Jak je vybírá, to opravdu nevím, ale mám-li soudit podle toho, co jsem zažila ve čtvrtek 12. 1. 2006 večer na zastávce u Národního divadla, pak je patrně filosofie dopravního podniku vyjádřena jednou větou -- zbavte se těch cestujících.

Kolem desáté večer bývá u Národního divadla na zastávce dost plno -- lidé jedou z právě končících představení či z kavárny Slavia. Zhruba ve 22.05 přijela tramvaj číslo 9. Otevřela dveře a nastal klasický rituál výstupů a nástupů. Asi v polovině nastupování -- u každých dveří stál ještě hlouček -- řidič zazvonil, zavřel dveře a odjel. Přede mnou se pokoušely nastoupit dvě starší dámy, z nichž jedna byla o holi. Ta již se držela za madlo dveří. Ve chvíli, kdy řidič dveře zavřel, tak tak ruku vytrhla. Tramvaj odjela kosmickou rychlostí -- měla totiž zelenou, což byl patrně důvod spěchu. Strnule užaslý hlouček jen zíral na vzdalující se světla. Po pěti minutách přijela tramvaj číslo 6, na voze měla označení 8227. Ještě poněkud konsternovaní cestující nastoupili (pro neznalce, šestka jezdí stejným směrem jako devítka, totiž na Smíchov) a na Arbesově náměstí se jim dostalo podobného zacházení - tento řidič pro změnu nenechal lidi ani vystoupit a na zvonění na pohotovostní zvonek a výkřiky -- ještě jsme nevystoupili - drze prohlásil, že on už je mimo zastávku a ven nikoho nepustí. Na dotaz starší invalidní cestující, co teď má dělat, když příští zastávka je u Anděla a ona pěšky zastávku zpět prostě nezvládne, odpověděl, že je už na křižovatce (u Carrefouru - daleko široko nebylo jediné auto) a že jej to nezajímá. Na Andělu pak na dotaz, cože si to dovoluje, řidič pravil, že on cestující nevidí a když chce někdo vystoupit -- zvlášť je-li pohybově omezen, má se doplazit přes celou tramvaj k předním dveřím. Jak, to ho nezajímá a vůbec.... Nic ho nezajímá a co si dovolujeme se na takové věci ptát. Zavřel dveře od své kabiny, zavřel dveře od tramvaje a odjel.

Chápu, že do veřejná služba je v tomto čase v této zemi popelkou. Chápu, že Dopravní podnik patrně nemá řidičů nazbyt, ale to, co jsem zažila v rozmezí deseti minut se DVĚMA z nich, mi stačilo. Když jsem do Dopravního podniku volala, sdělil mi anonymní ženský hlas, že si to mám vyřídit ve vozovně. Patrně je to novější verze lampárny.

Dennodenně poslouchám plky o tom, jak se dopravní podnik snaží za dvacet korun jízdného zvyšovat komfort cestujících a jak za pouhých čtyřicet korun (no nekupte to), budu moci jezdit v noci čisťoučkými, bezdomovcůprostými tramvajemi -- nastojte -- s průvodčím!! Po tolika letech znovu průvodčí... Jen šňůrku ke zvonku v prvním voze už prý nebude mít koženou a tvrdá kartonová jízdenka nebude stát padesát haléřů...

Jednak nevím, proč bych měla platit čtyřicet korun za to, že mohu jet tramvají, jejíž běžná sazba je dvacetikoruna a pak -- to budou průvodčí chránit cestující s obuškem v ruce nejen před agresivními opilci, ale i před řidiči? Milý magistrátní dopravní podniku a milý radní Steinere (ODS), odpovědný za dopravu, pokud si veřejné služby představujete takto, pak mne napadá jedině jediné, co si s nimi můžete udělat. A to nejde napsat.

Začnu jezdit taxíkem a účty budu posílat primátoru Bémovi (ODS) či řediteli DP a.s. k proplacení. Jako vyjádření díků za veřejnou službu, zvanou MHD.

P.S. Slušným řidičům -- jichž je zajisté většina -- se tímto omlouvám. Řidič tramvaje č. 9 z 12. 1. a řidič následující tramvaje č. 6 / 8227 jsou určitě výjimkami. Za sebou jedoucími.