30. 6. 2004
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
30. 6. 2004

Ryba smrdí od hlavy

Pro každého porušitele zákona je svůdnou myšlenkou vracet se na místo činu. Paradoxně to zvyšuje možnost na jeho dopadení. Nebezpečné ovšem je, pokud není chycen a touží svůj čin zopakovat. Stejně tak lze hodnotit i zásah do smyslu Ústavy ČR a setrvávání v zákonodárném orgánu, aniž by byla pociťována vůle se za prohřešek zpovídat. Mnohem horší však je, když se ke stejnému činu schyluje znovu. Poslanecká sněmovna (PSP), jmenovitě ODS, znovu prosazuje ústavní zákon o mimořádném zkrácení svého volebního období, podobně jako v případě "ústavního" zákona z roku 1998 ZDE.

Návrh stejného obsahu je již opět na pořadu dne, je proto třeba tentokrát více zdůraznit, jaký má vlastně význam, a to bez ohledu na tvrzení zaujatých politiků. Je komplikovanou otázkou, zda je situace podobně bezvýchodná, jako byla ke konci roku 1997 - kdy vznikly v již zvolené Poslanecké sněmovně nové politické frakce bez legitimace a voliči aprobovaného programu a rovněž vláda nebyla životaschopný celek s potřebnou sněmovní podporou. Podle mne je však současná situace neskonale méně neřešitelná jinými prostředky a ze strany podporovatelů tohoto zákona jde o spekulativní, jednoúčelovou manipulaci. Ta staví na nešťastném precedentu předešlého ústavního zákona, který byl již v předchozím ústavodárném procesu předmětem velmi problematické názorové výměny. Nakonec byl přijat v podobě, která z něj činila opravdu a pouze jen výjimku z ústavního pořádku ČR (1).

Obecně vzato je dopad takové další výjimky mnohem komplexnější problematika, než jak ji někteří poslanci mají tendenci zjednodušovat pro své okamžité cíle. Poslanecká sněmovna není Ústavou nadána, aby mohla sama posuzovat své fungování (tzv.institut sebeomezení), čl. 35 je taxativním (úplným) výčtem, kdy je možno ji rozpustit ze strany moci výkonné. Přenesení tohoto oprávnění na prezidentský úřad je samo o sobě výrazem jeho výlučnosti, je podstatou dělby veřejné moci. Můžeme se s mírnou nadsázkou ptát, zda konání proti tomuto duchu není v rozporu s čl. 9, odst. 2 (zákaz demontáže demokratického zřízení) a zda vzhledem k nemožnosti jakékoli obrany proti tomuto rozhodnutí o síle ústavního zákona (2) nejde o situaci způsobilou k ozbrojenému odporu občanů podle článku 23 Listiny... Svévolné vyhlašování předčasných voleb bez účinného omezení může mít až nečekaně zhoubné následky, jak to dokázal i svého času vývoj ve Výmarském Německu, který byl završen pravicovou autokratickou vládou!

Pro zájemce o hlubší pochopení problému a zároveň nahlodání přesvědčení o bezproblémovosti a ústavnosti této formy vyhlašování předčasných voleb z iniciativy PSP uvádím níže několik tematicky členěných argumentů. Snad dokáží účinně polemizovat se zjednodušováním problematiky a s účelovostí tohoto paskvilu nezodpovědných politiků:

V rovině právně - principiální:

