Návrh stejného obsahu je již opět na pořadu dne, je proto třeba tentokrát více zdůraznit, jaký má vlastně význam, a to bez ohledu na tvrzení zaujatých politiků. Je komplikovanou otázkou, zda je situace podobně bezvýchodná, jako byla ke konci roku 1997 - kdy vznikly v již zvolené Poslanecké sněmovně nové politické frakce bez legitimace a voliči aprobovaného programu a rovněž vláda nebyla životaschopný celek s potřebnou sněmovní podporou. Podle mne je však současná situace neskonale méně neřešitelná jinými prostředky a ze strany podporovatelů tohoto zákona jde o spekulativní, jednoúčelovou manipulaci. Ta staví na nešťastném precedentu předešlého ústavního zákona, který byl již v předchozím ústavodárném procesu předmětem velmi problematické názorové výměny. Nakonec byl přijat v podobě, která z něj činila opravdu a pouze jen výjimku z ústavního pořádku ČR (1).

Obecně vzato je dopad takové další výjimky mnohem komplexnější problematika, než jak ji někteří poslanci mají tendenci zjednodušovat pro své okamžité cíle. Poslanecká sněmovna není Ústavou nadána, aby mohla sama posuzovat své fungování (tzv.institut sebeomezení), čl. 35 je taxativním (úplným) výčtem, kdy je možno ji rozpustit ze strany moci výkonné. Přenesení tohoto oprávnění na prezidentský úřad je samo o sobě výrazem jeho výlučnosti, je podstatou dělby veřejné moci. Můžeme se s mírnou nadsázkou ptát, zda konání proti tomuto duchu není v rozporu s čl. 9, odst. 2 (zákaz demontáže demokratického zřízení) a zda vzhledem k nemožnosti jakékoli obrany proti tomuto rozhodnutí o síle ústavního zákona (2) nejde o situaci způsobilou k ozbrojenému odporu občanů podle článku 23 Listiny... Svévolné vyhlašování předčasných voleb bez účinného omezení může mít až nečekaně zhoubné následky, jak to dokázal i svého času vývoj ve Výmarském Německu, který byl završen pravicovou autokratickou vládou!

Pro zájemce o hlubší pochopení problému a zároveň nahlodání přesvědčení o bezproblémovosti a ústavnosti této formy vyhlašování předčasných voleb z iniciativy PSP uvádím níže několik tematicky členěných argumentů. Snad dokáží účinně polemizovat se zjednodušováním problematiky a s účelovostí tohoto paskvilu nezodpovědných politiků:

V rovině právně - principiální:

V rovině pragmatické:

V rovině konstruktivní:

Je pravděpodobné, že takové argumenty budou jako již tradičně šmahem zlehčovány jako "právní formalismus" a "nepodstatné nuance". Pokud ano, mohu za to především já svou nedokonalou interpretací Ústavy a "propagací" jejích hodnot. Jí samotné mou nedokonalost nepřičítejte.

Mnohdy i zdánlivé maličkosti v Ústavě mohou zásadně ovlivnit faktický stav společnosti a hospodářství, na jednu takovou "maličkost" sám upozornil svého času v polemice o tomto propíraném zákonu S. Gross ZDE, když ODS vyčítal snahu zakotvit do Ústavy vyrovnanost státních rozpočtů...

Poznámky:

(1) Veškeré návrhy na zakomponování trvalého institutu rozpuštění Poslanecké sněmovny vlastním usnesením do Ústavy ČR byly smeteny pod stůl! (viz. druhé čtení předlohy zákona v tehdejší sněmovně ZDE)

(2) Kterým je vázán i Ústavní soud ČR, neboť posuzuje výhradně soulad zákonných a podzákonných norem s ústavním pořádkem ČR a platnými zavazujícími mezinárodními smlouvami dle čl. 10 (tj. mají přednost před zákonem) a z rozhodování o rozpuštění PSP je tím vyňat rovněž prezident republiky.

(3) Nejinak je tomu v drtivé většině evropských ústav, viz. Klokočka, Vladimír. Wagnerová Eliška. Ústavy států Evropské unie. Praha: Linde Praha a.s. 2004. 2. vydání. 800 s. ISBN 80-7201-466-8.

(4) Jakožto opaku k právní kultuře formální, kterou se vyznačoval režim ne až tak dávno minulý.

(5) Tak je tomu i v případě ústavního zákona č. 515/2002 Sb. o referendu o přistoupení ČR k EU, který zaplevelil Ústavu intertemporálními (konzumovanými při jediné příležitosti v minulosti) ustanoveními, v křečovité snaze vyhnout se zavedení ústavodárného referenda obecně. Příznačné je, že předčasné volby jsou vlastně také specifickým referendem k mimořádné situaci. Kvalitativně jiným případem individuálního intertemporálního ustanovení je např. § 58, odst. 4 z.č. 121/1920 Sb. o výjimce pro znovuzvolení prezidenta T.G.M., později totéž pro E.Beneše).

(6) Při obnově Poslanecké sněmovny se totiž uplatňuje princip materiální diskontinuity (§ 121, z.č. 90/1995 Sb. o jednacím řádu PSP ČR), tedy nelze pokračovat v projednávání neschválených zákonů. Nutno dodat, že legislativní proces zákonů může trvat i mnohem déle, než obvyklých několik měsíců.

(7) Viz. např. preambule Ústavy a rozhodnutí Ústavního soudu ČR o její závaznosti v právním řádu, publikované pod č. 349/2002 Sb.

(8) Ta je založena na předpokladu u nás v PSP fungujícím systému poměrného zastoupení stran. Tvůrce Ústavy jednoduše nepředpokládal tak konformní celokomorový postoj k tak zásadní otázce v podmínkách menšinové roztříštěnosti a předpokládaných odlišných zájmů. Politici se ovšem navzdory obecným neshodám dokázali v tomto sjednotit a zákon prosadit.

(9) Tato možnost, jak docílit usnášeníneschopnosti (pokles mandátů pod 1/3 členů sněmovny, čl. 24 a 25) byla vůbec přehlédnuta, přestože by ušetřila mnohé státní prostředky...

(10) Včetně prostředků, přiznávaných pro jednotlivé parlamentní strany podle z.č. 424/1991 Sb. o sdružování v politických stranách a hnutích!

(11) O zdlouhavosti tohoto postupu nemůže být řeč, je realizovatelný ve třech měsících po podání vládního návrhu zákona, s nímž vláda spojila otázku vyslovení důvěry. Případné nejasnosti mohly být v roce 1997 velice snadno odstraněny, chyběla ovšem vůle připravit se o poslanecké výhody a riskovat nerozpuštění prezidentem. Naproti tomu přijetí ústavního zákona 69/1998 Sb. trvalo další 4 měsíce!