"Vlastnosti, které bývají citovány na důkaz, že je Tony Blair psychopat, jsou: jeho šarmantní vystupování, jeho neupřímnost a jeho talent pro dramatičnost," argumentuje tento týden Allan Beveridge v nejnovějším vydání britského časopisu Journal of the Royal Society of Medicine a dodává:

"Nejprozaičtějším vysvětlením těchto vlastností je, že je Blair právník a jen užívá triky právnické profese k tomu, aby lidi přesvědčil o tom, o čem je chce přesvědčit. Má typickou schopnost právníka argumentovat pro nějaký názor, aniž by ho nutně musel zastávat."

Komentátor deníku Times Matthew Parris napsal, že Blair ztrácí svůj kontakt s realitou, neuropsycholog Paul Broks charakterizoval Blaira jako "zcela přesvědčivý případ psychopatie" a jednoho psychoterapeuta citoval týdeník New Statesman, že "má Blair úhybnou osobnost". Martin Rowson, karikaturista deníku Guardian, zobrazil Blaira v obrazovém seriálu v různých etapách pokračující duševní choroby, počínaje iluzí o svém obrovském významu, přes náboženské maniakální stavy až po "násilnou psychotickou etapu", která ho vedla k vyhlášení války proti Iráku.

Dr. Beveridge však považuje veškerou tuto diagnózu za pochybnou. "Je pan premiér šílený? Bez podrobnějších informací musí psychiatr odpovědět: 'Nevím'," píše Beveridge.

Dodává ale: "Lze ovšem argumentovat, že něco může být na laickém názoru, že funkce premiéra dohání Tonyho Blaira až na hranice šílenství, jako se to dělo některým jeho předchůdcům."

To má dlouhou historii. V osmnáctém století kreslili karikaturisté politiky Charlese Jamese Foxe a Edmunda Burkeho, že potřebují svěrací kazajku. O šílenství krále Jiřího III. se opakovaně debatovalo v parlamentě. Podle Beveridge bylo zcela jistě něco na svědectvích, že duševní problémy měli v dvacátém století premiéři Ramsay MacDonald, první labouristický premiér, a Winston Churchil. Oba ve funkci trpěli silnými depresemi.

Avšak žurnalistická diagnóza z poslední doby, že je Blair šílený, není přesvědčivá. Beveridge argumentuje: "Přijmeme-li argument, že je Blair šílenec, jeho nemoc nevyvolává ve veřejnosti zrovna velké sympatie. Premiér je odsuzován a jeho stav prý charakterizují sebeobelhávání se, pocit méněcennosti a obsesivnost. Takový názor je hluboce urážlivý pro každého člověka, který kdy osobně přišel do styku se skutečnými duševními chorobami."