Popis veksláka

Nakrátko ostříhaný, slušně oblečený chlapík zhruba 170 cm vysoký. Černé tričko (před několika dny tmavá kožená bunda - dvakrát se mě snažil odlákat od směnárny), zavalitá postava, slabý polský přízvuk. Pracují ve dvou (viz níže).Hledá si oběti a nabízí své "služby" před oficiálními směnárnami blízko podchodu metra, který má několik východů. Právě tady jsem měl tu pochybnou čest být svědkem popisovaného. Oslovuje lidi, kteří se ke směně chystají - každý si před směnou prohlíží aktuální kurz svítící na informační tabuli. Nedaleko je jeho kolega. Opět uvedený případ - šlo o slabým strništěm zarostlého vyššího muže, působící ošuntělým dojmem. Domníval jsem se, že éra veksláků zmizela spolu s bony. Pamětníci si ještě vybavují prodejny Tuzexu, kde se daly koupit džíny i mikrovlné trouby, pokud jste měli valuty či bony. Pro osvěžení paměti, šlo o komunisty zavedené poukázky sloužící k tomu, aby mezi lidem nebylo zbytečně mnoho volných deviz. Bon za zhruba pětikorunu. Bony, na rozdíl od veksláků zmizely v propadlišti dějin.

Použité finty

Vekslák nabídne kurz lepší než ve směnárně, ale zhruba stejný jako v bance. Soukromé směnárny kupují valuty v horším kurzu než banky, ale nemají žádné poplatky, takže to na první pohled vypadá, jako že se "na tom dá vydělat." Nic proti tomu, je to legální. Chci jen upozornit, že vekslácký kurz není nápadně výhodný, takže nevaruje předem. Necháte-li se zlákat, několikrát před vámi přepočítá peníze (v popsaném případě disponoval částkou odhadem několikanásobně překračující průměrný plat, byť měníte jen několik desítek dolarů) dokonce je vám dá do ruky, čímž vyvolá pocit, že na to má a důvěřuje vám a zase si je vezme zpět. Šikovně peníze přeloží do ruličky. Za nějakým důvodem na chvíli odběhne (jde si pro kalkulačku, drobnější bankovky...). či dá znamení nedaleko stojícímu kumpánovi. Všímejte si, zdali vás někdo nepozoruje. Jeho chvíle teprve přijde. Znovu vám do ruky známý srolovaný balíček bankovek. Jde o ekvilibristický trik. Opravdu malá chvíle stačí, aby vyměnil balíček bankovek za balíček paragonů (mají bílé okraje a vhodný rozměr na šířku - na délku je to jedno, proto jsou "peníze" srolované). Pokusí se odejít. V té chvíli nastoupí domluvený kumpán a zeptá se na cestu. Jakmile se zastavíte a začnete vysvětlovat, vekslák zmizí v davu či podchodu metra. Pokud se jej pokusíte ignorovat, ptá se na něco, co koresponduje s jeho ošuntělým zjevem (chce peníze, ptá se na cenu drog, možnosti koupě...) ale vždy se staví mezi veksláka a vás, v této chvíli už okradeného. Cílem je umožnit vekslákovi odchod z vašimi dolary (markami, eury...) a zároveň zdržet pohled do roličky bezcenných papírů. Pouze ta horní je platná bankovka. Jakmile dojde k odhalení podvodu, může říct, že se jen ptal na cestu, což samozřejmě není nic proti ničemu.

Konec dobrý, všechno dobré?

Popisovaný případ nakonec dopadl pro postiženého dobře. Milý vekslák sice prošel podchodem metra, ale zřejmě aby nevzbudil pozornost, neutíkal. Postižený jej dohnal, chytil za oděv a začal velmi nahlas volat policii. Strhla se drobná potyčka, pak krátká, několik desítek metrů dlouhá honička, přičemž postižený neustále volal policii. Vzbudil tím pozornost okolojdoucích a veksláka evidentně zastrašil tím, že riskl přiznat vlastní pokus o nelegální výměnu valut. Ten sáhl do kapsy a ukradené peníze vrátil. A zmizel. Policie nebyla v doslechu.

Řešení

Jednoduché. Měnit jen oficiálně. Ale chcete-li vy pražští zjistit o koho jde, zkuste postát s peněženkou v ruce před směnárnou a tvářit se, že si přepočítáváte, kolik si můžete dovolit vyměnit. Pokud vás někdo "nenápadně" osloví a bude se ptát na směnu peněz, pravděpodobně jste narazili na svého člověka.

Autor je reportérem magazínu KOKTEJL