Za svůj život toho Valtr Komárek skutečně prožil hodně. Boj o holou existenci v době nacistického holocaustu, v dalším životě pak vzestup, pád a zase vzestup. Jak sám řekl, román nepojal jako suché povídání o svém životě, ale jako zpověď a hodnocení svého bytí v celém 20. století. Na pozadí odvíjení příběhu o Valtrovi se čtenáři otevírá nečernobílý příběh minulých sedmdesáti let.

Do tobdobí, které dle slov autora ovlivňovali spíše "politici-šílenci" se všemi důsledky pro lidský rod. I přes toto zoufalství však autor věří stále v humanitu a vyzvedává ohromného ducha českého národa. Jeho touhu žít v pravdě. Uvádí, že to byl především tento duch, který ho vedl do husitských zápasů a provázel po celou dobu jeho nelehké existence. Právě v tom vidí Valtr Komárek "charakteristickou zvláštnost českého národa -- hledače pravdy", která bohužel není předávána dál, zvláště mladému pokolení.

Zaplněná restaurace u Pešků, kam zavítali politici a ministři stejně, jako i normální občané, mohla aplaudovat člověku s ostrou inteligencí podávanou přitom v srozumitelné podobě pro každého posluchače. Byl to večer, naplněný zkušeností nejen z minulého 20. století, ale rovněž poučení, jak zvládnout složité situace dneška.