Estetická výchova byla obecně pojata jako rozvíjení vkusu a popřípadě jako výchova k dodržování norem vkusu, umění a chování, které byly vývojem naší kultury shledány a určeny jako estetický standard. Tyto normy jsou z části předávány běžnou výchovou a pobytem ve společnosti. U osob, které se připravují na určitá zaměstnání, se však stávají součástí cíleného vzdělání. Tyto estetické normy, stejně tak jako způsoby a formy jejich rozvíjení a uvádění do praxe, jsou celkem správné a odůvodnitelné, ale pokud je celkový účinek této práce bezobsažný a formální, nebyl splněn jejich pravý účel.

Například, příslušnou výchovou podle pravidel (norem) estetiky lze velmi výrazně zlepšit chování, vystupování a pohybovou kulturu mnohých žen. Zkušené oko znalce však vnímá, že žádoucího cíle nebylo dosaženo, neboť pod povrchem zevního formálního vystupování zjišťuje skrytou nejistotu, trému, nemotornost, nepřirozenost a násilnost. Estetické chování je v tomto případě pouze naučené, ale nikoliv osvojené a vyžaduje další trénink.

Zásady forem estetického chování jsou pouze směrnicemi a vodítky, pomocí kterých se má adeptka estetiky dobrat přirozeného půvabu, který se má stát celé její osobnosti vlastní. Je to pro většinu žen i ty, které se estetice věnují, dost náročný úkol.

U smyslu pro krásu je to podobné. Naučený vkus je velmi nejistý. Jeho hlediska jsou totiž převzatá a nevlastí, takže nevyplývají z vnitřní podstaty jeho nositele.

Znovu a znovu se musíme obracet k přírodě, která je nejlepším vzorem estetiky. Pokud ovšem není poničená nebo přeinstalovaná člověkem. Zvířata se například vůbec neučí žádné estetice pohybování, ale vykazují o proti člověku nepřekonatelně vyšší úroveň kultury pohybu a často i chování. Jejich pohyb není založen na zevním svalovém projevu, ale na splývání s psycho-fyzikálním prostorem. Vychází z vnímání a využívání hladiny hybné energie, která unáší tělo a nikoliv z pohybu svaloviny, do které je energie psychické povahy transformována (např. jako u sportujícího člověka).

Jiným příkladem je třeba příroda ve formě vegetace, která v přirozeném ekosystému dokáže vytvořit obdivuhodné přírodní krásy. Nevšimnuli jste si, že jakýkoli přirozený rostlinný porost je svojí skladbou téměř vždy estetický a krásný? Příroda je vskutku nepřekonatelný zahradník.

Pokud však začne zahradničit člověk, začínají závažné estetické problémy. Jeho skladba porostu je možná zajímavá, ale nebývá již estetická. Vnucuje přírodě svůj mnohdy zkažený vkus, své záliby a své pravoúhlé názory na to, co je a má být krásné. Pouhá bezobsažná a líbivá forma není estetická. Týká se to krásy jak zahrady, tak ženy. Když jsme se zmínili o zahradničení, tak je namístě zmínit vrchol nevkusu, kterým jsou naše hřbitovy. Zde se zkažená lidová tvořivost vskutku vyřádila. Ostatně, když náš pozemský život postrádá krásu, proč by ji mělo vykazovat jeho zakončení?

Pravým černým morem estetiky je rozvinutá estetičnost ve smyslu pudové citlivosti. Tuto některé ženy sebe-pyšně donekonečna rozvíjejí, jako znalci vína své degustační schopnosti. Mnohé ženy stále kritizují a pomlouvají vkus druhých žen a zapomínají, že již samotná tato činnost je velmi nevkusná. Bylo by lépe se v jejich případě věnovat praktickému zlepšování svého vkusu a osoby. A pokud bude v tomto ohledu dosaženo výrazného pokroku, teprve potom je na místě praktická pomoc při zlepšování vkusu druhých a nikoliv pouhé hanění. Krásné je to, co je účelné, věcné, jednoduché, nenápadné, oduševnělé a nevyzývavé (cudné).

Viděli jste někdy zvíře, že by se s vítězoslavným výrazem ve tváři povalovalo či nějak příliš vyžívalo ve vychutnání potravy, při jejím pojídání? Například, kočka zaujme příslušnou a nadmíru estetickou polohu a nažere se. Pardon! Oproti obvyklému způsobu přijímání potravy člověkem, se vskutku nají. Západní lidé si při jídle přejí dobrou chuť. Na hlad již dávno zapomněli. Většina lidí má od dětství silně zkaženou chuť a prosté jednoduché jídlo jim vůbec nechutná. A na základě takové nezdravě rozvinuté chuti posuzují a rozhodují o tom, co je tzv. dobré a co špatné. Jak asi mají v tomto případě zkažený vkus, který není v tak bezprostředním kontaktu s tělem jako chuť jazyka k jídlu.

Vrchol ženského nevkusu je viditelný na jejich partnerech (mužích). U velké řady žen, je na první pohled patrné, že nevkusná osoba, která je doprovází, je pouze jejich sluhou či peněženkou. Žena svým vkusem a výběrem partnera třídí muže a díky tomu selektuje populaci a společnost. Pokud jí vyhovují muži, kteří ve společnosti vytvářejí politickou, ekonomickou a sociální válku, nemůže si pokrytecky naříkat na ošklivé a otřesné společenské poměry, před kterými utíká ke konzumu či domácnosti.

