Buddhova nauka, která žádného boha nezná a všechnu odpovědnost vkládá na člověka, prošla dějinami jako nauka smírná, nevražedná, nešířená ohněm a mečem, která nebyla zdrojem náboženských válek ani pronásledování s výjimkou několika šarvátek mezi náhle zbohatnuvšími buddhistickými kláštery, které jsou opravdu ve srovnání s dějinami křesťanských genocid zcela zanedbatelné. Co víc!

Zatímco od křesťanství se lidé odvracejí stále více (krom současných, zpravidla negramotných, afrických neofytů, které můžeme - prosti všeho rasismu - nazvat primitivy), buddhismus je stále velmi atraktivní a přitahuje pozornost evropských intelektuálních špiček stejně, jako Islám přitahuje pozornost nezanedbatelného počtu evropských "hledačů autoritativní víry", které na něm krom exotiky vidí také skromnost, důslednost a jednoduchost zjevení Posla, jenž přichází "ve jménu Boha Milosrdného, Slitovného", jehož ústy Bůh pravil: "Nebudiž žádného nucení k náboženství! A již bylo jasně rozlišeno správné vedení od bloudění." (Al-Q 2:256)

Ničeho se křesťané a jejich církve v současnosti neděsí víc než multikulturní Evropy s rostoucím vlivem Islámu. Proč to? Vždyť návštěvníkovi z cizí planety by nikdy nikdo nedokázal vysvětlit, v čem se liší ši'ítský Islám se svými obrázky svatých, růženci a poutěmi od pravoslaví a rozdíl mezi katolicismem by se muselo vysvětlovat oholenou bradou římských kněží a jejich rouchy v hodnotě desítek tisíc.

Obě náboženství přece vyznávají téhož Boha (Eloah, Alláh - česky Bůh), o němž se ve knize Čtení (Al-Qur'án) píše: "On Bůh je jedinečný, Bůh - sám o sobě věčný. Neplodil a nebyl zplozen a není nikoho, kdo je mu roven." (Súra 112:1-4) Co víc!

Muhammad není ani tak Prorokem, jako Poslem. Je-li nějaké slůvko velmi důležité, je to právě slovo "Posel". Slůvko prorok vyvolává jiné konotace, než prostý "posel", zvěstovatel Boží vůle, který není žádným kouzelníkem, nepodléhá vizím, neinterpretuje vůli Boží, opakuje slovo od slova, co mu Bůh řekl včetně slůvka "rci", pověz (jim). Tento Bůh nechce vnášet spor, nenávist a podává ruku všem, kteří v něj věří, třebaže na svých cestách zbloudili až tak daleko, že pouhého člověka - třebaže Posla Božího - Ježíše ("nechť mu Bůh žehná a dá mu Mír", jak říkají věřící muslimové) povýšili do role Boha - kterému ale logicky a správně už ze samotného pojetí Bible - nemůže být nikdo a nic rovno. Al-Qur'án varuje všechny, kteří si vykládají cokoliv jakkoliv: "Bůh věru neodpustí, je-li cokoliv k němu přidružováno, ale odpustí, komu chce, věci jiné než toto. A kdokoliv přidružuje k Bohu, ten dopouští se hříchu těžkého." (4:48)

A tento Bůh - pokud bychom tomu věřili - skutečně mohl seslat po krachu svých plánů se Židy a následných úchylkách, do kterých upadlo křesťanství (zbožštění člověka, modlářství, rouhačství) svého posla, aby věci uvedl na pravou míru. Ne snad, aby rozpoutával spor s těmi, kteří zbloudili tak daleko, až se začali Bohu rouhat svými pokusy o jeho definice, urážet ho zlidšťováním (nejasná role Ježíše, dvoj a následná trojjedinost, nebo nově hanebný modlářský kult Marie Panny - čili Isidy Egyptské), ale aby je přivedl zpět k jádru jejich víry: "je jen jediný, věčný, neviditelný, nepojmenovatelný Bůh - Bůh milosrdný a slitovný, Bůh odpouštějící hříchy, Bůh, který přivede své věrné po jejich smrti k sobě do ráje, jenž posílá své Posly, aby lidstvo učili jeho vůli."

"Rcete," říká Al-Qur'án, "uvěřili jsme v Boha a v to, co seslal nám, i v to, co seslal Abrahamovi, Ismaelovi, Izákovi, Jakubovi a kmenům, i v to, co bylo dáno Mojžíšovi a Ježíšovi, a v to, co bylo dáno Prorokům od Pána jejich. My nečiníme rozdílu mezi nimi a do vůle Pána jsme odevzdáni." (2:136)

Všimněme si té jednoduchosti, s jakou Bůh volá zpět všechny, kteří zabředli do nejrůznějších bludů - říká "to, co bylo dáno prorokům". Tedy ne to, co si kdo například o Ježíšovi navymýšlel, nýbrž pouze to, co Ježíš řekl.

