Páteční situace

Pohled na hnědou stoku protékající korytem Labe je impozantní. Proud je rychlý, plující kmen stromu připomíná párátko. Oba silniční mosty jsou uzavřeny - nájezdy na ně jsou pod tekoucím hnusem. Čtvrť Střekov s ústeckým centrem, které je na druhé straně řeky, je ve spojení přes železniční most. Ale přitom devadesát procent Ústečanů žije v suchu. Štve je především, že nemají teplou vodu, a některé malé oblasti, ležící u vody, jsou bez elektřiny.

V tom má Ústí výhodu, že většina obyvatelstva žije mimo poměrně úzké labské údolí na svazích a přilehlých kopcích. Ale lidé ze zatopených ulic na tom nejsou lépe než jinde. I oni žijí v beznaději. Nevěří, že v současné situaci je čeká něco jiného než přežívání, protože mnozí nemají peníze ani zaměstnání, které by stačilo na něco více než na obživu. Mnoho rodin není pojištěno, protože je ani ve snu nenapadlo, že voda z poměrně vzdáleného Labe se dostane až k oknům jejich bytů. Magistrát oznamuje, že jednorázová pomoc postiženým dosáhne až 30 000 Kč. Při dnešních cenách nábytku to je ale kapka v horách cen. Snídají i večeří beznaděj a čekají na odpadnutí vody a na statika.

Ve čtvrti Krásné Březno je zatopeno několik ulic ohraničených ulicí Drážďanskou, která, kromě nábřežní komunikace, protíná dolní část Krásného Března ve směru na Neštěmice a dále na Děčín. Zatopený je Nový svět, malý shluk uliček u labského břehu, kde je i nechvalně známá Matiční ulice. Podobné to je v Neštěmicích, v okrajové čtvrti Ústí směrem na Děčín.

Není problém, aby se lidé dostali z centrální části města za Mariánskou skálu, oddělující vlastní město od Krásného Března - velkého sídliště, na které navazují Neštěmice - kde je také malá část domů při břehu a většina ve svazích. Osudově nejblíže rozvodněné řece je malé sídlišťátko Mojžíř. Střekovské nábřeží (na opačné straně řeky) představuje, ve směru od hradní skály, poměrně úzký pruh ulic, které jsou pod vodou. Většina domů na Střekově (tedy i rozsáhlé sídliště) je ve svazích, čili doslova za vodou.

Železniční jistota

Hlavní nádraží je pod vodou, pokud se týká pokladen, informačního centra, veřejných záchodků a automatů na jízdenky. V podchodech žbluňká voda a mezi jízdními řády zmateně proplouvají ryby. Vystupovat zde nelze, ale o tři minuty jízdy dále je západní nádraží, čtyři minuty jízdy na sever je nádraží Ústí - sever v Krásném Březně. Po výstupu z vlaku do pěti minut je člověk pěšky u nejbližší stanice městské hromadné dopravy. Čili žádný problém, ale jen trocha nepohodlí.

Informace TV NOVA z pátečního večera ale byla formulovaná tak, že je ústecké nádraží zatopeno a nelze ho používat. A vyznělo to, jako by bylo Ústí bez spojení... O tom, že jeho funkci převzala dvě velmi blízká nádraží, a nevznikl proto pro cestující žádný velký problém, nebylo řečeno ani ťuk. To by situace nevypadala tak dramaticky...

Vozovky obou silničních mostů na Střekov jsou zablokovány vodou. Funguje železniční most, ale ne pro chodce, protože lávka je jen několik centimetrů nad vodou (v pátek). Střekov spojuje s Ústím - západ pendlující souprava ČD, dopravující občany zdarma. Totéž funguje mezi nádražím Ústím západ a Ústí - sever (Krásné Březno). V tomto okamžiku se ukazuje, že systém železniční dopravy je důležitou oporou naší automobilové civilizace. Rychlá, prý v přepočtu na jeden kilometr i ekonomicky výhodnější, automobilová doprava je v této krizi v klíčových místech bezmocná.

Chvála povodňové turistice

Kyvadlové dopravy ČD je využíváno také hojně pro povodňovou turistiku. Z počátku jsem se díval na povodňové turisty s jistou nevraživostí. Dnes, po pěti šesti dnech, jsem k tomuto fenoménu daleko shovívavější.

Proč by se lidé nepřijeli podívat, co dokáže velká voda? Proč by se nemohli podívat na zaplavené ulice, pytle písku pomalu mizející pod vodou, zátarasy a policejní pásky uzavírající ulice? Proč by se nemohli přijít podívat na stržené domy a vrstvy bláta v ulicích?

Naopak. Čím více lidí uvidí tuto "atrakci", více jak stoletou vodu, někdo říká i pětisetletou, tento čtyřiadvacetihodinový životní seriál bez Esmeraldy a dalších našminkovaných ceckatých telekraviček, čím více lidí bude kulit oči a a potom to semílat týden v hospodě, za kuchyňským stolem a na zahrádce mezi rýčem a lahváčem, tím lépe.

Zvědavost je žene k velké špinavé páchnoucí dravé stoce s plovoucími mrtvolami koček a prázdnými PET láhvemi. Zvědavost je v zásadě dobrá. V člověku nechává v tomto případě nános psychického povodňového bláta. Toto myšlenkové bláto uvolňuje pach myšlenek a otázek. Lidé pozorující ženoucí se špínu labským údolím a jsou konfrontováni s tím, jak málo jsou vůči živlu odolní.

