale přece jen.... Jaký je ale rozdíl mezi nezávislými a nezávislými? Někteří jsou lepší, než jiní? Někteří jsou víc doprava a jiní víc doleva? Nebo Pepa má rád Frantu a Jirka Mirka? Způsob je to zkrátka záhadný. Ale vítězí. Alespoň podle statistik. Zajímavé jsou ale i nejrůznější sdružení nezávislých kandidátů, jejich názvy sice zní stranicky, ale kdo ví, co jsou zač. Takové Sdružení NEZ, NK, nebo ODA, NK. Nebo Sdružení za blaho obce. Ale přesto je nepochybně budou lidé volit. Tento trend se ukázal už při minulých volbách. Lidé nabývají dojmu -- a po parlamentních volbách zvlášť -- že strany jsou vlastně podivné skupinky lidí, jimž jde jen o moc. Jde. Nemějme iluze, že někomu jde jen o blaho spoluobčanů, možná jen několika snílkům. Snílkové jsou potřeba, i v minulém parlamentu tací byli. Chce li být kandidát zvolen znovu, musí ale obecné blaho krmit stejnou, ne li větší měrou, než svou kapsu. Šest nezávislých kandidátek ve vsi se šesti sty obyvateli budí podiv. Může být vůbec někdo nezávislý? Úplně nezávislý? Každý jsme přece na něčem závislý. Na rodině, která je křesťanská, má osm dětí a komunisté jí zabrali před padesáti lety statek. Na rodině, která není křesťanská, statek nikdy neměla a přesto se rozpadla. Zbyly po ní pouze soudní spory a alimenty. Každý jsme přece na něčem závislý. Na dětech. Na manželce, která nadevše miluje sociální rovnost norkového kožichu. Na sestře, která se rozvedla s podnikatelem a on ji obral o všechno, i o čest i zdraví. Na matce, která musí spoléhat na státní zdravotnictví, protože pracovala a nekradla. Léčba rakoviny stojí i tisíce denně... Ano, pane doktore. I takoví jsou pacienti. Lidský život má stále svou cenu. I průměrnou cenu. I tu chudobnou cenu. Na tom všem jsou lidé závislí. Naprosto nezávislý člověk neexistuje. Možná, že najdou společnou řeč ti, kterým zabrali statek a další, kteří věří, že znárodnit statek je v pořádku. I to je možné a někdy je to i v obecní politice jediné možné řešení, protože obecní vodovod potřebují jedni i druzí. Je logické, že lidi sdružují stejné životní zkušenosti. Asi těžko najde společnou řeč zloděj a okradený. Možná jen v tom, že spravedlnost je slepá. Nikdo v nich v žádné straně není, na stranické kandidátky se nedostane, neb v jejich obci prostě žádná politická strana není. Volme proto ty, o nichž víme, na čem jsou závislí. Je to jistější. Nepřekvapí nás. ŽIVÉ VYSÍLÁNÍ ČRo 6 |