Zakládací listina University Karlovy ze dne 26. ledna 1347

Kliment biskup, služebník božích služebníků. Na věčnou paměť věci.

Darem božského řízení, ač s nedostatečnými zásluhami, jsouce postaveni na stráž nejvyšší apoštolské důstojnosti, obracíme zrak nám svěřené obezřetnosti, jako pastýř všeobecného stáda Páně, ke všem krajům našich věrných, pokud nám nebesa dovolují, a s radostí a vděčně prokazujeme přízeň a při vhodné příležitosti poskytujeme pomoc těmto věrným, kteří zatouží po literním vzdělání, jejichž prostřednictvím se šíří uctívání božího jména a jeho katolické víry, pěstuje se spravedlnost a s prospěchem se daří jak veřejné, tak soukromé věci a množí se veškerý blahobyt lidského pokolení. A tak před časem nám náš nejdražší syn v Kristu Karel, vznešený římský král, vyložil, že v jeho dědičném Českém království a v mnoha jiných krajinách a zemích, které sousedí s tímto královstvím, nemají obecné učení, jehož by bylo v oněch končinách svrchovaně zapotřebí. A že metropolitní město Praha, ležící uprostřed tohoto království na velmi zdravém místě, navštěvované lidmi z nejrůznějších krajin a bohaté na živobytí a jiné životní potřeby, byla velmi příhodná pro zřízení takového obecného učení, když v ní bylo od dávných časů partikulární učení (studium). My, přihlížejíce k neobyčejné zbožnosti a čistotě víry, kterou jak sám Karel a jeho předchůdci, čeští králové, tak obyvatelé téhož království osvědčili vůči svaté církvi římské, a sami, král Karel i obyvatelé, stále osvědčují, vřelou touhou jsme vedeni k tomu, aby ono království, jež boží dobrota obdařila množstvím lidu a dostatkem věcí, bylo obohaceno úrodou vzdělání. A aby v něm, tak jak bude známé zlatem a stříbrem, byly tu i zdroje vynikajících věd, jež by vydávaly muže nápadné zralým úsudkem, vyrovnané ozdobou ctností a vzdělané v různých oborech věd. Nechť je tam pramen poskytující vláhu, z jehož hojnosti by čerpali všichni, kdož hodlají proniknout do zdrojů literního vzdělání. Když jsme toto vše rozmyslným zkoumáním uvážili a zvláště půvabnost zmíněného města, dychtíce otcovským zanícením přispět k obecnému prospěchu a k pohodě nejen výše zmíněných obyvatel tohoto království a krajin okolních, ale také jiných, kteří se k tomuto městu budou hrnout z různých končin světa, jsouce nakloněni prosbám řečeného krále, podle rady našich bratří z apoštolské moci ustanovujeme, aby ve zmíněném městě Praze vzkvétalo na věčné budoucí časy obecné učení v kterémkoli povoleném oboru. A aby učitelé i studenti tamtéž užívali a těšili se všem výsadám, svobodám i osvobozením z obecného práva, které byly poskytnuty doktorům, učitelům a studentům, zdržujícím se na obecném učení. A dále, aby ti, kdo časem dosáhnou perly vědění na té fakultě, na které studovali, a budou žádat o povolení učit, aby jiné mohli vzdělávat, i o čest a hodnost misterství, byli od mistrů nebo mistra té fakulty, na níž se bude zkouška konat, představeni pražskému arcibiskupovi, který toho času bude. A týž arcibiskup, když byl svolal doktory a mistry, řádně působící na té které fakultě, nechť je v předmětech, které se požadují od těch, kdož mají být povýšeni k hodnosti doktorské nebo misterské, dá svědomitě zkoušet podle způsobu a obyčeje, jak se v těchto případech na obecných učeních zachovává. A nechť jim pak udělí, budou-li shledáni dostatečnými a způsobilými, takovéto povolení učit a čest a hodnost misterskou. Ti pak, kdo na témž učení zmíněného města budou zkoušeni a potvrzeni a obdrží povolení učit a čest či titul ministerský, jak již zmíněno, budou mít nadále plnou moc a svobodnou způsobilost, bez jakékoli zkoušky nebo schválení, působit a učit, jak ve výše zmíněném městě, tak kdekoli jinde, aniž by jim byla překážkou statuta a zvyklosti, schválená apoštolskou nebo jinou pravomocí či jim se protivící, jak v řečeném městě nebo v kterémkoli jiném místě či na obecných učeních, na nichž by chtěli působit nebo učit. Nikomu tudíž z lidí vůbec nebudiž dovoleno porušit tuto listinu našeho ustanovení nebo se mu stavět na odpor s nerozvážnou smělostí. Jestliže by se však někdo toho opovážil, nechť ví, že propadne hněvu všemohoucího Boha a svatých Petra a Pavla, jeho apoštolů. Dáno v Avignonu, sedmého dne před únorovými kalendami, pátého léta našeho pontifikátu.

Z latiny přeložil Jiří Spěváček: Založení Univerzity Karlovy. Slovo k historii 15. Melantrich, Praha 1988.

Zakládací listina Univerzity Karlovy v Praze ze 7. dubna 1348

Karel, z Boží milosti římský král, vždy rozmnožitel říše, a český král. Na věčnou té věci paměť.