Povodňová turistika kompenzuje televizní zpravodajství. Co nevidí vlastní oko přímo a nevnímá člověk celým tělem, se všemi vůněmi a zvuky, nepocítí, co skutečně povodeň znamená. TV zpravodajství rychlopřehlíží z nadhledu a poutá se k atraktivním místům. Nechává však bez povšimnutí detaily běžného života, ve kterém se člověk pohybuje.

Která televize se věnovala beznaději lidí např. v Ústí v pár krásnobřezenských ulicích, protože i zde lidé nemohli uvěřit, že by až k nim dostoupla voda a teď bezmocně čekají, co odpadnuvší voda odkryje... Je to pár ulic, o kterých svět nic neví. Jen povodňoví turisté... A stejnou otázku si kladou lidé v desítkách tisíc ulic a uliček v celém Českomoravsku.

Je jasné, že TV zprostředkovává základní nadhledovou orientaci a doplňuje ji časově velmi omezenými sondami do místního prostředí. Ale nevyváženost nelze popřít: lidé "z venkova" jsou již na povodňové zpravodajství z Prahy alergičtí. Oblast postižená povodněmi je tak velká, že pozornost věnovaná pražské velkolapálii je vnímána jako nepřiměřená pražská manýra a lenost TV sdělovacích prostředků - vždyť mají Prahu přímo pod zadkem! Takový je hlas člověka, který nervózně odhazuje nedopalek cigarety do bláta sobotního rána, do bláta jen pomaličku ustupující vody v Ústí.

Povodňová turistika je proto důležitá. Chrání realitu proti televizi, která dává povšechný obraz a přitom takřka nic. Turista vidí megareklamy na domech a sloupech - jsou konfrontované s chladnou šplouchající arogancí vody - působí komicky, nemají nic moc společného s životem. Lidé to očima přelétnou a zapomenou. Ale tyto střípky se postupně vybavují. Tak vzniká kolektivní paměť společnosti. Televize na tom má chaotickou povrchností jen malou zásluhu.

Sobotní bláto

V sobotním ránu (17. srpna) se objevily první zprávy o zlodějích na Ústecku. Voda pomalu opadá, cesta blátem ke kořisti se otevírá. Jak jsem již psal, v úterý odpoledne jsem v hospodě zaslechl nějakého neoholence s velkým uspokojením konstatovat: "pršej nám peníze z nebe. Lidí utíkaj z bytů a nechávaj tam věci..." Lidé sedící s ním u stolu se smáli...

Policie a vojsko se objevuje i v uličkách, kde se předtím takřka neobjevili, protože voda ustupuje a blátem pokryté ulice postupně dovolují přiblížit se k povodní zasaženým objektům. Vojáci základní služby si pořádkovou službu pochvalují. Je to lepší než být v kasárnách.

Policisté jsou většinou unavení a snaží se chovat korektně. Setkal jsem se zatím jen s jedním, který nemohl pochopit, že lidé neočumují, když procházejí ulicí ke svým domům, kde ještě v úterý vařili večeři...

Lidé se bojí okamžiku, kdy vstoupí do domů. A nemajetní jsou přímo zoufalí, protože žili z platu, ze kterého zaplatí nájem a základní životní potřeby a na víc nemají. Teď přišli i o to málo, co nestihli, či neměli kam, odstěhovat. Čekají, co bude. Příspěvek od magistrátu bude vítaný, ale lidé se bojí, že sotva pokryje nákup nejnutnějších věcí. Někteří neměli možnosti a prostředky k odstěhování nábytku, až na drobné kusy, jako jsou židle, křesla, stůl. A přišla voda, aby zavlažila vysychající rostliny v květináčích umístěné na skříních, kousek od stropu... Květiny tudíž neuschnou. Ale to ostatní...

Pro postižené lidi je slabou náplastí, že povodňová vlna zasáhla v Ústí jen malou část bytů a domů zdejších obyvatel. Přesto městu náklady spojené s divokou vodou divoce rostou, do divoka se roztáčí i rozpočet dopravního podniku, kterému povodeň udělala díru do rozpočtu zajišťováním komplikované náhradní dopravy.

Voda klesá

Je sobotní odpoledne. Trochu zahřmělo a maličko napršelo. Voda od pátečního večera klesá. Vodní záchranáři se svými gumovými čluny již mohou "respektovat" dopravní značky v ulicích nábřeží. Ač třináctikomorový člun něco vydrží, pod vodou skrytá dopravní značka svou hranou vykoná při střetu se člunem své. Nebezpečné jsou i vysoké ploty, a při nižší vodě i zábradlí.

Prodavač nikotinu a novinového papíru ve stánku na nádraží Ústí - západ je spokojen, protože kšefty se hýbou, včetně plechovkového piva za 18 Kč. Právě odjel pantograf s cestujcími na nádraží sever. Další spoj tím směrem bude vypraven asi za 30 či 40 minut. K odjezdu se připravuje vláček na Střekov. Odcházím na Masarykovu třídu obecně nazývanou Fučíkovka, abych linkou 55 byl za dvacet minut v krásnobřezenské hospodě, kde si před pár dny neoholenec liboval, že peníze zlodějům prší z nebe.

Je sobota večer a vůbec mi nevadí, že neuvidím TV noviny. Své jsem si informačně prožil u vody...