12. 9. 2005
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
12. 9. 2005

Herkulovy slzy

Je to drahá kavárna, určená pro japonské a jiné turisty a normálně tam nechodím. Jmenuje se U Goga a Magoga, ale patří jednomu ruskému občanu jménem Aftandil Gigienišvili. Když jsem se ho zeptal, proč se tak jmenuje, chvíli přemýšlel a pak řekl, že Goga se jmenuje mnoho Gruzínců. Na původ slova Magoga jsem se už raději neptal.

Gog a Magog jsou v biblické Apokalypse posledními nepřáteli Izraele, jak se o tom hovoří v Ezekielovi 38 a 39 a ve Zjevení 20. Gog je vládce Magoga. Jsou přítomni v Malé Asii, ale představují zjevně daleko větší síly. Největším nepřátelem Izraele byla vždy Evropa. Evropa je Magog - pozn. red.

Podávají tam nejdražší fernet v okolí pěti kilometrů, ale bylo to nejblíže. Původně jsem si šel jen napravit žaludek po marném pokusu přemluvit obrovskou pojišťovnu, aby nám přispěla padesáti tisíci korun na vydání knihy o jednom skvělém předčasně zemřelém, respektive se uchlastavším českém malíři. Když ne monografii, tak předraženého panáka si zasloužil. Když odhlédneme od chlastu, byl to prima chlap a maloval skvěle.

V koutě toho jako vždycky prázdného lokálu seděl mladý muž v tričku Cardin a džínech Versace. Mladý muž srkal mrkvový džus, který tam stojí devadesát korun, a usedavě plakal. Bylo to podivné.

Uznejte, každý den neuvidíte v pohostinském zařízení mladého muže, který měří dva metry, svaly mu napínají tričko k prasknutí, postava hodná řeckého sochaře, aby podle něj vytvořil plastiku Herakla, hlava skoro dohola ostřihaná, třídenní strniště ve formě bradky a k tomu slzy v nádherných modrých očích toho typu, kterým je vidět až na druhou stranu hlavy. Takové jsou normálně vidět jen v amerických filmech o kung-fu. Když zavzlykal nahlas, už jsem to nevydržel, vydal jsem se k němu a zeptal se, co mu je.

"Makáme," odpověděl zkroušeně, "ale tam já už nepojedu..."

Z toalety vyšel vykrmený muž středního věku, oblečený v teplácích s národní vlajkou. Pohladil Herkula po hlavě, podrbal ho za uchem a posadil se k němu.

"Nechte ho, jemu pláč psychicky pomáhá," řekl. "Jsem jeho trenér."

"Ale proč pláče?"

Trenér se opatrně rozhlédl a ztišil hlas:

"Opravdu Vašíka neznáte? Vašík je náš nejlepších vrhač těžkou zakřivenou železnou tyčí z místa. Byli jsme na mistrovství světa, ale nevyšlo nám to, hodili jsme - totiž on hodil, ale my trenéři už takhle používáme ten plurál, to je naše filozofie, o tom to je, naše filozofie je dohodit železnou tyčí z místa co nejdál, tak jako lyžování je o lyžích, je házení železnou tyčí z místa o házení železnou tyčí -- co jsem to říkal?"

"Že jste hodili málo," připomenul jsem mu.

"Bohužel, jenom necelých pět metrů, takže skončil osmý a teď je nešťastný..."

"No, pět metrů není opravdu nějak moc," řekl jsem a přemýšlel jsem, jak daleko bych asi tou tyčí dohodil já, ale nechal jsem toho - zatím to po mně nikdo nechtěl.

"Makáme, makáme," řekl do toho plačící mladý muž.

"Vašíku, počkej, nejsme na tréninku," uklidnil ho trenér.

Vyprávěl mi celý jeho životní příběh: Vašík házel různými zakřivenými železnými předměty už jako dítě, nejprve v rodné vesnici a pak, když jeho talent objevil zvláštní vyhledavač vrhačského svazu -- ale to už mu bylo dvanáct - pod dohledem pěti trenérů ve zvláštním středisku.

Díky tomu se jeho výkonnost vůčihledě zlepšovala a pravidelné pobyty v Jižní Africe a na Floridě, kde povětrnostní podmínky hodům zvláště prospívají, pomohly k tomu, že se už jako šestnáctiletý propracoval na stodvacáté místo evropského žebříčku vrhačů těžkou zakřivenou železnou tyčí z místa. Když získal na mistrovství Evropy v tomtéž dokonce sedmdesáté šesté umístění, stal se miláčkem národa. Psali o něm, že je genius a fenomenální talent, zvali ho do televizních pořadů a fotografovali ho na obálky časopisů doma s maminkou, pak ve studiu nahého a nakonec před autem s Halinou Pawlowskou.

