3. 2. 2004
Dostupnost údajů ze zdravotních registrů na černém trhu s informacemi II.Na sklonku loňského roku parlament hlasoval o návrhu zákona, který se týká registru pacientů. Našeho unikátu, který umožňuje udělat tolik UNIKÁTNÍCH výzkumů, protože se v něm shromažďují unikátní informace o většině z nás. Děje se tak unikátně bez našeho souhlasu a mnohdy i bez našeho vědomí! Nebo vám snad někdy lékař řekl "teď to, že máte tu kapavku, napíšu do centrálního registru, kde si to o vás bude moci přečíst, s trochou nadsázky, každý vobejda..."? |
Jo a to přiblblé slovo "unikátní" jsem nevymyslel já, zaznělo to v televizní debatě jako obhajoba toho hnusu... (pan poslanec Radko Martínek, dne 9.12.2003 v pořadu ČT 1 "Události, komentáře", úplný přepis pořadu je k dispozici ZDE). Inu, nemohl jsem jinak, než tento náš unikát v prvním dílu tohoto článku (najdete ho v BL) náležitě pochválit a připomenout, že nejsme první, kdo může dělat UNIKÁTNÍ výzkumy díky tomu, že v zájmu vědy trochu potlačil práva občanů. Pokud by se v našich registrech shromaždovaly jen informace od pacientů, kteří k tomu dají souhlas, asi bychom toho unikátního vyzkoumali o trochu méně. Odměnou by nám pak byla jen ta nepodstatná drobnost, že bychom se svými občany nezacházeli jako s přiblblým stádem ovcí, které nemohou každá sama za sebe rozhodnout, zda se údaj o jejích čtyřech potratech nebo třeba o problémech s erekcí zapíše do vobejdůmpřístupného registru. Každý, kdo nějaký čas žije v naší zemi, ví, že pokud někde korupce být může, tak tam také je. Já jsem před napsáním prvního dílu tohoto článku zkusil zjistit ne snad, ZDA lze důvěrné informace z registrů koupit, odpověď na takovou otázku není snad ani třeba zjišťovat, ale ZA KOLIK je lze koupit. Odhadoval jsem, že to bude něco mezi pěti a padesáti tisíci korun. Ve skutečnosti je to patnáct tisíc. Celou věc jsem podrobně popsal v již zmíněném článku, to mi ale nestačilo. Byl jsem natolik vytočený, ze jsem si nedal pokoj a rozhodl se tomu, tedy napravovaní světa, věnovat ještě několik dalších hodin. Protože se druhý den mělo v parlamentu o návrhu příslušného zákona hlasovat, řekl jsem si, že se jako občan-volič mohu obrátit na naše zákonodárce a napsat jim, co jsem si o věci zjistil. Proti zákonu přeci musí hlasovat minimálně ti rozumní, protože těm to dá rozum, a ti impotentní, protože pokud se s tím svěřili svému lékaři, tak to teď o sobě nechtějí mít napsáno v registrech... Postačilo by tedy, aby se spojili rozumní s impotentními a aby jich byla alespoň polovina! Během těch pár hodin jsem vyhledal co nejvíce emailových adres poslanců a senátorů a průběžně odeslal naším zákonodárcům 97 emailů, poslední email odešel v 4,58 ráno, pak jsem musel přestat svět napravovat, protože jsem vytuh a probudil se až ráno. Napsal jsem ty maily slušně a kultivovaně... Do dnešního dne mi totiž odpovědělo 12 zákonodárců a já si myslím, že byste i vy měli vědět, kdo se s námi voliči je ochoten bavit. Vyjadřuji proto tímto svoji úctu následujícím zákonodárcům, u kterých i vy, ostatní voliči, můžete předpokládat, že pokud je znovu zvolíme, budou se bavit s prostým občanem-voličem. Jsou to: paní Miroslava Němcová, pánové Ivan Adamec, Petr Nečas, Milan Cabrnoch, Tomáš Julínek, Jiří Liška, Jaroslav Zvěřina, Lubomír Suk, Petr Bratský, Vladimír Doležal, Miroslav Beneš a Martin Dvořák. Vesměs mi psali, že návrh zákona nepodpoří nebo nepodpořili, ti co ho podpořili, se neozvali. Dva z emailů si zde dovolím citovat (mám k tomu samozřejmě souhlas obou pisatelů).: Paní Miroslava Němcová mi napsala:
Vážený pane Kahoune,
... to napsala opravdu moc hezky, viďte!
pro zákon jsem nehlasovala. Nevidím žádný důvod k tomu, aby o mém zdravotním stavu sbíral kdokoli informace a mohl s nimi operovat bez nejmenší šance, že bych o tom věděla a dala či nedala souhlas. Zákon považuji za pronikání státu do výsostně privátní individuální zóny a vzbuzuje ve mně obavy z nekontrolované moci, kterou tímto stát nad občanem v obzvláště citlivé oblasti získává! Velmi mě trápí (spíše štve), že zákon prošel! Je to neomluvitelná absence úcty k privátnímu životu ze strany těch, kteří zákon podpořili. S pozdravem Miroslava Němcová místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Další zajímavý email jsem dostal od poslance pana doktora Jaroslava Zvěřiny, který mi mimo jiné napsal: "...Je to spor koncepční a zdá se, že vládní koalice chce své prosadit. Stále je však ve hře možnost, ceý proces "zlidštit", uvidíme jak to dopadne. Mně se celá akce s neanonymními registry zdá zralá na podáni k Ústavnímu soudu, pokud to opravdu má projít". Jak vidíte, nic není ztraceno, v záloze je Ústavní soud. Škoda jen, že pan doktor Zvěřina by v případném podání Ústavnímu soudu nemohl z právních a morálních důvodů argumentovat také tím, že jako sexuolog si dovede představit, jaké UNIKÁTNÍ pikantnosti by z registrů mohly unikátně uniknout... ... a zde měl původně být konec článku, přidám ale ještě malý odstavec. Protože nevěřím tak zcela ve svoji vlastní soudnost při posuzování toho, co sám napíšu, dal jsem článek po napsání přečíst kamarádce s dotazem, zda jsem to trochu nepřepísk a nezabíhám zbytečně trochu do obscénnosti. Kamarádka vyrostla ve věřící rodině, zdála se mi tedy jako vhodný arbitr. Její "posudek" se mi tak líbil, že ho zde budu citovat (z ohledu na její rodiče bez uvedení zdroje). "Láďo", řekla mi, "líbí se mi to, nech to jak to je, obscénní a sprostý jsou především ti, kdo vezmou naše nejdůvěrnější informace a daj si je do nějakejch jejich blbejch za..anejch registrů, ty se proti tomu snažíš jen bránit". A protože mě sem tam ňáká malá pochvala nemůže urazit, její názor sem přepisuji. Poznámka: abych zabránil nedorozumění. Pokud Váš oblíbený poslanec nebo senátor není mezi těmi dvanácti, kteří mi odpověděli, NIC Z TOHO NEVYVOZUJTE, vůbec to totiž neznamená, že se nechce bavit s voliči. Buď vůbec není mezi těmi, kterým jsem stihl napsat, nebo mu můj email nedošel nebo mně nedošla jeho odpověď, nebo, co já vím, třeba neumí psát. Beze srandy, oni mají opravdu emailové adresy i na různých freemailech a vůbec nemuseli můj email dostat... |