Pisatelé tak nejednou nadále žijí v síle osvobozujícího zjištění, že "život začíná po střední škole" (u uzavřenějších, méně pohledných či méně šikovných jedinců, kteří se na vysoké škole v oboru své volby najednou ocitnou "mezi svými") nebo že "život začíná po odchodu do důchodu" (kdy může člověk konečně disponovat svým časem apod.; předpokladem je pochopitelně penzistovo dostatečné hmotné zajištění). To vše - dnes již většinou vzdáleně a zprostředkovaně, nikoli však polemicky - koření v určitém historicky významném typu zbožnosti (k němuž patří příběhy o vlastním přesně datovaném "znovuzrození").

Na tomto pozadí má heslo "Život začíná po (čtyřícítce, padesátce atd.)", je-li formulováno v angličtině, zhruba stejný význam jako "Život začíná bezprostředně poté, kdy je člověku (čtyřicet, padesát atd.)", "...překulením (čtyřicítky, padesátky atd.)".

Výmluvným dokladem je kuriózní publikace Čechoaustralanky Jany Fořtové s názvem Život začíná po padesátce (Praha Formát 2002, 134 s.). Autorka, která se se značně intenzívním kouzlem nechtěného lingvisticky pohybuje kdesi na území nikoho mezi angličtinou a češtinou (což nic nemění na tom, že její životní příběh od působení v normalizační televizi až po emigraci je zajímavý), sice do názvu autobiografického dílka vetkla spojení "po padesátce", ve vlastním textu knížky je však soustavně nahrazuje spojením "v padesáti" a tímto spojením také celé vyprávění uzavírá: "...život vlastně začíná v padesáti." (s. 132)

Z takového pojetí hesla "Život začíná po (čtyřicítce, padesátce atd.)" vyplývá jeho výlučnost. Jestliže jsme před deseti lety tvrdili, že "život začíná ve čtyřiceti", nemůžeme dost dobře se stejnou věrohodností deset let poté přijít s tezí, že "život vlastně začíná až v padesáti" -- alespoň ne před stejným publikem.

V českém prostředí ovšem hraje tradičně dominantní roli pozitivismus s důrazem na exaktní, matematicky přesné vyjadřování. Uslyší-li člověk, který svého času prošel drilem české základní a střední školy (a potom už ničím jiným popř. ničím srovnatelně formativním), spojení "po (čtyřicítce, padesátce atd.)", automaticky se mu vybaví význam "kdykoli od (čtyřicítky, padesátky atd.) výše". (Shodou okolností se uvedené pozitivistické pojetí spojení "po čtyřicítce" hodí právě na karlovarský festival, který oslavil čtyřicítku, ale začal už v roce 1946, takže mu letos bylo devětapadesát; v padesátých letech se totiž nekonal každoročně.)

Z takového pojetí sledovaného hesla "Život začíná po (čtyřicítce, padesátce atd.)" ovšem výlučnost naprosto nevyplývá. Jestliže jsme před deseti lety tvrdili, že "život začíná někde ve věku od čtyřiceti výše", můžeme kliďánko po deseti letech přijit s upřesněním, že vlastně až "někde ve věku od padesáti výše", a za dalších deset let s novým, ještě vědečtějším zpřesněním.

Postupné upřesňování kýžených zářných zítřků ("průběžně se posouvající horizont" v podání pokrokářských rétorů nejrozmanitěších odstínů) má ostatně v Čechách rovněž nějakou tradici. A převedeno na neškodnou (ryze osobní) rovinu a s náležitým odlehčením by snad mohlo představovat hotové evangelium pro jakousi Sharon, která už má, vyjádřeno sledovanou spojkovou vazbou, také "po čtyřicítce"...