Aby si živnostník mohl dovolit zaplatit daň z minimálního příjmu, který byl loni 107 300 za rok, musí být jeho hrubý měsíční příjem přibližně 20 000 Kč (minimální mzda je při tom kolem 7 000 Kč hrubého měsíčně). Za rok to bude 240 000 Kč, odečte-li náklady jen ve výši 25 %, + nezdanitelných asi 38 000 Kč + zaplacené pojistné zdravotní i sociální, včetně doplatků na sociální pojištění (za něho zaměstnavatel nedoplácí část zdravotního i sociálního pojištění), zbude mu právě ona zmíněná minimální částka ke zdanění.

Jenže, co se stane, když příjem živnostníka klesne na dejme tomu 15 000 Kč měsíčně hrubého, z čehož by normálně jakž takž dokázal vyžít? Vůbec nic. Zaplatí stejnou daň, jako by jeho příjem byl zmíněných 20 000 Kč měsíčně, to znamená, že bude platit daň i z příjmu, který neměl.

Panu Kodetovi bych rád vysvětlil, že z uvedených hrubých příjmů zbude živnostníkovi, který si doplácí na sociální pojištění, kolem 56% čistého (tj. 11 200 a 8 400 Kč měsíčně) - to jsou ony "královské příjmy díky mimořádně nastaveným normám", o kterých píše ve svém článku.

Otázka zní takto: má živnostník s příjmem nižším než 20 000 Kč měsíčně hrubého platit daně z příjmů, kterých nedosáhl, nebo jít se zaregistrovat na úřad práce, rozšířit řady nezaměstnaných a zatěžovat státní pokladnu? Je pro státní pokladnu výhodnější inkasovat alespoň nějakou daň, nebo vyplácet podpory v nezaměstnanosti?

Tak vypadá ona proklamovaná "podpora drobného podnikání". Lze jen nahlédnout do statistik a zjistit, o kolik se snížil počet živnostníků (a zvýšil počet nezaměstnaných) za poslední dva roky. Vypadá to, že stanovením minimálního příjmu zakrývá stát svoji neschopnost odhalit údajné daňové úniky a zřejmě, jako pan Kodet, podnikatele jako skupinu obyvatel považuje "téměř za zloděje".