FS: Pane Zítko, jste nacista?

MZ: Ne.

FS: Sympatizoval jste kdykoliv ve svém životě s extremistickými pravicovými skupinami?

MZ: Ne.

FS: Jaký je váš názor na budoucnost národních států?

MZ: Myslím si, že národní státy nemají žádnou budoucnost, ani žádný smysl. Prostě zaniknou. Je to nezadržitelný vývoj.

FS: Nemyslíte si tedy, že idea národní identity je jakkoliv nadřazena jiným ideám...

MZ: Já totiž vůbec nevím, co to ta národní identita je, takže si to ani myslet nemohu.

FS: Jak se stavíte k nejrůznějším "vlasteneckým" hnutím, které tyto ideje propagují? Mluvme o všech jedním dechem. Od těch - řekněme - "lehkých", jaké v současnosti symbolizuje například postava Daniela Landy, až po opravdu "tvrdá" křídla skinheads.

MZ: To je velmi prosté, dostáváme se ovšem na půdu sociologie. Pakliže někdo chce, respektive každý se chce nějak ve svém životě prosadit, mít nějaký cíl a smysl života. Lidé inteligentní, schopní, kteří mají své sny a touhy, takoví lidé si prostě najdou nejen cíl, ale i prostředky, jak ho dosáhnout. Čím méně jste inteligentní, čím méně jste úspěšní, tím větší problém máte tento smysl života najít. Samozřejmě že vždycky hledáte hodnoty, které vás převyšují. Já teď nevím.

Někdo hledá peníze, někdo hledá lásku - to je celkem jedno, ale když nemáte vůbec nic, budete tuto životní hodnotu, tento smysl života hledat strašně komplikovaně. A tihle lidé prostě našli svou hodnotu v něčem, co je podle jejich názoru převyšuje, neboť hrdost na předky byla dlouhá léta hlásána i komunistickým režimem, což oni převzali. Jsou tedy "hrdí" a samozřejmě se rozhodli, že tuto "hrdost" budou dávat nějak najevo. A jelikož většinou nemají intelektuální schopnosti dávat to najevo jinak, dávají to najevo násilím a prázdnými slogany. A navíc - což je velká výhoda pro ně - našli nepřítele. Tím nepřítelem je stát.

V normální, civilizované společnosti takovéto skupinky vždy existují. Jejich problémem je to, že je nikdo neposlouchá a nikoho nezajímají. A to znamená, že nemají opozici, je jich velmi málo a ztrácejí se mezi ostatními skupinami příznivců zelených kloboučků, příznivců onanie na veřejnosti, zkrátka příznivců jakéhokoliv nesmyslu. Prostě jsou vesměs nezajímaví, nudní a nikdo o nich nepíše. Česká republika se proti nim postavila. Je to přece děsná frajeřina a strašně to pohladí ego, když najednou nejste jedním z milovníků klouboučků, nebo milovníků lišek, ale stanete se nepřítelem státu. Oni jsou v tuto chvíli evidentními nepřáteli státu, neboť stát proti nim zasahuje svou mocí. Za to, že v této zemi někdo takový existuje, si může především stát. Je to sice nelogické a nesmyslné, ale byl to stát, který je postavil na piedestal, který jim nenáleží.

FS: Vy se tedy domníváte, že cílená perzekuce takovýchto skupin - mám na mysli nikoliv perzekuci kriminality, ale perzekuci ideologickou - ještě dále těmto skupinám pomáhá a dělá jim reklamu?

MZ: Perzekuce myšlenky vždycky způsobuje to, že ji postavíte na vyšší úroveň, než skutečně má. Ve skutečnosti blbá myšlenka žádnou perzekuci nepotřebuje, protože ji naprosto a logicky rozcupují ti, kteří na to mají nárok, možnosti, inteligenci. Prostě je na normálním trhu myšlenek, a je-li blbá, zanikne. Když ji perzekuujete, znamená to, že ji považujete za natolik dobrou, nosnou, silnou a nebezpečnou, že se proti ní musíte bránit. V tuto chvíli jí dáváte daleko větší sílu, než má.

FS: To je rozhodně zajímavý názor. Nicméně někteří lidé si myslí, že publikace Mein Kampfu byla obratným obchodním tahem, který byl zaměřen na určitou cílovou skupinu, a touto skupinou že jsou právě skinheads všech frakcí. Z toho úhlu pohledu by bylo možno říct, že jste tyto skupiny nepřímo podpořil.

