21. 5. 2003
SARS: Peking a Tchajwan: Dvě silná epicentra epidemie v krátkém časePřestože se v ČR stále tvrdí, že epidemie nemá explozivní charakter (a není tedy kam spěchat), případ Pekingu by nás měl přesvědčit spíše o opaku. Vždyť v prvním dubnovém týdnu bylo odsud hlášeno jedno podezření, ve druhém deset nakažených, pak náhle bylo 23 nemocnic - resp. jejich JIP - plných (v Německu se pak dělala sbírka plicních ventilátorů, aby tam alespoň něco měli), stavělo se izolační městečko nemocnice pro 1000 osob s rezidencemi pro personál, v karanténě náhle bylo 10 000 osob, pak už po ulicích pobíhalo 30 000 investigativních pracovníků (strážníků, techniků a organizátorů), karanténa byla zvětšena na 25 000 či dokonce 30 000 osob - a teď už je zde novelka, umožňující trest smrti za porušení karantény - bez projednání parlamentem...Někteří to komentují s velkými obavami: domnívají se, že v nejhorším případě by se v Číně mohli rozhodnout ty lidi (ty rodiny) rovnou postřílet...
|
Tyto obavy ve skutečnosti panují již dlouho - Čína až do poloviny března hlásila vytrvale pouhých 5 úmrtí na SARS (od listopadu) - nepředala žádné zprávy, z nichž by bylo možno si učinit jakýkoliv vědecký úsudek či náhled na věc. Zvládání epidemie měla již tehdy na starosti armáda, tedy údajně armádní zdravotnictví. V Číně se nákaza vyskytuje již v provinciích KuangTung, Shanxi, Tianju, Hebei, Jilin, Vnitřním Mongolsku, v Hongkongu, Pekingu a Tchaipeji (uvádím většinou názvy v anglické transkripci, neb česká mi není známa). Proniknutí nákazy do Pekingu se vysvětluje příjezdem nakaženého ze Shanxi, jenž se v místě svého bydliště, přestože tam byla epidemie nejdéle, neměl vůbec šanci o ní dozvědět. K dnešnímu dni okolo 2500 nakažených jen v Pekingu, ale - místní autority tvrdí, že situace je pod kontrolou a hodlají příští týden poslat do škol menší děti. Je to, aby se tak řeklo, tak trochu rugby. Mezitím vytvořil též Tchajwan nový rekord a nákaza, jak se zdá, se možná nekontrolovaně rozšířila mimo hlavní město Taipei. Na Tchajwanu se až do poloviny minulého týdne případy nakažených objevovaly jen sporadicky - pak propukla epidemie naplno. Dnes se ví, že epidemie zde bude mít minimálně dvakrát větší rozsah než měla v Torontu (již přes 274 nakažených osob k 19.5..). "Neustále přiváželi nové a nové pacienty a okolní nemocnice nám odmítaly pomoc.." sděluje jedna z členek personálu první nemocnice.. Dnes se plní pacienty třetí nemocnice a dvě z nich uzavřely všechna nebo skoro všechna svoje další oddělení. 100 osob na postižených pracovištích podalo okamžitou výpověď. Není divu: pokud není nemocnice na vypuknutí epidemie připravena, může to dopadnout jako v Torontu - kde vlastně ze souboru 140 nakažených se 70% nakazilo až v nemocnici - z nich 51% tvořil zdravotní personál (lékaři, sestry, pomocné síly i úředníci), zbytek byli příchozí a ostatní pacienti. Je evidentní, že šíření choroby napomáhá záměrná nedostatečná informovanost - neboť ta měla a) zabránit panice b) omezit výdaje, k nimž by mohlo dojít. Takže se výdaje násobí - ale až při vypuknutí epidemie. Jeden z dokumentovaných řetězců nákazy je popisován následovně: student umístěný v karanténě si odskočil do školy pro zápočet, neb se cítil dobře - a zřejmě považoval karanténu za čirou formalitu (rozumějme: nebyly u něj provedeny testy, ač byl zařazen mezi suspektní případy proto, že se setkal s osobou zařazenou mezi případy pravděpodobné - tj. s jistými klinickými příznaky a cestovatelskou historií) - výsledkem je, že se ví o 35 nakažených jen z tohoto zdroje. I úmrtnost je na Tchajwanu poměrně veliká - k dnešku na 46 vyléčených bylo 35 mrtvých - podobně to probíhalo v Kanadě, na počátku zvládání epidemie měli také v jednom okamžiku 13 mrtvých a 26 vyléčených: možná je to způsobeno tím, že nemocnice nemají dostatek přístrojů - pro plicní ventilaci např. (i na infekčním oddělení Bulovky jsou jen 2 lůžka intenzívní péče), případně léků nebo pro intenzivní péči vyškolených osob, takže od kvalitního ošetření jsou jaksi nejdříve odsunuty osoby starší či takové, u nichž by bylo možno předpokládat méně příznivou prognózu léčby. Což posléze s použitím statistik novináři potvrdí. Po rozcvičení se na prvních 40-100 pacientech výsledky léčby dopadají poněkud lépe. Protože případ s tchajwanským studentem ukázal, že na osoby předběžně zařazované do karantény se zřejmě nemyslí při odběru vzorků na testy (stačily by levné testy PCR), bylo by vhodné povšimnout si faktu, že osob, u kterých se dá předpokládat propuknutí nákazy, protože například to byli členové domácnosti nějakého pacienta, by bylo možno se uchránit většího rizika, kdyby se jim začala podávat účinná antivirální léčba ještě před propuknutím plných příznaků a třeba i dočasně v domácí izolaci. Nově se objevivší nákaza na Filipínách způsobila velkou paniku - řada arabských států ihned zrušila víza Filipíncům (SAE, Jemen, Libanon, Bahrajn). Nákaza se nověji objevila též v Jižní Koreji, v Indii (ale jejich Národní virologický institut byl napaden nedávno kvůli špatné metodice), v Nigérii (nepotvrdila WHO), v Řecku (nepotvrdila WHO), v Kuvajtu, v Austrálii (kde vypsali granty na vytvoření validních národních metod - testování, organizace i léčby). Nákaza se objevila též ve Finsku, Německu, Francii, Itálii, Mongolsku, Brazílii, Kolumbii, USA, Kanadě, na Novém Zélandu, Irsku, Rumunsku, Španělsku, Švýcarsku, Velké Británii (kde pacient včera zemřel), Vietnamu, Singapuru, doposud bylo nakaženo téměř 7800 osob, přes 600 jich zemřelo. V Kanadě, kde se vzala tu se vzala - v naprosté nenávaznosti a nelogičnosti se objevila nová nakažená sestra...a ten Fin se též nakazil v Torontu - 20 dní po oficiálním odeznění epidemie. |