Pokud jsou ženy ochotny při výběru svého partnera například akceptovat brutální typy se špinavýma rukama, zlatými řetězy a bavoráky; nebo šedivé typy v oblecích s tzv. čistýma rukama a společenským postavením; nebo nepřeberné typy domácích kutilů; nemohou se potom divit, že se muži takové toleranci přizpůsobují a nechávají se snadno vmanipulovat do takových pozic. Většina mužů se přece podvědomě chová způsobem, který je závislý na ženách.

Mnohé ženy nepochopily, že účelem života není zakrývání své nedostatečnosti obalem šatů, kosmetiky, vzdělání, majetku a společenského postavení, ale naopak práce na jejím odstraňování. Pro svůj pohodlný klid je však většina žen ochotna raději přijmout nemilosrdný diktát negativní selekce a garnitury jejích přisluhovačů. Negativní selekce (degenerace) je vydávána za tzv. kvalitní život. Mladou a zdravou generaci preventivně inhibuje v tělesném vývoji a urychluje v pohlavním dospívání, a předčasně vyčerpanou a zestárlou (produktivní) generaci využívá. Ostatně často se přece říká, že se vědcům podařilo zkrátit mládí a prodloužit (konzervovat) stáří.

Většina žen touží po životě, ale když jim jej někdo nabídne, tak jej s pohodlnou a povýšenou averzí odmítnou. Život a svobodu očekávají od svého dárce lásky a peněz -- od muže. Ovšem tento očekává o nich přesně to samé. Navíc je na tom dnes v tomto ohledu ještě více hůře, než ženy samotné. Toto obchodování se životem mezi mužem a ženou však pečlivě ošetřují peníze (finanční a ekonomický systém), které egoisticky, žárlivě, diktátorsky a nanejvýš zaujatě sledují a kontrolují celý náš život -- počínaje od našeho prvního nádechu, až do našeho posledního výdechu.

Většině žen, stejně tak jako režimu, v němž žijí, vůbec nevadí jakým způsobem muž, sluha či otrok, buduje své postavení, vydělává peníze a shromažďuje majetek. Hlavně, že to dělá pro ženu a režim. Je to dosti nevkusný životní styl i režim. Naše doba nemilosrdné kazí skutečný vkus. Jestliže si jej ženy nechají zkazit, místo aby si jej zlepšovaly, nečeká nás vskutku vůbec nic krásného.

Původní přirozený pud, který v nás hledá své spojení skrze muže a ženu, protrhnul díky vyšinutému rozumu hráze svého původního úmyslu a vydal se chorobným směrem. Nyní vytváří absurdní zřízení, byrokratické instituce, ekonomické soustavy, politické systémy a totalitní režimy, v nichž chvílemi vítězoslavně jásá, ale po většinu času v nich nechápavě úpí bolestí.

Ženy ze své strany mohou velmi výrazně ovlivňovat politický systém. Musí se však v sobě napřed probudit a skutečně emancipovat. Mohou se řídit svým zdokonalujícím se vkusem pro krásu. Nesmí se duševně smířit s ošklivostí a tolerovat ji ve všech možných obměnách. Třeba místo rajské zahrady, nesmí přijmout malou oplocenou zahrádku nebo truhlík za oknem, kde si upatlaně a miniatruně hrají na pozemský ráj. Místo svého ideálu se nesmí spokojit s typem prohnaného politika, obchodníka, úředníka nebo domácího kutila, který strká svoji hlavu do písku svých hobby.

Ženy musí přestat být naivní. Musí třeba přestat věřit oněm různým roztomilostem, kterými reklama vybavuje image politiků, a které jsou namířeny na zkažený vkus žen. Média například roztrousí informaci, že nějaký známý politik sbírá košile. Na muže je tato informace bez pozitivního vlivu. Obvykle si myslí své o nejapné duševní úrovni politika. Ženy však taková informace ladí vůči politikovi pozitivně. Je pro ně dostatečným argumentem, aby svému idolu odpustily naprosto všechno a aby jej šly pochopitelně volit.

Před časem E-mailovou poštou přišlo několik fotek vojáků určité armády, kteří drželi v náručí malé opuštěné děti. Během několika hodin obešly tyto fotografie celou republiku. Odesílateli byly převážně pouze ženy. Muži na tuto propagandistickou akci nereagovali. Dobře věděli, že oni hrdinové s dětmi v náručí napřed těmto dětem postříleli rodiče. Ženám to však nevadilo. Spolu se srdceryvnými fotografiemi vojáků a přistrčenou motlitbou za ně, podvědomě přijaly i sympatie k politickému pozadí celé útočné vojenské akce. Ponechme stranou, že setkání či zobrazení s dětmi v náručí, je u politických osobností častým trikem. Raději ty fešáky s řekami krve za sebou nebudeme jmenovat.

Od skutečných estétů par excellence víme, že krása spočívá v harmonii, dokonalosti a prázdnotě (absenci čehokoliv). Současný člověk však není ve svém vývoji či úpadku schopen absenci čehokoliv náležitě ocenit. Vývoj vkusu pro krásu, především u žen, by se však měl přesto ubírat tímto směrem. Jistě to není otázka krátkého času, ale pokles vkusu také netrval pouze jednu nebo dvě generace.

Vnímání skutečné krásy vyžaduje klidnou, netěkavou pozornost a navíc zastavení spekulativního myšlení. Tedy něco, co je v naprostém rozporu s agresivním trendem naší doby a s emočním rozvířením naší bytosti. Můžeme však přece vědět o našem budoucím cíli, i když se od něj zatím vzdalujeme, nebo ne?