MZ: Ujišťuji vás, že zahrádkářů je mnohem více, než skinheadů. Skinheadů je podle posledního sčítání MV ČR 250... Ale to jsem tehdy nevěděl, stejně jako jsem netušil, co se kolem této knihy strhne. Ujišťuji vás, že skinheads jsou pro obchodníka s knihami jako cílová skupina neatraktivní. Nic nečtou, krom zinů publikovaných v nákladech kolem stovky.

FS: Kdo tedy způsobil obrovský náklad knihy Mein Kampf?

MZ: Způsobili to politici. Způsobila to v podstatě dvě jména: Pavel Dostál a Stanislav Gross, kteří se - z mého pohledu - ocitli v nesprávné době na nesprávném místě. Když kniha vyšla, měla ji recenzovat tehdejší redakce deníku Blesk. Protože si tam s ní nevěděli rady, přešla kniha z kulturní redakce do redakce politické. A protože ani ta si s ní rady nevěděla, předala ji do rukou parlamentních reportérů. A tímto způsobem se ocitla v rukou Pavla Dostála, který má značnou autoritu a jehož výroky jsou dost populární. Pavel Dostál knihu okomentoval dost nešťastně, když prohlásil, že by vydavatele měli okamžitě zavřít. Bylo to absurdní, kniha byla na trhu jeden den, nikdo ji nečetl a nezpůsobila nic. Jenže lavina už se valila. Přišly televize, musel jsem zřídit tiskové středisko, kde jsme poskytovali rozhovory pro zahraniční média. Na základě jednoho výroku jednoho politika se rozběhla obrovská kampaň.

FS: Pane Zítko, uvědomujete si, že v sousedním Německu byste byl za publikování Mein Kampfu s nejvyšší pravděpodobností odsouzen k deseti letům vězení nepodmíněně?

MZ: Jistě. Uvědomuji si taky, že je to jediná země v Evropě, kde by se to stalo.

FS: Máte dojem, že jste se nějak provinil?

MZ: Vinen vydáním knihy samozřejmě jsem. Ale jinak ta kniha nezpůsobila vůbec nic. Nejen že jsem se ničím neprovinil, ale budu to dále dokazovat, neboť jsme jediná země, kde tato kniha vyšla a byla pronásledována. Tedy kromě Slovenska. To nepočítám, protože tady není žádný rozdíl a jejich politikové jsou takřka totožní s našimi.

FS: Z jakého důvodu si tedy podle vás naši politici zasedli zrovna na nakladatelství Adonai? Proč právě u nás Mein Kampf vyjít nesměl, zatímco jinde ano? Podotkněme, že Rudá knížka Mao Ce Tunga, stejně jako spisy Leninovy, Stalinovy i jiné jsou volně přístupné.

MZ: To je právě princip mediální kampaně. Pokud by proti zmíněným spisům vystoupil někdo z politiků tak ostře, jako vystoupil Dostál proti mně, zcela jistě by se začalo stíhat i vydavatelství, jako je Futura. Bohudík to nikdo neudělal, protože knihy se pronásledovat nemají. Podstatné je, že taková objednávka nebyla. Objednávka byla - ve chvíli nástupu Stanislava Grosse do funkce ministra vnitra - stíhat pravicový extremismus. Stíhat skinheady je těžké. Je jich hlavně málo, nosí baseballové pálky, perou se s policisty. Nakladatel nechodí ozbrojený a navíc je mediálně mnohem přitažlivější.

FS: Domníváte se tedy, že Stanislav Gross prostě využil dobrou příležitost, jak se zviditelnit a podpořit svou kariéru? Připomeňme jeho mediálně proslulý nájezd na bordely, jeho slavný útok na nepozorné řidiče při akcích Kryštof a další podobné mediální hry...

MZ: Samozřejmě, že ano. V tomto případě se jednalo o útok na svobodu slova. A není to poprvé, co byl použit stejný trik. Prvním případem byla Gottliebova kuchařka Vaříme s konopím, která vyšla na celém světě a prvním, kdo ji stíhal, byla Česká republika. Tehdy byl naštěstí prezidentem Havel. Vydavatel by byl dnes zavřený, kdyby tenkrát nedostal milost.