Na otázku, co nám ze čtyřtýdenního fotbalového maratónu zůstane v paměti, podotkl italský deník , že daleko více než sportovní výkony mužstev disciplinované moře německých fanoušků, kteří dělali dojem, jako by fungovali na nějaké dálkové ovládání. Otázkou prý zůstává, do kterých rukou se tento ovladač dostane.

Bezprostředně po dosednutí Josefa Ratzingera na papežskou stolici nám nejčtenější německý deník Bild palcovým titulkem 'Jsme papež!` prozradil, že tam vlastně sedí celý německý národ. Počátkem roku - přípravy na MS v kopané byly v plném proudu, jaká to podivná shoda okolností! - proběhla v německých médiích kampaň za posílení národního sebevědomí pod titulkem "Ty jsi Německo".

Její poselství bylo prosté: neptej se na to, proč se ti vede špatně, nečekej pomoc, sám se o sebe postarej a buď hrdý na svoji vlast. Toto triviální poselství nyní našlo svoji realizaci na fotbalových stadionech i mimo ně: zlevněné nabídky vlajek v supermarketech se postaraly o to, aby se i nezaměstnaný mohl stát dočasným členem velké černočervenožluté koalice, která v minulých týdnech zaplavila německá města a vesnice. Ať již mistrovství světa v kopané, volba papeže, Světové dny katolické mládeže či Velká cena Eurovize -- nejen v Německu prožívají národní fangličky konjunkturu.

Vzhledem k událostem mimo fotbalové stadiony se ale stále více vtírá otázka, co má tento karnevalový národ ještě společného s tím politickým, jak jej stvořila Francouzská revoluce -- národ coby solidární společenství? A konkrétně na adresu hostitelské země: existuje vůbec něco jako německý politický národ?

Náznak jeho vzniku jsme mohli pozorovat koncem roku 1989, kdy se z východoněmeckých ulic ozývalo skandování "Wir sind das Volk!" (Ten lid jsme my!). Tento hlas rodícího se politického suveréna bylo slyšet do té doby, než taktovku v demonstracích převzali západoněmečtí sponzoři vybavení banány a tvrdou měnou, kteří provedli v zakázce bonnské vlády drobnou, leč zásadní změnu členu před slovem 'Volk`. V zástupech se začaly objevovat vlajky SRN a transparenty s nápisem "Wir sind ein Volk!" (Jsme jeden národ) - z 'lidu` Pařížské komuny se rázem stal 'národ` prušácké provenience.

Oliver Voss, hlava zmíněné kampaně za nový patriotismus, prozradil, že "francouzský" druh národa vůbec neměl na mysli, nové němectví by prý mělo mít "jednoduše dobrou náladu a být nepolitické". Podle této filozofie by se celonárodní "solidarita" měla omezit na fotbalové a jiné stadiony a nefušovat do politiky. Ta se přenechá, podobně jako zápas v kopané či řízení podniku, dobře placeným profesionálům; nová političnost neoliberální "nepolitické" verze národa spočívá v jeho apolitičnosti.

Vše nasvědčuje tomu, že tato kampaň uhodila hřebík na hlavičku a kopaná nahradila politiku -- zdá se, že i tu světovou. Fotbaloví trenéři i hráči dostávají za mobilizaci mas státní vyznamenání a generální tajemník OSN má k fotbalovému mistrovství víc co říci než k válce v Iráku či izraelskému útoku na pásmo Gazy a Libanon. A německý národ se vskutku spíše solidarizuje s milionáři běhajícími po zeleném trávníku, než se zoufalými studenty, kteří budou muset za semestr studia zaplatit až 700,- Euro. Zatímco se s jejich řeckými kolegy -- podobně jako s mladými Francouzi před třemi měsíci -- aktivně solidarizovala velká část tamní společnosti, zanikly protesty německých studentů v národní fotbalové vřavě. Jejich opuštěnost nebyla jediným příkladem nového nepolitického vlastenectví.

Zatímco se národ utápěl v černočervenožlutém moři fotbalové fiesty a německý občan byl paralyzován starostí o Klinsmannovy hochy, prohnala velká koalice "nerušeně" parlamentem jednu "reformu" za druhou. Ať již tzv. reformu zdravotnictví či federalismu - jejich společným jmenovatelem je odklon od principu solidární společnosti. Jestliže se stát coby garant sociálního smíru postupně vzdává zodpovědnosti i za takové klíčové oblasti společenského života jako je zdraví či vzdělání, přestává být republikou a vrací se ke své stavovské podobě. Je-li ekonomika odpoutána od etických i sociálních vazeb, přestává být 'politika` věcí veřejnou: res publica se hroutí pod tlakem kapitálu.

Příznačná je v této situaci role politických stran. Co je kupříkladu na německé CDU či českých lidovcích křesťanského, ODS občanského, SPD sociálního a Zelených zeleného? Čím méně prostoru pro občana a národní politiku, tím více "politického středu", do kterého se všichni tlačí - čeští Zelení dokonce bez objížďky. Společná je jim přitom rezignace na politiku coby tvořivou sílu společnosti, kterou přenechali "zákonitostem trhu". Čím méně politiky, tím více politikaření a tím více politiků v lóžích novodobých sportovních arén; názvy stran a států přestaly vyjadřovat politický obsah a staly se "firemním" logem.

A republikánský národ, onen politický suverén Francouzské revoluce? Ten se za potlesku stranických lídrů a asistence sponzorů ztrácí v mase fotbalových fanoušků.

Když si největší německá pojišťovna Allianz a druhý největší bankovní institut Německa Commerzbank vybraly dny fotbalové hysterie k oznámení, že navzdory rekordním ziskům (Allianz 5 miliard Euro za minulý rok) hodlají zrušit na 7 500 resp. 2000 pracovních míst (Commerzbank jich přitom od roku 2001 již 6000 odbourala), "národ" si ani nepovzdechl. Na dotaz odborové organizace ver.di, jak se k tomu staví vláda, odpověděl mluvčí SPD, že je to sice politováníhodné, nicméně trh je trh a politika prý nemůže nic dělat.

Toto přiznání politické bezmocnosti, symbolizující celoevropský, ba celosvětový trend, má ovšem jeden háček. Pokud je ekonomika vyjmuta ze společenského organismu, o jehož zdravé fungování se má politika starat, zůstane nám následující rovnice: ekonomika rovná se zisk pro větší zisk. K čemu jsou potom stát a jeho politici? Podle "pravidel trhu" by muselo platit: méně státu, méně politiky, méně politiků -- není těžké spočítat, kolik by se ušetřilo. Realisticky orientovaní komentátoři by zřejmě následně konstatovali: "Klasický politik vymřel. Zrušil ho trh." A nepoučitelný romantik? Ten by k tomu připojil: "Ať žije národ!"

Autor žije v Hanoveru.