Soud I. stupně i soud odvolací zamítl žalobu státu vždy s poukazem k tomu, že spornou povinnost lze zrušit dohodou stran a nejsou tudíž vůbec dány podmínky požadovaného rozhodnutí. Za pozornost stojí, že v tomto řízení Česká republika opakovala, že takovou dohodu nehodlá uzavřít "pro odpor veřejnosti a veřejných činitelů", což je pozoruhodné obsahově a žánrem podobné snad jen veřejnému životu padesátých let minulého století v Československu.

Znamená to krom jiného, že Česká republika odmítala informovat českou veřejnost o sporu s Diag Human s poukazem ke své povinnosti mlčenlivosti a zároveň tuto povinnost odmítala zrušit s poukazem k odporu veřejnosti ke zrušení takové povinnosti ?

Česká republika podala mimořádný opravný prostředek - dovolání - k Nejvyššímu soudu a ten dovolání odmítl. V odůvodnění opět České republice připomněl, že soudní žaloby mají sloužit "potřebám praktického života a ne k rozmnožování zbytečných sporů" a plně potvrdil rozsudky předešlé.

Tento rozsudek potvrdil, že bývalá ministryně zdravotnictví Marie Součková se i přes varování v dubnu 2003 vědomě vydala na cestu zdržování a obstrukce práva. Její postup pouze dále oslabil právní pozici České republiky a zatížil daňové poplatníky o povinnost zaplatit stamiliony korun za zbytečný nárůst úroků za tuto dobu. Společnost Diag Human zároveň vítá výrok Nejvyššího soudu i jako potvrzení významu nezávislé justice jako garance obrany proti protiprávním postupům některých představitelů státní moci v této kauze.

Čeští politici se zásadně vyslovují ke kauze Diag Human bez elementární znalosti důkazní situace a z čistě politických pohnutek. Je také s podivem, že v situaci, kdy se zástupci státu vyhýbají poznání důkazů, a tím i kvalifikované obhajobě zájmů státu, konstatuje státní zastupitelství, že na straně zastupování státu nedošlo k pochybení. Společnost Diag Human proto znovu vyzývá Českou republiku k dohodě o formálním zrušení závazku mlčenlivosti, která by umožnila zveřejnit všechny důkazy. Pokud by měly pokračovat pokusy o mimoprávní zastrašování společnosti Diag Human a o otevřenou politickou manipulaci důkazů, vůči níž se společnost Diag Human již ohradila jak vůči rozhodčímu senátu, tak vůči vyšetřovací komisi a funkcionářům Poslanecké sněmovny, obrátí se společnost Diag Human na Ústavní soud ČR o ochranu svých práv. Znovu pozoruje, že ochrana základních práv -- a právo na spravedlivý proces k nim patří -- požívá i ochrany mezinárodních institucí.

Diag Human konstatuje, že žádný z ministrů zdravotnictví dosud nereagoval na její - opakovaný - návrh na zrušení závazku mlčenlivosti dohodou; naposled byl takový návrh adresován ministryni zdravotnictví paní Emmerové a to bez jakékoli reakce. Diag Human dodává, že pokud bude neochota státu ke zrušení povinnosti mlčenlivosti trvat dále, nezbude mu, že aby v tomto smyslu podal žalobu. Dává České republice v úvahu, zda její postup v tomto smyslu nevykazuje již rysy absurdity.