  • Ústava ČR nepředpokládá předčasné ukončení činnosti PSP politickým konsenzem poslanců, všechny kautely čl. 35 jsou sankcí za usnášeníneschopnost, nekonstruktivnost a nečinnost, kterou posuzuje hlava výkonné moci - prezident; naopak řádné fungování a naplňování účelu mandátů za objektivně možných podmínek je povinností PSP jako celku.
  • Poslanecká sněmovna nemá obecně právo rozpouštět sama sebe, pokud jí to Ústava nepřiznává(3); narušuje se tím dělba moci exekutivy a legislativy jako základního pilíře demokratického právního státu s funkčním parlamentarismem, neboť oprávnění PSP není ničím vyváženo.
  • Právní jistota, coby zásadní prvek materiálního(4) právního státu, má být způsobilá hlavně na úrovni zákonů vyšší právní síly; zákonodárná moc je především vázána Ústavou, jakožto základními normami, legitimujícími i existenci moci zákonodárné vůbec a určující pravidla tvorby zákonů.
  • Normativní, tedy obecná povaha zákonných ustanovení se svou podstatou vzpírá individuálně stanovovaným případům, stejně jako výjimky podkopávají každá pravidla(5).
  • Jestliže je pro zákonodárce tak hodnotný a vážený hlas voličů, neměla by být možnost rozhodovat o politickém a personálním složení zastupitelského orgánu voliči ve volbách přiznávána arbitrárně, resp. jen v okamžiku, kdy je očekáván příznivý výsledek.
  • Předčasné volby odporují procedurálním volebním zárukám demokratičnosti, neboť zkracují jinak obecně očekávané zákonné lhůty na přípravu kampaně a nominací k volbám ostatním subjektům - volebním stranám (třeba i teprve vznikajícím!).
  • Politické strany nesou specifickou odpovědnost za legislativu, vyměřenou standartním volebním obdobím, nemohou ji libovolně přenášet na voliče v nepravidelných volbách, ústavodárce totiž zvolil nepřímou formu demokracie proto, aby zajistil funkční kontinuitu legislativy a exekutivy, střednědobou koncepčnost vládnutí, odpovědnost rozhodování a také efektivnost práce(6).
  • Politické strany jsou součástí demokracie a Ústava jim vymezuje účast na politickém dění při zachovávání základních demokratických principů (čl. 5), těžko tedy oprávnit nadřazování ad hoc rozhodnutí politické vůle ústavním normám.
  • Prodlužování volebního období nepochybně demontuje demokratický stát (čl. 9, odst. 2), naproti tomu možné zkracování bourá politickou a občanskou zodpovědnost za okamžitá rozhodnutí i dlouhodobá směřování (viz. hodnotový stát)(7).
  • Ústava ČR je svou povahou rigidní, neboť má zvláštní ztíženou proceduru pro změnu oproti běžným zákonům; tento fakt má nejen praktický účel pro nutné sestavení 3/5 většiny obou komorách Parlamentu, ale vyjadřuje i hodnotu, na které Ústava ČR stojí - na relativní nezměnitelnosti(8) a na konzervativním postoji k základním pilířům státu.
  • V rovině pragmatické:

  • Politické strany nerespektovaly (a nerespektují) rozdělení sil, dané volbami; tím popírají proporcionální systém zastoupení a neústavními prostředky usilují o většinový mandát, což jim současná Ústava rozhodně nechce usnadňovat. Spíše naopak, proporcionální technika klade na politický subsystém a kulturu vyšší nároky při dosahování konsenzu v praktických otázkách.
  • Strany zřejmě nejsou tak docela schopné v současné pluralitě jednat politicky konstruktivně, nacházet kompromisy, vyjednávat napříč celým spektrem a tvořit obecně plausibilní a trvalé zákony; proto existuje přirozená snaha dosáhnout hrubé "hlasovací síly" novým uspořádáním poměrů podle aktuálního(a dočasného!) vývoje preferencí.
  • Složení PSP není legitimováno jen působícími stranami, ale rovněž konkrétními volenými osobnostmi, většinové usnesení tak plně nedbá zásady ochrany menšiny těchto jednotlivých mandátů.
  • Formou ústavního zákona byla omezena možnost Ústavního soudu se k věci vyjádřit, tedy konstatovat soulad, či spíše rozpor s ústavním pořádkem; zároveň byl ze hry vyřazen prezident republiky, který jinak PSP rozpouští dle svého uvážení.
  • Navrhovatel původního zákona S. Gross konstatoval vícero možností, jak dosáhnout předčasných voleb do PSP ústavně konformním způsobem dle čl. 35 ZDE. Zamítnutí tří po sobě navržených vládních kabinetů odmítl jako velmi nepraktické a zdlouhavé, usnášeníneschopnost a nesvolání PSP zase jako pohrdání mandáty a poslední možnost - nevyjádření se k žádosti o důvěře vládě do tří měsíců - jako nejistě proveditelnou. Kupodivu zvláštní ad hoc ústavní zákon za pochybné řešení nepovažoval (a ani skupina dalších navrhovatelů), zvláště když schvalování tohoto ústavního zákona trvalo nakonec (považte!) 4 měsíce...
  • Zdeněk Škromach v roce 1997 prohlašoval, že vlastně nejde o změnu Ústavy, dávám mu za pravdu - jde o její obcházení!
  • Je důležité nevynechat, co stálo na pozadí poměřování jednotlivých variant: poslanecký plat! Poslancům totiž takto náležely všechny standartní požitky až do nových voleb. Jinak by tomu bylo v případě předčasného rozpuštění či hromadného zřeknutí se mandátů dvěma největšími a jednou menší stranou (9). Byla tedy zneužita placenost funkcí(10), jelikož ve skutečnosti již neprobíhal Ústavou předpokládaný boj politických sil o konsenzus.
  • V rovině konstruktivní:

