Přesto jsem "odsun" izraelských osadníků z okupovaného území pozorně sledoval a sympatické gesto premiéra Šarona schvaloval. Mělo přijít pravděpodobně již daleko dříve než až teď po těch dlouhých 38 letech, ale v i tomto případě asi platí známé moudro, o tom, že na některé skutky není pozdě nikdy.

Nálada na obou stranách tábora teď bude dosti odlišná, to není nikterak složité si odvodit. Na straně odsunutých osadníků bude panovat spíše kocovina a pocit ponížení, snad i zrady. Pro běžného občana je totiž často velice těžké uvažovat jen "politicky" a v "širších souvislostech", jako tak činí nejvyšší izraelští představitelé. Oni samotní se stěhovat nemusí. Od jednoho známého, který má zase své známé přímo v pásmu Gaza, jsem sice zaslechl, že odsunutí osadníci byli finančně slušně kompenzováni, ale ne vždy a ne všechno se dá zaplatit penězi. Přejme osadníkům, aby se jejich zármutek z odsunu díky finančním kompenzacím tedy alespoň zmírnil.

Naopak na straně Palestinců se bouřlivě oslavuje. Na tom není samozřejmě nic špatného. Palestinci brali dočasnou přítomnost izraelských ozbrojených jednotek na svém území se stejným pochopením asi jako Češi a Slováci sovětské tanky. I když.... tady to srovnání asi není úplně přesné. My Slované jsme přeci holubičí povahy a proto se nám jaksi příčilo chovat se k cizím návštěvníkům takovým způsobem, jako to dělali často Palestinci vůči svým izraelským "bratřím". Inu, jiný kraj, jiný mrav. Beru tedy přirovnání o názorech a činech Čechoslováků a Palestinců k přítomnosti cizích vojsk zpět a omlouvám se za něj. Opravdu to trošku pokulhává...

Je skutečně těžké hodnotit tamější situaci pouze přes krátké obrazové "šoty", které nám světová média a agentury nabízejí. Přesto mi nedá, abych se nepozastavil nad tím, že jen pár hodin poté, co pásmo Gaza opustil poslední izraelský voják, tak nenapadlo dobře naladěné a rozjařené Palestince nic lepšího než vypálit pár synagog.

Ač nejsem věřící a nemůžu tedy dost dobře rozumět odvěké a "logické" nesnášenlivosti mezi prakticky všemi náboženstvími, tak si myslím, že tento hloupý čin se nedá ničím omluvit. Alespoň minimální úctu by měl mít člověk i ke svému nepříteli. Už jen ve chvíli, kdy triumfuje a stává se vítězem. Není třeba ještě protivníka ponižovat takovými excesy, jakými vypalování symbolů jeho náboženství prostě je.

Chápu, že volání po palestinské velkorysosti je v tak emočně vypjatou chvíli asi naivní a marné, přesto by měli alespoň vedoucí představitelé Palestiny jasně a hlavně hlasitě říci, že takové chování se nebude tolerovat. Bude asi těžké skandujícímu davu v euforii, který mává nad hlavou kalašnikovy (jak obvyklý kolorit v těchto krajích) rozumně vysvětlit, že určité věci se mezi slušnými lidmi nedělají, ale zkusit by se to mělo.

Jenže, jak na tyto zprávy palestinské úřady reagovaly? Oficiálně se vyjádřili, že zboření synagog bude patřit mezi první úkoly, které je při obnově správy na znovuzískaných územích, čekají. Jistě, k čemu by byly synagogy na palestinském území, chtělo by se logicky říci, ale neexistuje poněkud méně konfrontační a primitivní způsob jak to udělat?

To znamená nechat zbourat synagogy právě a jen palestinskými úřady a ne pilnými a přehnaně aktivními jednotlivcema s hořícími loučemi. Pokud budeme dále vídat v televizních záběrech jen zfanatizované davy, které mají za zády hořící synagogy a slýchávat přitom střelbu, tak asi v nikom z nás se sympatie s Palestinci neprobudí. Byla by to ovšem škoda, neboť i oni by si jí zasloužili.

Leč zdá se, že určité úrovně, kdy by byli respektování jako svéprávný a sebevědomý národ, ještě nedorostli. Není se co divit, ono i "my" Češi jsme v područí Sovětského svazu a jejich pomahačů příliš nedorostli. Ale pryč od srovnávání, slibuji, že je to dnes už naposled.

Možná, ale není chyba jen u Palestinců, zrovna tak může být pochybení na straně neobjektivních médií, která si vyberou vždy jen místo, kde se právě podobné excesy odehrávají a vytvářejí tak jen další nebezpečné stereotypy.