18. 1. 2005
Něco o lidech a idejíchPravděpodobně od doby, kdy člověk vyřkl první slovo a pak holou větu, která něco vyjadřovala, začal ventilovat své představy a výmysly. A co čert nechtěl, rodily se první ideje, většinou na základu strachu z neznámého a nevysvětlitelného, a některé kupodivu přetrvávají dodnes. Ideje, třebaže často scestné, dokázaly lidi semknout velkou silou, jež je paralelní s pudem zachovat rod (to znamená silou přirozenou a nejsilnější) a lidé se stali ve světě zvířat nepřekonatelným druhem v souboji o přežití. |
Z pohledu ostatních tvorů této planety, pokud by byli schopni takové úvahy, by se lidstvo muselo jevit smrtelnou chorobou Země, jako nezničitelný virus, vybíjející a žeroucí vše živé, ničící vše kolem sebe a vylučující smrtelně nebezpečné jedy takové účinnosti, že paradoxně likvidují i jeho samého. Nicméně ideje se osvědčily a staly se nástroji pro různé skupiny lidí s různými cíli, náboženstvími počínaje a, přes všechny ismy, demokracií konče, dokud někdo nepřijde s něčím lepším. Nebyl by to však člověk, nejúspěšnější ze současných predátotů, aby nešpekuloval a nesnažil se i samostatně, jako jedinec překonat jakýmkoli způsobem ostatní svého druhu, naprogramován matkou přírodou nebrat žádné ohledy. Vzniklé zákony proti bezohlednosti, které člověk vymyslel, člověk dokáže také obcházet, a vůbec použije všech dostupných pák a manipulací, aby právě on, jako jedinec, uspěl a třeba i zvítězil v té strkanici a získal moc a mohl se slunit v její záři. Ó jaká slast a eufórie z přirozených chemikálií v mozku, které se rovnají drogám. A tak dříve nebo později je každá idea zneužita k soukromým cílům lidmi, proti nimž se férově těžce bojuje. Demokracie boj povoluje, takže v ní je teoreticky větší šance na nápravu špatného stavu společnosti a může být pružnější a přizpůsobivější okolnostem, než nechvalně známé ismy. Jako fašismus a komunismus, které jsou typickým příkladem, kdy se části lidstva krutě vymstilo přijetí vadné ideje. Vadné proto, protože ve vztahu k přirozenosti nemají naději na úspěch a také jsou, a na štěstí zůstanou, v dějinách lidstva tou nejkratší, ale poučnou epizodkou plnou nesmyslných uskutečňování nesmyslných výplodů lidských mozků, svázaných právě těmi nesmyslnými idejemi. Divím se, že se k nim ještě někdo hlásí. U hloupých, snadno manipulovatelných lidí je to omluvitelné, u těch ostatních tuším důvody zvláště ohavné. Divím se, proč se ve sdělovacích prostředcích nevysvětlí logicky a polopaticky, že idea diktatury proletariátu je zcestná, ideální pro zneužití schopnými manipulátory a zákonitě vždy skončí paradoxně, jako sama svoje oběť, strhujíc sebou vinné i nevinné. Proč se nevysvětlí, že zjevně inteligentní lidé, kteří ji hlásají na obrazovce, by museli být praštění pavlačí, aby jí skutečně věřili? Proč jim žrát jejich přetvářku a proč jim ji dovolovat bez odezvy? Bez idejí se neobejdeme a zatím se zdá, že idea demokracie je ta správná a je schopna existence, vedle přirozených pudů v našich mozcích. Je to o nikdy nekončícím hledání kompromisů mezi přírodou a civilisací. Musíme se prát se sebou sami v sobě, abychom nepodlehli tomu volání a nekráčeli za bohatstvím, či mocí po hlavách důvěřivých přátel. Musíme se také prát s těmi, jež nám po hlavách kráčejí. Jít volit a projevit tak svou vůli, místo láteření do větru, je také způsob boje a nesmíme se nechat znechutit zdánlivým stavem politické scény bez možnosti výběru. Vždy je možné vidět kvalitní lidi nebo programy třeba i slabších stran, tak proč je neposílit. Naděje na úspěch zrovna té mé volby může být malá, ale nevzdám se jí a budu žít i tak celkem spokojeně, protože jsem se alespoň pokusil o nápravu podle svých představ a svého svědomí. I to je idea. A přesto že tuším sílu špinavých peněz a úplatnost většiny úředníků, což dává demokracii trpkou příchuť, a přestože šedé eminence, budou stále ov livňovat politickou situaci jakéhokoliv státního zřízení penězi nebo jiným tlakem, budu se své idey držet s nadějí na zlepšení stavu, protože od toho tady ideje jsou. Jsou světlem naděje. Zřejmě utopistická, ale krásná je idea ochrany přírody. Když se kvůli ní někdo stane vegetariánem, je podle mne bojovník. Svérázný, ale skutečný. Zato terorismus povžuji za paradoxní jednání ve jménu ideálů. Budhismus, i když také vede k paradoxům, obyčejní lidé dovedou praktikovat v souladu s přirozeností a využít ho tak v prospěch svůj i obecný. Od těch obyčejných lidí v jihovýchodní Ásii se máme co učit způsobu života a životní filosofii. Oni jsou totiž vděční za to, že jste jim umožnili nebo dovolili Vám pomoci. Může to středoevropan ve své honbě za chimérami pochopit? Jejich ideje jsou založeny na zcela jiných hodnotách, než ty naše. K našemu neštěstí. Kéž by naši politici ne jen slovně, ale skutečně povýšili pravé životní hodnoty ve svých hlavách na stupeň, jenž jim náleží. Ulevilo by se národu i jim. Otázkou je, zda by je národ pochopil a neprohlásil za nesvéprávné blázny. Vše je zkrátka relativní, záleží na úhlu pohledu. Všechny filosofie a víry jsou v podstatě idejemi a snahou o pochopení světa a nalezení cesty a mě nezbývá, než uzavřít svou nesouvislou řeč zmateného idealisty prohlášením, o jehož pravdivosti jsem přesvědčen. Ve všech lidských filosofiích a idejích se vždy najde chybyčka ve vztahu k přirozenosti a to ve svém důsledku vždy vede k jejich nevyhnutelnému nezdaru, což je vlastně záchranou před nudou a zároveň umožněním věčného hledání. Není to skvělé? Ale snad se mýlím a demokracie, která je svou povahou blízko přírodním zákonům, je tou správnou cestou jak v politice, tak i v mezilidských vztazích. A asi bychom měli být demokraty i ke zvířatům a stromům. |