  • Tehdejší Senát nesplnil svou ústavní roli konzervativního prvku legislativních počinů, současný Senát zatím dává naději, že svou reputaci napraví ZDE a počin definitivně zamítne.
  • Doktrína sebeomezení PSP ve smyslu délky funkčního období si jistě zaslouží zhodnocení pro možnou změnu Ústavy. Je však nutno pojmout tuto změnu komplexně - vyvážit citlivě "brzdy a páky" dělby jednotlivých mocí, například svěřit prezidentovi veto. Chybné je vstupovat dvakrát po sobě na stejný tenký led ústavní nelegitimity a nevyvodit ze situací žádné konstruktivní opatření do budoucna. Možné získání politického konsenzu v této otázce, navzdory tvrzení, že jinak je PSP neschopna fungovat (ecce!), umožňuje využít jej pro skutečnou změnu Ústavy a ne jen pro další výjimku.
  • Mechanismy rigidity ústavního pořádku zřejmě nebyly odhadnuty správně - nezabránily účelové manipulaci; Ústava byla zneužita (a hrozí i v současnosti) k ryze politickým účelům, které bylo lze řešit jinou cestou, zejména nevyjádřením se k požádání vlády o vyslovení důvěry!(11)
  • Jde-li o novou koncepci politického uspořádání, je třeba Ústavu modifikovat komplexně, např. zabránit poškozování malých parlamentních politických frakcí, bojkotování konstruktivní činnosti celku, nátlak na politicky křehká menšinová uskupení hrozbou rozpuštění PSP apod.
  • Je pravděpodobné, že takové argumenty budou jako již tradičně šmahem zlehčovány jako "právní formalismus" a "nepodstatné nuance". Pokud ano, mohu za to především já svou nedokonalou interpretací Ústavy a "propagací" jejích hodnot. Jí samotné mou nedokonalost nepřičítejte.

    Mnohdy i zdánlivé maličkosti v Ústavě mohou zásadně ovlivnit faktický stav společnosti a hospodářství, na jednu takovou "maličkost" sám upozornil svého času v polemice o tomto propíraném zákonu S. Gross ZDE, když ODS vyčítal snahu zakotvit do Ústavy vyrovnanost státních rozpočtů...

    Poznámky:

    (1) Veškeré návrhy na zakomponování trvalého institutu rozpuštění Poslanecké sněmovny vlastním usnesením do Ústavy ČR byly smeteny pod stůl! (viz. druhé čtení předlohy zákona v tehdejší sněmovně ZDE)

    (2) Kterým je vázán i Ústavní soud ČR, neboť posuzuje výhradně soulad zákonných a podzákonných norem s ústavním pořádkem ČR a platnými zavazujícími mezinárodními smlouvami dle čl. 10 (tj. mají přednost před zákonem) a z rozhodování o rozpuštění PSP je tím vyňat rovněž prezident republiky.

    (3) Nejinak je tomu v drtivé většině evropských ústav, viz. Klokočka, Vladimír. Wagnerová Eliška. Ústavy států Evropské unie. Praha: Linde Praha a.s. 2004. 2. vydání. 800 s. ISBN 80-7201-466-8.

    (4) Jakožto opaku k právní kultuře formální, kterou se vyznačoval režim ne až tak dávno minulý.

    (5) Tak je tomu i v případě ústavního zákona č. 515/2002 Sb. o referendu o přistoupení ČR k EU, který zaplevelil Ústavu intertemporálními (konzumovanými při jediné příležitosti v minulosti) ustanoveními, v křečovité snaze vyhnout se zavedení ústavodárného referenda obecně. Příznačné je, že předčasné volby jsou vlastně také specifickým referendem k mimořádné situaci. Kvalitativně jiným případem individuálního intertemporálního ustanovení je např. § 58, odst. 4 z.č. 121/1920 Sb. o výjimce pro znovuzvolení prezidenta T.G.M., později totéž pro E.Beneše).

    (6) Při obnově Poslanecké sněmovny se totiž uplatňuje princip materiální diskontinuity (§ 121, z.č. 90/1995 Sb. o jednacím řádu PSP ČR), tedy nelze pokračovat v projednávání neschválených zákonů. Nutno dodat, že legislativní proces zákonů může trvat i mnohem déle, než obvyklých několik měsíců.

    (7) Viz. např. preambule Ústavy a rozhodnutí Ústavního soudu ČR o její závaznosti v právním řádu, publikované pod č. 349/2002 Sb.

