Parlament, který se po dvojím odmítnutí ústavy (Francie, Nizozemí) probudil z ochromení, zatím ale nelze podezřívat z toho, že by většinově věděl, co s horkým bramborem Evropské ústavy udělat. Pro usnesení, které navrhlo novou ratifikaci Evropské ústavy k roku 2009 (k termínu eurovoleb), se sice vyslovilo celkem 385 poslanců, proti bylo 125, a 51 poslanců se zdrželo, rozpaky ale většinově přetrvávají. Dva europoslanci -- britský liberál Andrew Duff a rakouský zelený Johannes Voggenhuber jsou zatím jediní, kteří s nějakým konzistentním návrhem přišli. Navrhují v první fázi organizaci diskusních fór, a to zejména na úrovni národních parlamentů. Europoslanci ale odmítli všechny návrhy, které by vedly ke změně původního textu.

Vyrovnané skóre ratifikace

Proti sobě tak stojí již dřívější deklaratorní usnesení Evropského parlamentu, které Evropskou ústavu již schválilo (13. ledna 2005) a legitimita dvou zamítavých ratifikací ve Francii a Nizozemí. Zástupci těchto zemí také byli povětšinou rozděleni v názoru na nové usnesení. Koncem roku se ale nechali slyšet také zástupci parlamentů zemí, které ústavní smlouvu již ratifikovaly. Skóre, které hlásí ratifikační proces, je tak stále vyrovnané: míč visí ve vzduchu zejména tam, kde dosud k ratifikaci nedošlo -- včetně České republiky.

Politická reprezentace se dnes v Česku tváří, jako by se jí téma euroústavy netýkalo. Premiér Jiří Paroubek zavelel "pauzu" a národ čeká. Nebýt pravidelných šťouchanců prezidenta Václava Klause, člověk by si skoro myslel, že o nic nejde. Před koncem loňského roku vyzvala skupina proevropských senátorů (Paukrtová, Hadrava, Sequens) premiéra k obnovení ústavního procesu. Zajímavá iniciativa, která trochu zapadla ve vánočním shonu, byla zatím posledním slabým ozvukem tématu, kterému se nevyhneme. Tón diskuse v této zemi hraje zatím ve prospěch euroskeptiků, a média, nakažená tímto virem, jim bohužel pouze kakofonicky přizvukují.

K témuž: Kudy ven ze slepé ulice evropské ústavní krize? ZDE