pane Čulíku, píšete, že nebýt regulace sdělovacích prostředků, byly by špatné. V této větě je jádro problému - co je to špatné? Z hlediska koho? Každý člověk má jiný vkus, jiné požadavky na sdělovací prostředky. Prohlašovat své představy (byť Vás do jisté míry chápu, sdílím je též) o funkci médií za "správné" a nutit občany, aby přispívali na něco, co je nezajímá, považuji za arogantní a přezíravý přístup k ostatním lidem. Televize ze své technické podstaty je médium masové, tudíž orientované tak (a v našem malém jazykovém prostoru zvláště), aby vyhovělo vkusu co největšího počtu diváků. Pro menšinové žánry (a mezi ně zřejmě patří i podrobnější a komentované zpravodajství) je vhodnějším médiem tisk (např. Respekt) nebo internet. Žijeme ve společnosti rovnoprávných individualit, kde by média neměla sloužit jedné skupině lidí jako prostředek "výchovy" těch druhých, notabene za jejich vlastní peníze a proti jejich vůli. Sám čtu také raději Respekt než Blesk, ale myšlenka, že na četbu mých oblíbených novin (nebo sledování televizního kanálu) by měl být státem donucen doplácet někdo jiný, je mi nepříjemná.
baronka Thatcherová měla k "zcela volnému trhu" hodně daleko, zkuste se někdy inspirovat například na stránkách Liberálního Institutu (www.libinst.cz).
pane Kotrbo, také nejsem přesvědčen, že mě parlament zastupuje. Ve volbách si mohu vybrat z několika stran s velmi podobným programem (pravda, program některých obsahuje větší množství nepříjemných věcí). Všechny, ať pravice nebo levice, se shodnou na tom, že cca 50% produktu lidské činnosti je nejprve státem lidem odebráno a vzápětí podle jistých nejasných pravidel opět přiděleno, v horším případě promrháno. Máte pravdu, že názory např. pana Vojty nejsou časté, ale rozhodně nebudou zcela ojedinělé. Jak už jsem zmínil výše, vysílání "pouze toho, co se líbí divákům" (analogicky vyrábění pouze toho zboží, o které je zájem) nepovažuji za projev "populistické diktatury", ale za normální přizpůsobení výrobce spotřebitelům. Mám-li některé výjimečné požadavky, musím je uspokojit jinou cestou, ale nemohu chtít po ostatních, aby mi jejich uspokojení dotovali.
konečně si myslím, že "individualistické" a "kolektivistické" pohledy na svět (jako vyjádření protipólů) nejsou zcela rovnocenné. V hypotetické společnosti, uspořádané striktně individualisticky, by milovníci kolektivismu mohli vytvořit určitou dobrovolnou "enklávu kolektivismu". Na druhou stranu ve společnosti s kolektivistickými rysy jsou určité aspekty pro všechny závazné a nepřekročitelné. (Jako příklad bych uvedl v poslední době diskutované nemocenské pojištění - je-li povinné, musí všichni využívat státní systém. Bylo-li by nepovinné, pro tu část lidí, kteří jej nyní využívají dobrovolně, by se nezměnilo nic. Ale těm, kteří by raději volili jiný, dle jejich názoru efektivnější, systém, by se zvýšila svoboda rozhodování.)
|
