Původ toho je následující: takové chápání lidské existence a působení člověka na Zemi, které považuje nevyužití kulturních možností ve formě, v jaké to udělalo západní myšlení, za známku nižší nebo žádné kulturní schopnosti, lidskou méněcennost v pravém slova smyslu, bylo jen logickým důsledkem rozdílné technické a vědecké vyspělosti.

Mezi sebou a tímto "obdobným přírodním jevem" byl viděn určitý pohyb lidstva, který sice stále spěje někam dál, ale v podstatě už byl završen v něm samém, v člověku průmyslové éry. Tedy že on je definitivním završením. Přestože se průmyslový člověk srovnával s primitivem, tedy že vůbec ve svém osvícení připustil tuto možnost, viděl mezi sebou a jím hroznou vzdálenost. Asi takovou, jakou v něm vzbuzovaly věky, které urazil od pomyslné stejné výchozí mety, tedy od své vlastní, historické primitivity. Viděl mezi sebou a primitivem historickou vzdálenost.

Postupem času se ale jeho postoj začal měnit. Způsobila to paradoxně hlavně snaha o to poznat tyto vývojové alternativy sebe sama a dozvědět se tak o sobě víc, než nám předkové zanechali v různých svých teologiích. Zájem o tyto informace projevovaly nové antropologické vědy, psychologie, sociologie, také filosofie, a s dalším rozvojem religionistika, etnologie. Jejich přínos měl ale daleko širší efekt. Člověk se začal sám v sobě poznávat, začala se mu jakoby zkracovat ta historická distance mezi sebou v bodě nula a sebou v bodě jedna. Jakoby se ty dva vzdálené konce historické přímky začaly otáčet oba stejným směrem a vytvořením kruhu se tak zase setkaly, aniž by došlo ke zrušení historického odstupu. Došlo ale určitě k tomu, že průmyslový člověk měl větší a větší možnost setkávat se s různými společnými znaky, které nesou vývojové paralely jako společné a ve kterých se shledával bez rozdílu.

Takhle nějak dodnes probíhá vnitřní globalizace člověka, tedy globalizace jeho myšlení, ne interkulturní sbližování. Zevní globalizace jí jde podvědomě vstříc, protože se smršťováním světa do jednoho celku došlo také k požadavku na efektivitu (zejména ekonomickou efektivitu, kterou není důvod nostalgicky obviňovat) komunikace historicky různě oddělovaných vývojových linií lidské kultury. Jenže zde je nejprve nutno zvolit určitý společný jazyk, a tím jazykem se stala pochopitelně symbolika západní křesťanské kultury. Je zajímavé, že ne na všechny typy kultur je tlak globalizace je stejně silný. Ale globalizace působí bez rozdílu všude. I u těch nejmenších kmenů žijících zcela přírodním způsobem jsme puzeni k nim pronikat, kontaktovat je, poznávat, pitvat .

Proč to ještě elektronický člověk dělá je podivné, protože těmto formám přirozené inteligence dal najevo touhu po symbióze. Jenže on se v nich dál potřebuje pitvat, protože něco hledá. On hledá sebe. On závidí, že mají něco, co on už nenávratně ztratil, tedy pocit absolutního souhlasu se svým světem, něco co je současnému světu ze zásady cizí a co je po racionalizaci ekonomické výroby do růstové podoby možné vždy označit za totalitu se všemi negativními konotacemi. Ano, člověk, který se kulturně tolik brání totalitě se snaží tuto zatracovanou formu vědomí vnitřně stále nalézat a ví, že ti primitivové ji měli a žili v ní "spokojeně". Chtěl by ji také a nechápe, že to už nikdy není možné, aniž by přitom zničil sám sebe.

Současný Západ svádí tento zvláštní, protichůdný proces s určitými problémy. Touha žít v totalitě je různě silná a projevuje se v různých polohách, od každodenního rituálu s kávou až ke snaze pojmenovávat jevy světa podle určité mřížky, jejíž zdůvodňování právě takové a takové reality je člověk ještě schopen pochopit. To samozřejmě kolísá, ale nepřímo, s mírou inteligence, která dovoluje kombinovat různě široké mřížky, které nefiltrují svět pouze jedním pojmem. Od skinheadů k anarchistům. Jenže věčný mír je stejně totalitní úvaha jako věčný národ, jen je inteligentnější, protože chápe omezenost vlastní mřížky.

Tady se však dostáváme k tomu, že totalita myšlení nemusí být pro společnost škodlivá, stejně jako nebyla škodlivá pro primitivy. Jenže to by musela existovat jen jedna. Všechny ty levice, pravice, liberalismy a socialismy jsou vlastně totality, jimž musí v jádru sebe sama jít o získání monopolu, ačkoli se tak děje ve svobodných volbách. Nemohou jiným ismům přiznat pravdivost, protože by tím samy sebe popřely. V podstatě ale do svých posledních konců jsou a budou totalitní. A právě existence různých totalit dělá člověku hrozné problémy. Nejraději ze všeho by je byl nahradil jednou, tak jako primitivové. Dokonce se o to pokoušel a pokouší, ale vždycky už to bude jen retrospektiva.

Zůstane nám jenom závist.