. Obešel jsem pár nádraží v Praze (Hlavní, Masarykovo) a pro kontrolu pak i v Berouně, výsledek byl stejný: to, že má pracovník/ce za přepážkou počítač nic víc neznamená.

Chápu, respektive dokážu si vysvětlit, že prodej jízdenky do zahraničí je o něco časově náročnější než vnitrozemského jízdního dokladu, proto jsou dvojí pokladny (vnitrostátní a mezinárodní). Obtížnější je pro mě pochopit, proč podléhá osoba za pokladnou, ač právě nijak nezatížena prodejem, informačnímu embargu na elementární údaj, kolik jízdenka stojí.

Cenu konkrétně jízdenky Inter Rail v korunách se tedy dovíte jen na mezinárodní pokladně, (na stránce cd.cz pouze v eurech). Ptát se ovšem v jinak nevytížené mezinárodní pokladně na konkrétní spoj je ovšem logicky stejně bezpředmětné: na to mají dráhy přece přepážku INFORMACE.

Důvěřovat bez ověřování je samozřejmě naivní, takže pokud si na cd.cz přečtete doslova:

skutečnost je logicky jiná.

Tzn. vyrazit na nákup jízdenky jen s občankou je marná snaha, když ve formuláři k tisku jízdního dokladu je jen a pouze kolonka číslo pasu.

Dodávám, že

Nabízí se dalekosáhlá zobecňující úvaha o perspektivách člověka jako prodlouženého orgánu počítače. Stručně se jen přiznám, že apriori je mi dosud milejší komunikace s živou osobou než s automatem. Bohužel, zkušenosti z české praxe mě dlouhodobě nepřesvědčují o tom, že by lidé za přepážkou vykazovali zřetelnou vůli ke svému zachování. Pak ale nevyhnutelně za více méně vzdáleným rohem čeká nějaký robustní automat na pár knoflíků -- je jen třeba, aby z něj nebylo lze cokoli snadno ukrást.