Pod tímto titulkem uveřejnilo Právo 5. 2. 2004 rozhovor Hany Kadečkové s náměstkyní ministra práce a sociálních věcí Ludmilou Müllerovou. Chce se říci s klasikem, že přiznání ztěžuje zapírání. Přiznání sociální demokracie, že její politika po šesti letech končí asociálními důsledky pro ty nejchudší a nejpotřebnější, je tristní ukázkou selhání toho, co ústy svého programu slibovala sociální demokracie před volbami a kvůli čemu získala hlasy i možnost tento program realizovat. Otázkou je, zda změna v čele strany může danou situaci zlepšit. Středočeské okolí Stanislava Grosse se netajilo nikdy tím, že by v případě zvolení do čela strany Gross preferoval pragmatický styl, se kterým doposud vládl na vnitru. Čili - velkou koalici s ODS. Při 55% volbě Vladimíra Špidly na posledním sjezdu to nebyl Gross, ale středoeští sociální deokraté, kteří svým příznivcům doporučili volbuVladimíra Špidly, po jehož "krvi" volal předseda Dolejš. Jestli to je "to pravé", po čem dnes volají voliči ČSSD a i část členské základy, o tom se dá s úspěchem pochybovat.

Bývalý premiér Miloš Zeman na privátní návštěvě jedné z pražských organizací ČSSD v minulých dnech preferoval zachování stávajícího programu jako konstanty "třetí cesty" a očistnou kůru prostřednictvím mimořádného sjezdu, který by to spočítal úchylkářům, snažícím se rozmělnit politiku do "euroliberální" podoby New Labour - Neue Mitte.