1. Základním problémem není jen islám, ale náboženství jako takové. Náboženství je pověra, falešné vědomí, abdikace racionality. Křesťanství či židovství není o mnoho lepší, zejména ve verzích, jaké praktikuje americká pravice.

To je názor, který zastává mnoho vzdělaných lidí na postkřesťanském Západě. Jeho drobným nedostatkem je skutečnost, že tento názor požaduje, aby se asi 3 - 5 miliard lidí na tomto světě vzdalo svého nejhlubšího přesvědčení. Kromě toho, historie čistě světských režimů za posledních sto let není zrovna inspirující.

2. Základním problémem není náboženství jako takové, ale islám. Islám nepovoluje odluku církve od státu, diskriminuje ženy, barbarsky trestá homosexualitu a je militantním způsobem netolerantní. Islám prostě dál žije ve středověku, potřebuje reformaci.

Tento názor však podporuje monolitní vnímání islámu a chápe historii příliš podle historie Západu (středověk, reformace). Islám je ve skutečnosti obrovské spektrum nejrůznější reality.

3. Problémem není islám, ale islamismus, dezinterpretace velkého světového náboženství fanatiky, kteří z něho udělali nenávistnou politickou ideologii. Spolu s muslimy je nutno proti těmto fanatikům bojovat.

To je názor který mimo jiné zastávají západní politikové jako Bush a Blair. Míní to opravdu vážně? Kromě toho jej však zastává i celá řada vynikajících odborníků na muslimský svět.

4. Jádrem problému není náboženství, islám ani islamismus, ale specifická historie Arabů. Žádný arabský stát není demokracie. Toto není rasistické tvrzení o Arabech, ale složitái argumentace o historii, ekonomice, politické kultuře a celé řadě selhání při postkoloniální modernizaci.

Avšak ono to není tak úplně pravda. Existují demokratické státy s většinovou muslimskou populací (Turecko, Mali). Politolog Alfred Štěpán napsal zajímavý článek, z něhož vyplývá, že úroveň politické kultury (míra diktatury) v arabských a muslimských zemích je přibližně stejná jako v nearabských a nemuslimských zemích na přibližně stejné úrovni rozvoje.

5. Jádrem problému je Západ. Od křižáckých výprav až po útok na Irák, přes západní kolonialismus a křesťanský a ideologický hegemonismus vytvořil sám Západ antipatii vůči západní liberální demokracii a v extremních případech své smrtelné nepřátele. A více než půl století Západ ignoruje osud Palestinců.

To je názor, který je široce rozšířený mezi muslimy. I kdyby však tato zjednodušená verze byla pravdivá, zpětně historii už nezměníme. Můžeme ale přiznat škody, které jsme skutečně způsobili, a usilovat o svobodnou Palestinu vedle bezpečného Izraele.

6. Největší napětí vzniká tam, kde se Západ setkává s muslimským světem. Evropská, světská modernost je nesmírně atraktivní systém pro lidstvo, se svým zdravím, bohatstvím, vzrušením, sexem a mocí. Avšak menšinu mladých muslimů odpuzují hedonistické výstřelky Západu, anebo mají pocit, že je Západ odmítl. Z nich se rekrutují extremisté.

Proti tomuto šestému argumentu nenalézám žádný protiargument, píše Ash a dodává: Hrozí, že učiní v nadcházejících deseti letech Evropu daleko méně civilizovaným a nebezpečným místem.

Podrobnosti v angličtiněZDE