Mezi tužbami našeho srdce a tím, co naši královskou mysl svou tíhou stále zaneprázdňuje, její zřetel, starost a pozornost se stále obrací k tomu, aby naše české království, jež nad ostatní důstojenství a državy, ať dědičné, ať šťastně získané, obzvláštní náklonností naší mysli milujeme, o jehož povznesení vší možnou horlivostí se staráme a o jehož čest a blaho vším svým snažením usilujeme, aby tak, jako se řízením Božím raduje z přirozené hojnosti zemských plodin, podle příkazu naší prozíravosti a naším přičiněním za našich časů bylo ozdobeno množstvím učených mužů.

A tak, aby naši věrní obyvatelé království, kteří bez ustání lační po plodech vědění, se nemuseli v cizích zemích doprošovat almužny, ale aby našli v království stůl k pohoštění prostřený a aby se ti, jež vyznamená vrozená bystrost a nad ni, stali poznáním věd vzdělanými, a nebyli již více nuceni a za zbytečné mohli pokládat, za účelem vyhledávání věd kraj světa obcházet, k cizím národům se obracet, nebo aby jejich dychtění bylo ukojeno, v cizích končinách žebrat, nýbrž aby za svou slávu považovali, že mohou jiné z ciziny k sobě zvát a účastny je činit té lahodné vůně a tak velikého vděku.

Protož, aby tak prospešný a chvalitebný záměr naší mysli zrodil důstojné plody a aby vznešenost tohoto království byla rozmnožena utěšenými prvotinami novoty, rozhodli jsme se po předchozí zralé úvaze zřídit, vyzdvihnout a nově vytvořit obecné učení v našem metropolitním a zvláště půvabném městě pražském, které je jak bohatstvím zemských plodin, tak příjemností místa, jelikož vším potřebným oplývá , nadmíru příhodné a uzpůsobené k tak velikému úkolu.

Na tomto učení budou pak doktoři, mistři a žáci všech fakult, jimž slibujeme znamenité statky, a těm, které toho hodné shledáme, udělíme královské dary. Doktory, mistry a žáky na kterékoliv fakultě i mimo ní, všechny vespolek a každého zvláště, ať přijdou odkudkoliv, jak na cestě, tak při pobytu i při návratu, chceme zachovat pod zvláštní ochranou a záštitou našeho majestátu, každému pevnou záruku dávajíce, že všechna privilegia, výsady a svobody, kterých z královské moci užívají a kterým se těší doktoři a žáci jak na učení pařížském, tak boloňském, všem a jednomu každému, kdo by sem chtěl přijít, laskavě udělíme a postaráme se o to, aby ty svobody byly ode všech a každého jednoho neporušitelně zachovávány.

Toho všeho na svědectví a pro bezpečnější jistotu dali jsme vyhotovit tuto listinu a kázali jsme ji potvrdit pečetí našeho majestátu. Dáno v Praze léta Páně tisícího třístého čtyřicátého osmého, v prvé indikci, sedmého dne měsíce dubna, druhého roku našich království.

DEKRET KUTNOHORSKÝ (VÁCLAV IV.)

Václav, z milosti boží král římský, vždy rozmnožitel říše, a král český

Důstojní nábožní milí!

Ačkoli jsme všeobecně povinní dbát o prospěch všech lidí, přece jen nesmíme jim být nakloněni natolik starostlivě, že by snad podléhal škodě a újmě prospěch těch, kteří jsou k nám těsně připoutáni příhodností míst, časů nebo některými jinými okolnostmi. I když totiž každý člověk je povinen milovat každého člověka, přece jen je potřebí, aby samo toto milování vycházelo toliko z náklonnosti náležité; dávat přednost v lásce cizinci před domácím je proto zvrácením náležité náklonnosti, ježto pravá láska začíná vždy u sebe sama a potom se přenáší na potomky podle příbuzenství.

Protože pak národ německý, který nemá vůbec žádného obyvatelského práva v Českém království, v rozličných záležitostech na pražském vysokém učení si osvojit k užívání tři hlasy, jak nás o tom došla věrohodná zpráva, a poněvadž národ český, téhož království pravý dědic, těší se a užívá toliko jednoho hlasu, my tedy, považujíce za nespravedlivé a značně nevhodné, aby z prospěchu obyvatel, kteří po právu na něj mají nárok, těžili nadměrně cizinci a přistěhovalci, a oni pak aby se cítili být utiskováni nedostatkem a nevýhodami, přikazujeme vám mocí tohoto listu mocně a přísně, chtíce tak rozhodně míti, abyste ihned, jak jej spatříte, bez všelikého odporu a zdráhání připustili národ český vším způsobem ke třem hlasům při veškerých poradách, soudech, zkouškách, volbách a jakýchkoli jiných jednáních řečené univerzity podle vzoru zřízení, kterému se těší národ francouzský na univerzitě pařížské a jehož užívají ostatní národy v Lombardii a v Itálii, a ponechali jej od této chvíle na věčné časy klidně užívat a těšit se z výsady těchto hlasů, nečiníce jinak, ačli se chcete vyvarovat našeho nejprudšího hněvu.

Dáno na Horách Kutných, osmnáctého dne měsíce ledna, v čtyřicátém šestém roce naší královské vlády v Čechách, v říši římské pak v třicátém třetím.

Důstojným rektoru a celé univerzitě pražské, nábožným našim milým.

(1409)