Pan Sýkora například tvrdí, že autenticitu proroka dokazuje, pokud tento přišel ve jménu JHVH (tato virtuální entita vystupuje v historii pod četnými dalšími nicky: Elóhim, Adonai, God, Hospodin, Gosudar, Pán, atp.. - pozn. FS). Ovšem ani Saul z Tarsu nepřišel ve jménu JHVH, nýbrž svých (zřejmě) epileptických vizí Ježíše, na kterého se jeho mysl chorobně fixovala, když křesťany pronásledoval. Proti takovému blouznění a převracení významů slov, jakého se dopouštěl Saul z Tarsu a po něm celé křesťanstvo (Ježíš sám sebe vždy označoval za Syna Člověka, což zdravý rozum snadno pochopí, ne však ten, koho Bůh slovy Muhammadovými nazývá "zbloudilým", nebo "pošetilcem"), vystoupil právě Muhammad, nechť mu Bůh žehná a dá mu Mír.

Kdybych byl věřící křesťan, neváhal bych pana Sýkoru nazvat bezbožným rouhačem, který srovnává modlu (Radegast) právě s oním neviditelným, všemocným a vševědoucím Bohem, který se zjevil Mojžíšovi. Jeho výklad namířený proti Islámu by mi byl důkazem toho, že Islám je skutečně vyvrcholením biblické tradice, jejím osekáním od nesmyslů až na holou dřeň úcty a pokory k onomu "Jedinému", kterého si nemůže a nesmí žádný národ ani žádná rasa přivlastňovat.

Al-Qur'án jmenuje 25 proroků, z nich pět "rozhodných" - tedy Noeho, Abraháma, Mojžíše, Ježíše a Muhammada. Naznačuje však, že Bůh možná skutečně seslal proroků více, kteří mluvili k různým národům různě. Proti omezenosti a primitivismu biblických textů, které zatemňují moudrost tohoto Boha a snaží se vytvořit na něj monopol pro jakési zanedbatelné kmeny, představuje tedy Muhammad Boha milujícího všechny národy, kterým zvěstuje jasně a srozumitelně svou vůli.

Tento Bůh nenávidí zloděje (tedy i životních partnerů) a vrahy, ale především modláře, šamany, kšeftmany, lháře, iluzionisty, podvodníky a církevníky, opakuje to stále po celou dobu biblických dějin a nejjasněji, nejsrozumitelněji to vyjadřuje právě ústy Mohammeda. Bůh odpouští vše, kromě urážky sebe sama modlářstvím a šamanstvím.

Pokud bych skutečně věřil v tohoto Boha, Boha biblické tradice, musel bych se po přečtení Mohammedova poselství omluvit tomuto Bohu, že jsem jej tolik urážel příslušností k - například - katolické církvi, či jiným křesťanským hnutím. Že jsem se mu rouhal vymýšlením dalších bohů, zbošťováním lidí, stavěním model a kupčením s jeho milostí, které on je svrchovaným pánem.

Že v existenci tohoto Boha nevěřím ani náhodou, podotknu aspoň, z čeho mají evropští křesťané takový strach ve vztahu k Islámu.

Navzdory ruce, kterou podal Muhammad na stránkách svého Čtení tolikrát všem Židům i křesťanům ke smíru, k Pokoji ve jménu Jediného Boha, trvají křesťané na své dogmatice a na svém církevnictví, které tolik vynáší. Posílení role dalšího velkého monoteistického náboženství by mohlo roli, kterou hrají křesťanští kněží ve společnosti, výrazně ohrozit. Náhle by totiž nebyl monopol na pravdu a nikdy nevysvětlené "duchovní hodnoty a rozměry a přesahy".

Posílení Islámu v Evropě povede - prorokuji ve jménu JHVH, což bude doufám vzato na vědomí, pověřil mě totiž k tomu JHVH včera v noci krátce poté, co jsem - podoben proroku Ozeáši (Oz 1:2-3)- musel na Jeho příkaz oplodnit prostitutku Vaňouskovou, doufám tedy, že nikdo nebude o pravdivosti mých slov pochybovat; ostatně má z této soulože, která mě stála 700 Kč, být syn jménem Běda Bezbožníkům Sklenář, pokud mi to tedy matrika dovolí a nezhatí tak Hospodinův plán, to ale jen na okraj, chtěl jsem zvěstovat, že posílení Islámu povede k dalšímu oslabení monoteismu v Evropě. Tento vývoj už je vidět v Británii a Francii. Stát postavený čelem k problému dvou náboženských "pravd" musí zaraegovat tím, že celé náboženství odsune na okraj svého zájmu.

Ateisté a racionalisté pozorující zneklidněně nepřetržitý tlak křesťanských církví si nemohou přát nic jiného než příchod Islámu do Evropy. Na to, aby táhli za jeden provaz ve jménu svého neviditelného a nikým nepoznaného Boha (ani Mojžíš, ani Ježíš, ani Muhammad Ho neviděli, natožpak třeba Joseph Ratzinger, jenž Jeho vůli ovšem zná), svých starodávných pověr a předsudků, proti lidským svobodám a právům, proti radosti ze života, proti vědě a poznání a ve prospěch vlastní kapsy jsou totiž naštěstí islámští i křesťanští ideologové příliš hloupí, zaslepení a pyšní. Alespoň prozatím. Krátce po mém obcování s prostitutkou mi totiž JHVH sdělil, že i Chrislámu se jednou lidstvo dočká.