Za prudkým poklesem poslechovosti stojí několik událostí, které přišly krátce po sobě a měly drtivý dopad. Popořadě: odstřihnutí od Rádia Svobodná Evropa, zkrácení vysílacího času a nakonec ukončení přenosu tohoto programu na jednom z nejsilnějších českých vysílačů Chloumek u Mělníka. Pokud ukončení spolupráce se Rádiem Svobodná Evropa bylo zřejmě nevyhnutelné, pak zkrácení vysílacích časů a vypnutí mělnického vysílače byly kroky jednoznačně chybné. Rádio, které začíná své vysílání v sedm ráno a skončí o půl deváté večer, bude jen těžko něčím jiným než stanicí důchodců a skupiny intelektuálů, kteří mají v této době čas poslouchat. A to nechme stranou dvouhodinovou polední vsuvku cizojazyčného vysílání, během něhož většina českých posluchačů určitě ČRo 6 také vypne. S obsahem vysílání to přitom nemá nic společného.

Také skutečnost, že deset let od zahájení mohutného přechodu Českého rozhlasu na FM nemá "šestka" jediný FM vysílač (alespoň v hlavním městě!) je spíše ostudou Českého rozhlasu. Jistě, střední vlny jsou pro mluvené slovo ideální, problém je jen v tom, že posluchači už je téměř neznají. Má-li rádio konkurovat, musí být alespoň slyšet. A s tím souvisí i rozhodnutí z loňského roku. ČRo 6 opustil vysílač Mělník. S výkonem 400 kW šlo o jeden z nejsilnějších českých vysílačů, který během dne svým signálem pokrýval podstatnou část Čech. Místo něj vysílá výkonem 20 kW vysílač ze Zbraslavi u Prahy, s jehož poslechem mají problémy někteří lidé padesát kilometrů za Prahou. Řada míst tak zůstala bez signálu.

Samotného obsahu programu jsem se dotknu pouze okrajově. Ve chvíli, kdy ostatní stanice Českého rozhlasu vysílají jen nekonečný proud nezávazného povídání o kutilech, zvířátkách, vaření a lékařích, prokládaný například hity Karla Gotta a Heleny Vondráčkové (ČRo 2), kdy se pokoušejí přinášet zprávy s těžko uchopitelnou hudební směsí (ČRo 1) nebo kdy nutí posluchačům mix klasické hudby, jazzu a řeči (ČRo 3), je ČRo 6 už poslední alternativou, navíc alternativou vyprofilovanou.

Vím, že pokud se náhodou ocitnou v dosahu tohoto vysílání, uslyším tam většinou mluvené slovo, které navíc nutí k zamyšlení. Jsem přesvědčen, že právě taková stanice v nabídce veřejnoprávního rozhlasu být musí a právě v tomto případě se domnívám, že můj koncesionářský poplatek je vynakládán účelně -- byť s některými vysílanými názory nesouhlasím. O to ale přeci nejde, jde o to, že takové rádio vůbec může vysílat. Doladit jeho program je už věcí redakce či vedení rádia. "Otočení vypínačem" nic nevyřeší, stejně jako pokus měřit význam tohoto vysílání počtem posluchačů.

Hledá-li se prostor pro šetření, může jím být právě imaginární program ČRo 4, inzerovaný už několik let jako program pro mladé. Nikdo zatím neřekl, jak vysílání bude vypadat, bylo by proto nespravedlivé kritizovat něco, co neexistuje. Stačí jen pokládat otázky. Bude vysílat na FM? Je v této zemi ještě volná FM síť pro celostátní vysílání, koordinovaná se sousedními zeměmi? Obstojí rádio pro mladé v podání Českého rozhlasu v konkurenci desítek lokálních hudebních rádií? A proč rádio pro mladé? Čím jsou mladí výlučnou cílovou skupinou, když narozených stále ubývá? Proč ne rádio pro staré, kterých přibývá, mají více problémů (zdravotních, sociálních) a dost peněz na to, aby o takové rádio měli zájem inzerenti? Takových otázek je možné položit víc a všechny projekt ČRo 4 úspěšně zpochybní.

Není to ale jediná cesta k šetření. Český rozhlas v souvislosti s novým krajským uspořádáním rozjel projekt vybudování studií v každém krajském městě. Zatím ještě ne každé z nich vysílá svůj vlastní program; mělo by však k tomu dojít. A tak jen například na západ od Prahy se vysílá v Plzni, Karlových Varech a Ústí nad Labem. Vysílače se navzájem překrývají, takže posluchač může poslouchat prakticky všechny tři programy, k tomu vysílání pro Středočeský kraj (Český rozhlas Region) a pro Prahu (Český rozhlas Regina). Podobně v Olomouci musel Český rozhlas vybudovat vlastní studio, takže lidé z Olomoucka teď kvalitně poslouchají regionální vysílání z Brna, Ostravy a Olomouce, na některých místech Olomoucka také z Jihlavy a Hradce Králové. Některá ze studií (Plzeň, Ústí nad Labem, Region a další) navíc vysílají 24 hodin denně. Jiná, která to nezvládají (Hradec Králové, České Budějovice a další) ve večerních a nočních hodinách na svých vysílačích přenášejí ČRo 2. Zatím není jasné, zda do budoucna mají všechna studia produkovat vlastní 24hodinový program. Pokud ano, těžko se najde příklad okázalejší plýtvání prostředky daňových poplatníků. Nebo skutečně se toho například na Karlovarsku či Liberecku děje v noci tolik, aby to uneslo vlastní nepřetržité vysílání? Těžko, protože většina studií, která nepřetržité vysílání mají, v noci vysílají hudbu nebo opakují pořady vysílané během dne. Pokud by se i na tato regionální studia aplikovalo měřítko poslechovosti, které ale pro veřejnoprávní stanice považuji za nepoužitelné, jen málokterá stanice by byla na špici. V regionech mají totiž v řadě případů (nikoli ve všech!) větší poslechovost místní hudební rádia.

Stejně tak zahraniční služba (ČRo 7) by stála za seriozní rozbor. Jistě, každá země se snaží na krátkých vlnách propagovat, zůstává otázkou, zda by se měla Česká republika soustředit i na anglické vysílání pro Ameriku (jaké tam máme zájmy?) či nakolik přínosný je španělský a francouzský program pro země mimo evropský kontinent (jaké máme zájmy tam?). Nešel by zredukovat? A je vysílání v ruštině skutečně tak důležité? Co, byť nepřímo, přináší českému daňovému poplatníku, který je financuje?

I to jsou otázky, na které by se měla hledat odpověď. Na otázku, zda pokles poslechovosti ČRo 6 má vést k ukončení vysílání, lze ale těžko odpovědět ano, když (podobně jako ČT 2) plní službu veřejnosti, kterou nikdo jiný neposkytuje -- snad s výjimkou některých pořadů křesťanského Radia Proglas či české služby BBC (a české vysílání BBC také není slyšet na většině území ČR, většinou mimo velká města, pozn. JČ)