Asi je to proto, že si myslí, že případný úder vedený do Brd by byl v kompetenci středočeského kraje a ony jsou přece matky jihočeské. A potom taková raketa padlá na Brdy asi nezatřese ani kasičkou v Horním Rakousku, takže jihočeské matky mají klid a mlčet může i partaj Zelených i se samotnou Velkou Jižní Mámou v místopředsednické (v zeleném genderkódu místopřesedkyňovké) sesličce.

To navozuje tu část problému, že ono ne proti základně si máme říci my sami na své vlastní triko v referendu. Zdá se, že dnes lze jen těžko najít tzv. demokratického politika, kterého by neobcházela hrůza při vidině toho, jak bude muset za pár let do prověrkového dotazníku vyplňovat rubriku: "Postoj k vybudování vojenské protiraketové základny USA v letech 2006-8", s poznámkou: "rozveďte po letech a uveďte osoby, které mohou tyto Vaše postoje dosvědčit, popř. uveďte další hodnověrné důkazy těchto Vašich postojů." Tedy mimo již zmíněných komunistů, jejichž touha po návratu do vlády přece jenom nedosahuje tak patologických rozměrů, aby si takhle nadělali na hlavu a v popřeli v podstatě všechno, co tvoří jejich identitu. Navíc mají v dobré paměti, že nakonec nepomůže ani takovýhle dotazník. Čestnou výjimku lze také udělit Václavu Klausovi, který kdysi kdesi prohlásil něco v tom smyslu, že mu smysl podobných základen poněkud uniká.

Možná ale dojde k další fintě a vojenská protiraketová základna se skryje do nějakého eufemismu například "technické pracoviště v rámci experimentu internacionální pomoci NATO dočasně umístěné na území ČR" nebo se vymyslí ještě něco lepšího, kdyby snad "internacionální pomoc" a "dočasnost" nezabraly. No uvidíme, co dokážou dnešní normalizátoři vymyslet. Ostatně ono to slovo normální a jeho deriváty je slůvko velmi mocné. Ono totiž dává právo tomu, kdo ho má k dispozici jako první, je tak říkajíc "na forhontě", označit nejen to, co je normální, ale zároveň i odsoudit vše ostatní jako nenormální. A noví normalizátoři mají pravdu, když říkají, že když už jsme do NATO vstoupili a když už jsme ty základny do naší vojenské doktríny zařadili a když už jsme to USA několikrát nabídli, tak by teď bylo nenormální to nechtít nebo dokonce přímo odmítnout. A pokud se jim nepodaří zabránit referendu, aby mohli sami rozhodnout normálně, tak bude tento princip normality výrazně ovlivňovat názor lidí a ti buď hlasovat nepůjdou nebo budou i pro. Hlas proti tak bude předem jediným proti dvěma možným postojům pro. Takový je princip referenda.

Mě daleko více mrzí, že neslyším nic o tom, co tomu říká naše nová máma Evropská Unie. Má na to vůbec nějaký názor? Je to v souladu s politikou EU nebo ne? Nebo je to jedno a EU se nám bude připomínat jenom když uzavřeme trochu jinak smlouvu o lesních pracích. I když možná... taková základna bude taky v lese... Snad by mohl na poslední chvíli nebo dokonce i zpětně do stavby základny vstoupit antimonopolní úřad.

Na druhou stranu je jasné, že pokud se postavíme proti takové základně, tak naprosto nepochybně bude postavena v Polsku. Polsko udělá pro dobré vztahy s USA prakticky skoro vše podobně jako pro špatné vztahy s Ruskem. To druhé dělá už déle, než se datuje historie USA. Existenci základny v našem blízkém okolí tedy stejně nemůžeme zabránit. Z globálního hlediska je rozdíl mezi Polském a Českem natolik nepodstatný, že si to ani neumíme představit. A těm, kteří jednou odpálí raketu to bude jedno dvakrát, protože stejně vnímají celou Evropu jako divný rozhádaný poloostrov na konci světa. Pro srovnání jsme pro jejich uvažování něco jako pro nás Čukotka nebo Kamčatka. Jsme prostě ti na druhém konci světa...

Ani to by nás nemělo zbavit práva rozhodovat o přítomnosti cizí vojenské moci na našem území. A nemělo by nám to bránit říci jasné ne. Vzpomínám si jak jednou můj táta prohlásil, že země, ve které se válí cizí armáda není prostě svobodná. Netrvalo to dva roky a stál jsem před tabulí, kam mne vytáhl mladý a nadějný nový ředitel Základní devítileté školy a bylo na mne demonstrováno, jak vypadá potomek ideového nepřítele. Ten ředitel byl náš soused... Bylo mi tenkrát docela hrozně, ale byla to na druhou stranu docela dobrá zkušenost. Byla natolik silná, že jsem si uvědomil, že táta musel mít sakra pravdu, když nás teď takhle vláčí. Takže já se omlouvám všem, kteří si myslí, že to není normální, ale já jsem proti. A po 38 letech opakuji: "země, kde se válí cizí armáda, prostě není svobodná." Je to jednoduché. A je to otázka svědomí každého z nás. Díky, tati...