Nikdo z nás neunikne svému životnímu postoji a ani své minulosti. Je paradoxní, a zároveň signifikantní, že proti mé publicistice vystupují brazilský antropolg v roli samozvaného "ombudsmana" nestranickosti a nestrannosti, proti mé domnělé strannosti, vedle neonacisticky orientovaného českého národovce z Vlastenecké Fronty, jakéhosi "Josefa Klase". Ten mne nazývá ochráncem cikánů a vyčítá mi příklon k anarchismu. Rocker a bývalý člen RRTV z ODS Petr Štěpánek stojí v téže řadě. Svůj k svému, říkávala má babička, nejen na adresu moravských válečných kolaborantů s nacisty.

Jako první mě chtěla vyloučit v roce 1996 z ČSSD Petra Buzková, neboť jsem tehdy zveřejnil podrobnosti z jejího mládí v SSM. Vybral jsem si už tehdy: nehodlám si vybrat.

Nesmím zapomenout ani na toho prvního, který mi začal naopak vyčítal, že se jako straník nechovám a chovat nehodlám, a to byl ministr práce a sociálních věcí, místopředseda ČSSD Škromach. To padala vláda Vladimíra Špidly. Škromach mi řekl veřejně na tiskové konferenci , kde jsem se ostře střetl se Stanislavem Grossem: "Vy si musíte vybrat, zda jste novinář nebo člen sociální demokracie".

Je hezké, vedle koho se Fabiano Golgo postavil a s kým se tak snadno shodl. Vzhledem k tomu, jaké měl kdysi názory na televizní rebely, Člověka v tísni, Castra a nebo brazilskou realitu favel, mne nepřekvapuje nic. Jsme otroky své minulosti, která nás formovala od raného dětství. Nikdo neunikne svým kořenům.

Buzková mi vyčítala, že škodím sociální demokracii jen proto, že jsem jí připomněl její vlastní minulost.

Štěpánek mi vyčítá pro změnu komunistické levičáctví a vulgaritu za mé výhrady k jeho kolegyni Daně Jaklové, týkající se její nekompetentnosti a stranického lobbismu ve prospěch ODS v Radě Českého rozhlasu.

Na repliku místopředsedy ČSSD na tiskové konferenci jsem zůstal udiven jen chvíli. Myslel jsem si tehdy, že se čas vrátil o patnáct let zpět a já sedím proti všemocnému soudruhu Jakešovi... Neklepal jsem se strachy tehdá, nepo...u se ani dnes, řekl jsem si. Škromach svá slova po jejich výsměšném zveřejnění v Britských listech už nikdy nezopakoval. Nebyl to můj první střet s některými vysoce postavenými, a nebude nejspíše ani poslední.

Nehodlám podléhat lžím Petra Štěpánka, nehodlám podléhat pomluvám. Nehodlám ustupovat tlakům. Své členství jsem totiž přerušil už dávno - v době, kdy jsem vstoupil do Rady Českého rozhlasu a na mou činnost zde se vztahoval zákon. Byl jsem 125 poslanci shledán důvěryhodným. Volili mne lidovci, unionisté, komunisté i sociální demokraté. Svou nezávislost a nestrannost mám dnes "v popisu práce". I když mi zákon nepřikazuje pozastavení členství, je to tak jistější. Nicméně stále členem jsem. Stejně tak jsem v té době - a ze stejného důvodu - odešel z občanského sdružení Britské listy či stranické expertní komise pro informatiku. To ale neznamená, že přestanu psát a nebo chodit na kafe s přáteli. Nevystoupil jsem tehdy z ČSSD a nevystoupím ani nyní. Považoval bych to za zradu svého názoru, který neměním tak často. Názoru se stejně nikdo nezbavíme - bez ohledu na stranictví, stejně jako své minulosti. Neskrývám ale své přesvědčení za formální nestranictví a o to tvrdší stranický lobbismus, jako jeden dlouholetý, "nestranný" novinář z velmi "respektovaného" tisku, který nyní usiluje o místo mluvčího Topolánkovy vlády. O tom, v čí prospěch psal vždy, nepochyboval z novinářů nikdo. Svůj výběr, kterým jsem bezprostředně reagoval na Škromacha, dnes a denně obhajuji velmi jemným sítem čtenářského zájmu. Už dlouhých pět let v Britských listech. Přisvojím si dnes proto ono heslo MacGyverovy fiktivní prezidentské kampaně pro rok 2008: Kotrba není vpravo nebo vlevo, Kotrba je Kotrba.