V rámci mé poznámky O Letech po letech takové řešení také schází a já mám tak trochu pocit, že jsem zůstal něco dlužen. Rád bych to napravil a proto si dovolím ještě pár řádků.

Hledat řešení problému zvaného Lety někde mezi pomníky, kameny s nápisy i bez nápisů a mezi starým a možná novým vepřínem je podle mne podobné jako hledat kvadraturu kruhu. Je to tak trochu nemožné. Ať již bude výsledek hledání hmotné podoby symbolu lidského utrpení, památníku, obelisku nebo jiného moderního totemu jakýkoliv, vždycky po něm zůstane pachuť něčí prohry. Sebevětší sloup nepomůže nikomu a ničemu. Jsem hluboce přesvědčen, že vzpomínka na Lety by měla mít podobu odpovídající 21. století. Jméno Lety by měl nést fond nebo nadace, do které by mohl stát vložit jako základní kapitál prostředky, které by si vyžádalo přenesení vepřína a sanace území, na kterém stál tábor a jeho okolí do podoby, že by na něm mohl stát v důstojném prostředí památník, jaký si možná mnozí představují. Myslím, že nebudu daleko od pravdy, že by to mohla být asi tak jedna miliarda korun. Dobrá správa takového jmění by mohla přinést minimálně desetimiliony a v možná někdy i hodně přes sto miliónů ročně. Čistého, bez toho, že by základní částka musela být dotčena. Tu by bylo samozřejmě možné navyšovat dalšími příspěvky.

Fond Lety by se mohl stát zdrojem financí tolik důležitých pro skutečné pozvednutí památky na oběti tábora a uvědomění si všeho, co k těmto zbytečným obětem vedlo. Tuto památku totiž mohou pozvednout jen lidé, kteří ji jsou schopni pochopit, uchopit, zpracovat, využít pro svou generaci a předat ji generaci nové. Pro Lety to platí stejně jako pro Lidice, Terezín, Ležáky nebo Javoříčko. Myslím, že by bylo hloupé věnovat obrovské peníze do něčeho tak neúčelného, jako je stěhování vepřína. Vždyť skutečnost, že byl postaven tam, kde být postaven neměl, nemůže stejně žádné stěhování odestát. Pro mne osobně je ten vepřín také symbolem a připomenutím si necitelnosti a hlouposti, i když je možné, že nápad postavit ho právě tam, kde stojí, byl motivován přirozenou touhou zapomenout bez jakéhokoliv zlého úmyslu. Stejně tak je neúčelné stavět jakékoliv obelisky nebo jiné statické památníky - a čím větší tím lepší.

Ponechme věci na svém místě a dejme vzpomínce na Lety reálnou sílu působit. V celé naší společnosti a na celou naši společnost. V současné době to znamená dát jí reálný ekonomický základ a možnosti rozvoje. Navíc je to možné na rozdíl od stěhování vepřína udělat rychle. A ve svém výsledku by měla myšlenka Letů mířit k sebeuvědomování si historie naší země i toho, že tato historie patří všem, kteří v naší zemi žijí. Měla by smiřovat a ne rozdělovat. Nejsme-li si, bohužel, tak úplně rovni v životě, jsme si rovni ve smrti a o zbytečné smrti z cizí zvůle to platí dvakrát...

Je podle mého názoru nyní jednoznačně na nejvyšších ústavních činitelích naší země, aby přišli s jasným a hlavně společným nepolitickým řešením problému Lety a jasně sdělili občanům, že jsou u nás i před volbami ještě pořád věci, které se řídí slušností a zdravým rozumem a nikoliv politickými zájmy.