Proti novému návrhu zákona protestují církevní organizace a Konzervativní strana, avšak i mnoho lidí s tolerantními názory na něj pohlíží s určitou nejistotou. Když nedávno odvysílala televizní stanice pro děti Nickelodeon dokumentární film o dětech, vychovávaných v homosexuálních a lesbických rodinách, vyvolalo to celostátní kontroverzi. To se sice stalo v Americe, ale není vyloučeno, že by se totéž stalo i v Británii.

Rodičovství, vychovávání dětí a rodina zůstávají posledním tmavým koutem homofobie. Tam stále přežívá velké množství nejasných pověr a předsudků o tom, co je "normální" a "nejlepší" pro děti. Podle Angely Masonové, ředitelky organizace Stonewall, hájící v Británii práva homosexuálů, "stále přežívají představy, že mají homosexuálové pedofilní tendence. Jsme nyní tolerantnější společností a většinou už normálně přijímáme existenci homosexuálních dvojic. Avšak rodiny, skládající se s gayů či lesbiček, to je něco jiného."

Opozice proti novému britskému zákonu o dětech a o adopci se soustřeďuje na tři hlavní argumenty: že to oslabuje instituci manželství a přijímaný ideál rodiny; že rodiče stejného pohlaví se soustřeďují na vlastní práva a nikoliv na práva adoptovaných dětí, přitom děti, to nejsou trofeje; a že děti potřebují mezi rodiči mužský i ženský vzor chování.

Avšak, argumentuje týdeník Observer, v této věci nejde o práva homosexuálů, ani v první řadě o práva rodičů. Je to v první řadě otázka, týkající se práv dítěte. Veškeré zákony, zabývající se dětmi, vycházejí z principu toho, co je pro dítě v nejlepším zájmu, a nikoliv nutně v zájmu adoptivních rodičů či skutečných rodičů, a nový britský návrh zákona o dětech a o adopci je absolutně v co nejlepším zájmu dětí.

Homosexuálním partnerům by mělo být dovoleno adoptovat děti nikoliv proto, že je to spravedlivé a slušné, ale protože děti, o něž se tito homosexuální partneři starají, mají právo na to, aby oba jejich rodiče byli z právního hlediska uznáni jako rodiče, se vším, co z toho právnicky vyplývá.

V současnosti, když adoptuje nesezdaná dvojice nějaké dítě a adoptivní rodič zemře, druhý rodič není oficiálně uznáván jako rodič adoptovaného dítěte. Veškerá sociální podpora či přídavky na děti, které dostával oficiálně uznávaný rodič, bude zrušena. Jestliže zemře dítěti neadoptivní rodič, dítě nebude mít právo po něm automaticky dědit. A jestliže se dvojice rodičů rozejde, neadoptivní rodič nemá povinnost platit alimenty.

Nově navrhovaný zákon je první podstatnou změnou zákona o adopcích dětí v Británii za posledních 25 let. Nejenže bude ovlivňovat proces adopce dětí v budoucnosti, ale zabývá se také podstatnými sociálními změnami, k nimž v poslední době v Británii došlo.

V šedesátých letech se většinou adoptovala nemluvňata, která se většinou narodila svobodným matkám, a byla umisťována do rodin bezdětných rodičů, kteří nemohli mít děti. Čtyřicet procent adoptovaných dětí bylo v dětských domovech. Jsou to často děti, plné hněvu, se znepokojující životní historií. Avšak adopce bývá pro rodiče i pro děti nesmírně uspokojujícím zážitkem a pro adoptované děti je to nejlepším životním řešením.

70 procent dětí, které strávily dětství v dětských domovech, nezískává žádné vzdělání a o 60 procent častěji než ostatní děti končí tito mladí lidé jako bezdomovci. 39 procent vězňů - mužů mladších 21 let vyrostlo v dětských domovech. V dlouhodobých dětských domovech žije trvale v Británii 7000 dětí a jen 1300 "schválených" adoptivních rodičů čeká na povolení adoptovat dítě. Společnost zoufale potřebuje více rodičů, ochotných adoptovat zejména starší děti.

Inspekční proces, jemuž se musejí v Británii podrobovat budoucí adoptivní rodiče, je nesmírně přísný. Nový zákon o dětech a o adopci sice nadále brání bezpečí dítěte, ale zrychluje proces adopce a povzbuzuje větší množství "dobrých" rodičů, aby byli ochotni adoptovat děti. Bylo by šílenstvím omezovat množství rodičů, kteří jsou ochotni adoptovat děti tím, že by se zakázalo nesezdaným nebo homosexuálním partnerským dvojicím děti adoptovat. Tento názor podporuje celá řada organizací, zabývajících se situací dětí.

Děti skutečně potřebují dospělé vzory mezi muži i ženami, avšak těmito vzory nutně nemusejí být rodiče, což britský zákon dávno uznává, vzhledem k tomu, že dovoluje svobodným matkám i svobodným otcům adoptovat děti už od konce osmdesátých let

Velký počet dětí nyní vyrůstá s dospělými, kteří nejsou jejich biologickými rodiči. Příslušníky rodiny jsou v současnosti nevlastní rodiče, nevlastní sourozenci, bývalí partneři i douhodobí nesezdaní partneři. Je nutno najít nový způsob, jak podpořit nové rodinné vztahy a nevnucovat tvrdohlavě lidem jako jediný vzor tradiční heterosexuální manželský svazek, což je demograficky stále méně se vyskytující typ soužití.