Jednalo se o historii několika amerických rodin, jejichž předkové v době občanské války skupovali hypotéky vojáků - v naději, že dotyčný dlužník válku nepřežije a oni přijdou levně k nemovitosti. Protože Jižané zabili přes třista tisíc Yankeeyů, významné množství těchto spekulantů se dočkalo a mohlo čerstvé vdovy, neschopné splácet dům, vyhodit na ulici. Z českých luhů a hájů známe případů podobné bezohlednosti bezpočet, takže až potud nejde o nic nového. Rozdíl je ovšem v osudu spekulantů se smrtí, s nimiž se dle Koháka místní obyvatelé již po několik generací prakticky nebaví, takřka je exkomunikovali. To si v Čechách či na Moravě představit prostě nedokážu. U nás je totiž majetek - ať už nabytý jakýmkoliv způsobem - natolik mocným argumentem, že jakýkoliv kritik prakticky nemá šanci.

Čulíkem prosazovaný postup předpokládá veřejné mínění, disponující náležitou vnímavostí, autoritou a dokonce sankcemi, to vše nezávisle na státních strukturách. Něco takového bohužel v ČR dosud prakticky neexistuje - a zůstává velkým úkolem všech, kdo se ohánějí pojmem "občanská společnost", aby se to do budoucna změnilo. Zatím se ovšem pomalu mění zejména hlavní proud české politiky, do nějž prostřednictvím institucí jako CEP pomalu pronikají krajně pravicové názory coby něco naprosto legitimního. Rozumí se samo sebou, že nejde o primitivní výtvory typu Lauckových slátanin, ale o mnohem sofistikovanější ideologickou produkci. Ta kalkuluje například s obavami vstřícně předpodělaných Čechů z terorismu, který je spojován s přistěhovalectvím, případně je využíváno malé popularity romské menšiny mezi bílou českou populací, nebo zčásti oprávněných obav z bruselské byrokracie.

S "paleolitickými" nacisty typu Gerharda Laucka tedy nejspíš mnoho problémů mít nebudeme. Zato z ultrapravicových populistů sdružených v Národní straně kouká ještě nejeden pořádný průšvih.