"Makáme," usmál se poprvé šampión.

Pak se Vašík naučil i psát a počítat (to druhé omezil na sčítání, ale to mu prý jde dobře). Jeho přípravu na světové mistrovství financoval částečně stát, který investoval asi deset milionů a zbylých pět milionů dali dohromady sponzoři. Při tom slově mě bodlo u srdce.

"A my jsme dřeli," řekl trenér zapáleně, "Vašík nechá na placu všechno, ale dokud prostě nemá ty podmínky, co mají ti v první čtyřicítce, lepší to být nemůže. Sport je dneska o penězích."

"Makáme," řekl sportovec. "Makáme."

Po pečlivé přípravě se účastnili mistrovství světa v metání těžké zakřivené železné tyče v Austrálii. Skončili -- bylo to tvrdé - devadesátí sedmí. Ale Vašík za to nemůže, prostě okolnosti... No řekněte - nejprve mu dali v hotelu příliš tvrdý polštář a pak zase moc měkký. Neměli tam tatranky, na které je zvyklý a které zvyšují jeho výkonnost. Rozbil se mu walkman a nemohl si pouštět písně své oblíbené dvojice Vašek a Božena. Jejich písně on má rád, protože mají příjemnou, uklidňující a zároveň erotickou atmosféru. Když to už druhý den neslyšel, úplně ho to chudáka psychicky rozhodilo. Nedali mu také k dispozici mercedes, ve kterém se mu líp sedí, ale pouze ford a to mu také na potřebném klidu a pohodě nepřidalo...

"Tak se to bohužel dělá, je to o konkurenci," zamručel trenér.

V závodě samém měl Vašík špatný začátek, protože poprvé se těžkou zakřivenou železnou tyčí sám bolestivě udeřil do kotníku, po druhé přešlápl, ale o to horší byl potom poslední, rozhodující vrh, kdy si omylem plivl na dlaň a železná tyč mu nešťastně vylétla z ruky ještě před odrazem. Dá se říci, že mu jenom upadla.

"Bylo to zklamání, ale nejsme z cukru," vyprávěl trenér. "Přivezli jsme si z té Austrálie ohromné zkušenosti. Vašík dozrál, už mu je devatenáct let, stala se z něj opravdová osobnost. Svaz to pochopil a potřebných sedmnáct milionů našel. Připravovali jsme se na další sezónu na Havaji, na Tahiti a na Seychellských ostrovech, halovou sezónu jsme vynechali, abychom ukolébali soupeře a nastoupili jsme rovnou na olympijské hry. Jenže ty, jak víte, se konaly v Norsku, s tím jsme nepočítali. Proto jsme raději poslední dva měsíce lehce trénovali na Islandu, aby Vašíkovi nenastaly nějaké potíže při klimatizaci... Do Norska jsme přijeli v nejlepší formě, Vašík hodil o centimetr víc a všechno jsme měli sebou, polštáře, walkmana, dudlíky, tatranky, všechno, nic jsme neponechali náhodě, i kuchaře jsme si přivezli vlastního, kdo ví, co ti Norové žerou..."

"A zvítězili jste?" chtěl jsem vědět.

Herkules vydal kvíkavý zvuk, připomínající zpěv Terezky Kerndlové.

"Vašíka obvinili z dopingu," řekl trenér tragicky. "Při tom látka, kterou u něho našli a která povzbuzuje růst svaloviny, utlumuje pohyb mozkových buněk a zrychluje hod železnou tyčí, se do jeho organismu nemohla dostat jinak, než zmrzlinou, kterou požil intravenózně při procházce městem, když mu počalo nesnesitelně kručet v žaludku a navíc mu ji doporučil jeho lékař a ten by o tom přece musel vědět. "

I trenérovi se lámal hlas.

"Návrat domů byl krutý... Podlí novináři ho odepsali. Falešní kamarádi se od něj odvrátili, na ulici se mu lidé vyhýbají... Sponzor -- taková jedna pojišťovna --odešel k jedné osmileté krasobruslařce, která by se prý mohla dostat během příštích osmi let do první padesátky... A co teď Vašík? Nejraději by se vším skoncoval. Bez peněz, bez naděje, distancovaný, a navíc stárne -- vždyť už mu bude dvacet! O tom je to!"