    (8) Ta je založena na předpokladu u nás v PSP fungujícím systému poměrného zastoupení stran. Tvůrce Ústavy jednoduše nepředpokládal tak konformní celokomorový postoj k tak zásadní otázce v podmínkách menšinové roztříštěnosti a předpokládaných odlišných zájmů. Politici se ovšem navzdory obecným neshodám dokázali v tomto sjednotit a zákon prosadit.

    (9) Tato možnost, jak docílit usnášeníneschopnosti (pokles mandátů pod 1/3 členů sněmovny, čl. 24 a 25) byla vůbec přehlédnuta, přestože by ušetřila mnohé státní prostředky...

    (10) Včetně prostředků, přiznávaných pro jednotlivé parlamentní strany podle z.č. 424/1991 Sb. o sdružování v politických stranách a hnutích!

    (11) O zdlouhavosti tohoto postupu nemůže být řeč, je realizovatelný ve třech měsících po podání vládního návrhu zákona, s nímž vláda spojila otázku vyslovení důvěry. Případné nejasnosti mohly být v roce 1997 velice snadno odstraněny, chyběla ovšem vůle připravit se o poslanecké výhody a riskovat nerozpuštění prezidentem. Naproti tomu přijetí ústavního zákona 69/1998 Sb. trvalo další 4 měsíce!

                     
    Obsah vydání       30. 6. 2004
    30. 6. 2004 Svědčíme o diskriminaci Boris  Chykulay
    30. 6. 2004 Akce, které jsme už úspěšně realizovali
    29. 6. 2004 "Sociální demokracie se nám rozpadá pod rukama"
    30. 6. 2004 Ryba smrdí od hlavy Jan  Sýkora
    30. 6. 2004 Konkurz na premiéra Oskar  Krejčí
    30. 6. 2004 Aneb: Nesarajevský "atentát" na výdrž Miloš  Dokulil
    30. 6. 2004 Komunisté proti rodině aneb výuka doma Josef  Vít
    30. 6. 2004 BBC chce zpřístupnit na internetu svůj televizní archiv
    30. 6. 2004 O potížích se jmény: Nechceš -ová, tak buď menšina
    30. 6. 2004 Podpora pro prezidenta Bushe dále klesá
    30. 6. 2004 Proč prodává Tesco ČR geneticky modifikovaný olej?
    30. 6. 2004 Špidla se snažil narovnat zlé poměry Lucie  Jandová
    30. 6. 2004 So far so good Martin  Štumpf
    28. 6. 2004 Zajatci v zálivu Guantánamo se mohou odvolávat k americkým soudům
    29. 6. 2004 Pád Špidlovy vlády a krize levice Milan  Valach
    29. 6. 2004 Útlak za německé okupace byl brutální Jan  Gruntorád
    29. 6. 2004 Pokusy zakázat vysílání filmu Fahrenheit 9/11 jsou útokem na svobodu slova Jiří  Kratochvíl
    29. 6. 2004 Zpravodajství iráckého odboje za dny 20. - 23. června 2004
    29. 6. 2004 Přes Putim do Budějovic Tomáš  Koloc
    5. 6. 2004 Hospodaření OSBL za květen 2004
    29. 12. 2003 Nenechte si ujít: nový knižní výbor z Britských listů
    18. 6. 2004 Inzerujte v Britských listech
    22. 11. 2003 Adresy redakce
    17. 6. 2004 Provizorní umístění starých archivů

    Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
    30. 6. 2004 Konkurz na premiéra Oskar  Krejčí
    30. 6. 2004 Svědčíme o diskriminaci Boris  Chykulay
    30. 6. 2004 Ryba smrdí od hlavy Jan  Sýkora
    30. 6. 2004 Aneb: Nesarajevský "atentát" na výdrž Miloš  Dokulil
    30. 6. 2004 O potížích se jmény: Nechceš -ová, tak buď menšina   
    30. 6. 2004 BBC chce zpřístupnit na internetu svůj televizní archiv   
    30. 6. 2004 Riziko pasivního kouření je daleko větší, než se předpokládalo   
    29. 6. 2004 Přes Putim do Budějovic Tomáš  Koloc
    29. 6. 2004 Útlak za německé okupace byl brutální Jan  Gruntorád
    29. 6. 2004 Pád Špidlovy vlády a krize levice Milan  Valach
    29. 6. 2004 "Sociální demokracie se nám rozpadá pod rukama"   
    28. 6. 2004 Zajatci v zálivu Guantánamo se mohou odvolávat k americkým soudům   
    28. 6. 2004 Právo na příjmení se nezaručuje... Jan  Sýkora
    28. 6. 2004 Jak se rodí outsideři Zdena  Bratršovská, František Hrdlička