Nemusíme stále mluvit jen o Al-Kajdě a jejím nechvalně známém vůdci. Vezměme třeba íránského prezidenta. Slyšeli jste jeho komentáře o Izraeli? Co by se stalo, kdyby se podobně vyjadřoval evropský politik o kterémkoliv státě na světě? Okamžitě by na něj byl vyvinut tlak médií a členů jeho partaje a musel by s hanbou ještě ten samý den odstoupit. Lhostejno, jestli by byl věřící křesťan a každou neděli navštěvoval kostel. Íránský prezident je vzorný muslim a přesto nebo spíš právě proto se v jeho zemi nic podobného neděje.

Každému je jasné, že samotný islám nehlásá nesnášenlivost a Ahmadínežád pouze své náboženství zneužívá. Není ostatně první. V celé historii lidstva byla v podstatě všechna náboženství zneužívána hůře než děvka k prosazení cílů "obyčejných" lidí-rádoby vůdců. Pokud se to těmto šikovným jedincům nepovedlo skrze náboženství, chytili se nějaké té ideologie a náboženství (jako svého největšího nepřítele) začali bez milosti potírat. Proč je pro všechny totalitní režimi náboženství největší soupeř? Protože náboženství si v mnoha ohledech s totalitními ideologiemi nezadá. Vyžaduje poslušnost, odevzdanost, věřící ztrácí svou osobnost (důležitější je celek). Stále je mu vnucován názor vůdce (či Boha). Pokud náhodou projeví svůj názor je vyobcován ze stáda. Obojí se stává v podstatě berličkou, která za jedince vše vyřeší.

Když zemřel Jan Pavel II, byla to celosvětová událost. Záběry plačících věřících byly vskutku dojemné. Ale, kdo zaplakal na stovkami tisíců černých obyvatel Afriky, kteří den po dni vymírají na AIDS? Co oni dělají špatně? Nic. Jen věří v Boha a vše, co Vatikán hlásá. Mně ale vůbec nejde o samotný islám či křestansví. On problém je někde jinde. Problém je v jeho věřících. Náboženství potírá svobodného ducha a individualitu člověka, není tedy demokratické.

Proč bych měl věřit v Boha či Alláha? Cožpak jsem tak slabý a poddajný jedinec, že nemohu věřit sám v sebe, ve své síly a ducha? Je to snad rouhačství? Náboženství stvořili sami lidé, proto na něm není nic posvátného a nedotknutelného. Všechna náboženství hlásají krásné věci, které lidé promění v peklo. Z toho je třeba vycházet.

Pokud lidem nestačí "jen" to, že jsou lidmi a musí se sdružovat a ocejchovávat nálepkami "muslim", "katolík" apod., tak musí počítat prostě s tím, že ostatní (ti nezařazení) budou jejich náboženství posuzovat dle toho, jak se veřejně vyjadřují jejich vůdci. Je to možná nespravedlivé, ale je to tak. Ideální by bylo, kdyby lidé vystupovali sami za sebe a ne za své náboženství. Takto z něj dělají špinavý hadr, kterým se dá vytřít cokoliv.

Jiří Ovečka podle svých kritiků vytváří zdání, že existuje islámský terorismus. Ale on, proboha, existuje! Musí se i o tomto mlčet? Pokud se nezdráháme kritizovat některé skutky Vatikánu, proč bychom nemohli otevřeně kritizovat islám? Teroristé se veřejně zaštiťují islámem, potom tedy islámský terorismus bohužel existuje. Chápu, že se to 99% muslimům příliš nelíbí, ale jen oni sami s tím mohou něco udělat. Stejně jako jen samotný křesťanský svět může udělat něco s tím, aby Vatikán přestal Afričanům zakazovat antikoncepci a ženám po celém světě interrupci.

Mluvme, diskutujme a klidně se i přeme, jen se nebojme říkat otevřeně i věci, které jsou na hraně a nejsou příliš diplomaticky řečeny. Říci o někom jen to, že je xenofobní je příliš jednoduché a v rámci jakékoliv diskuze kontraproduktivní..

Nakonec...možná po tomto příspěvku budu takto označován i já. Ale nechť...pověste mě, vážení pseudohumanisté a idealističtí snílci žijící mimo realitu, hned vedle toho nebožáka Jiřího Ovečky. Třeba se pak alespoň staneme mučedníky pro extremní pravici...a Josef Vít bude moci sepsat můj nekrolog, ve kterém s hrdostí sobě vlastně zmíní, že on to přeci dávno říkal, že ten nehorázný mladík Josef Provazník je extrémní pravičák... :)

Pozn: Tím, že se zastávám Jiřího Ovečky, nijak nehodnotím kvality této jeho konkrétní reportáže...to přenechám expertům z Rady pro rozhlasové a televizní vysílání.