"A co teď budete dělat?" zeptal jsem se.

"Nevzdáváme se, je to o tom, že jsme tomu dali všechno," udeřil pěstí do stolu muž v národních teplácích, "právě jsem dostal esemesku od jedný takový tý banky, že do Vašíka ještě patnáct melounů vrazí, s podmínkou, že bude mít na zádech vytetovaný její logo! O tom to je, Vašíku!"

"Makáme," řekl sportovec a přestal plakat. "Patnáct? Za to si je nechám vytetovat i na..."

"No a co děláte vy?" zeptal se mě trenér.

"Makáme," řekl jsem a rozplakal se. Plakal jsem tak usedavě, že mi Goga Magoga dal jeden fernet zdarma.

                 
Obsah vydání       12. 9. 2005
12. 9. 2005 Člověk zahnaný do úzkých -- otřesný příklad sociálního darwinismu Sylvie  Vařeková
12. 9. 2005 Otazníky kolem 11. září
12. 9. 2005 11. září 2001 - jeden velký otazník Petr  Schnur
12. 9. 2005 Homolkové, Buldozeři a léčba Harleyem Karel  Dolejší
12. 9. 2005 Michael  Marčák
12. 9. 2005 Bude mít hurikán Katrina vážné hospodářské následky?
12. 9. 2005 No justification for soaring oil prices Jan  Čulík
12. 9. 2005 Štěpánek: Čech a Němec Ivan  Blatný
11. 9. 2005 Británie: Tajný plán omezit prodej benzínu
31. 10. 2005
11. 9. 2005 Praha jako evropské hlavní město opilců a prostituce?
12. 9. 2005 Český sen, cenzura v televizi a mediální manipulace Jan  Čulík
12. 9. 2005 Vít Klusák: Čulík je neseriozní novinář
12. 9. 2005 Herkulovy slzy Alex  Koenigsmark
12. 9. 2005 Ropný zlom: proč nezasáhne Stvořitel Jindřich  Kalous
27. 9. 2005
12. 9. 2005 Američané a kozy Milan  Pokorný
12. 9. 2005 Konec moderního světa
12. 9. 2005 Michael  Marčák
12. 9. 2005 Bionafta - pouhá náhrada bez řešení problému?
12. 9. 2005 Sluneční energie bez kompromisů Michal  Ruman
12. 9. 2005 Můj život s Ábíčkem Vlastislav  Toman
12. 9. 2005 Volby 2006: hledejme důrazněji podstatná témata Michal  Rusek
12. 9. 2005 Deník Guardian od pondělí v nové zmenšené verzi
12. 9. 2005 EuroTek aneb od teknohudby k technokracii? Petr  Schnur
12. 9. 2005 Michael  Marčák
12. 9. 2005 O buddhistickém mindráku Filip  Sklenář
12. 9. 2005 Křesťanství je polemikou s taoismem Karel  Sýkora
8. 9. 2005 Civilizace je zatraceně tenký nátěr
9. 9. 2005 200 vězňů v zálivu Guantánamo drží pátým týdnem hladovku
9. 9. 2005 Šok: Amerika není všemocná
3. 9. 2005 Hospodaření OSBL za srpen 2005
22. 11. 2003 Adresy redakce

Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
12. 9. 2005 EuroTek aneb od teknohudby k technokracii? Petr  Schnur
12. 9. 2005 Homolkové, Buldozeři a léčba Harleyem Karel  Dolejší
12. 9. 2005 Herkulovy slzy Alex  Koenigsmark
12. 9. 2005 O buddhistickém mindráku Filip  Sklenář
12. 9. 2005 Bude mít hurikán Katrina vážné hospodářské následky?   
12. 9. 2005 Můj život s Ábíčkem Vlastislav  Toman
12. 9. 2005 Otazníky kolem 11. září   
12. 9. 2005 11. září 2001 - jeden velký otazník Petr  Schnur
11. 9. 2005 Praha jako evropské hlavní město opilců a prostituce?   
9. 9. 2005 Férova citace Lessinga je rozhodně na místě Karel  Dolejší
9. 9. 2005 Zlatá éra ABC rokem 1972 nezačala, ale skončila Jan  Paul
9. 9. 2005 Kde jinde než v škole a kdo jiný než učitel Michal  Giboda
9. 9. 2005 Jak se prosazuje pražský volební lídr ČSSD Oldřich  Průša
9. 9. 2005 Šok: Amerika není všemocná   
8. 9. 2005 Nenápadní pravicoví sprosťáci Ondřej  Fér