19. 8. 2002
Člověk má právo chránit svůj majetekRád bych se postavil na obranu NĚKTERÝCH tzv. nezodpovědných lidí, kteří záchranářům jen stěžovali práci. Měli tak činit svým odporem k evakuaci.
Mám tím na mysli především lidi, jako byl muž, kterého ČT uvedla v jedné reportáži jako zvlášť odstrašující případ. Teprve, až mu policisté pomohli naplnit pytle pískem, dal se přemluvit k odchodu.
Tento člověk uvedl, že byl o blížícím se zatopení jeho domu informován teprve půl hodiny před evakuací, a musí svůj dům zabezpečit. Není jeho vinou, že informační systém nefungoval moc dobře, zvláště mimo velká města byli lidé informováni velmi nahodile, pokud vůbec. Jednalo se o zdravého dospělého člověka, který se rozhodl podstoupit určité riziko při ochraně svého majetku. V duchu Hemingwayova hesla, že člověk může být zničen, ale nemůže být poražen, se rozhodl pro nerovný boj. Proti tomu nemůže ve svobodné zemi nikdo nic namítat. |
Stejně tak se nedivím některým lidem, kteří i v době, kdy jejich domy voda zatopila, je odmítali opustit. Policie se sice snažila rabování zabránit, ale není všemocná, a pár případů jí přece jen uniklo. Zdravý dospělý člověk má i v tomto případě právo se rozhodnout svůj majetek neopustit. Nezdá se mi správné všechny tyto lidi šmahem odsuzovat, neboť svým jednáním nikoho jiného neohrožovali, a neměli v úmyslu zbytečně vyčerpávat ničí síly. (Když už jsme u toho rabování, je otázka, proč nebyla ve větší míře nasazena na pomoc policii armáda. V Čechách se odehrává přírodní katastrofa a na Moravě si vojáci základní služby odslouží svých 8 hodin a jdou se flákat domů.) Nemám však pražádné pochopení pro ty, kteří se rozhodli "statečně" povodni vzdorovat, ovšem večer na ně dolehla samota, i ta voda byla v tom tichu tak nějak víc slyšet, a tak si zavolali pro člun. Tihle odčerpávali síly záchranářů, kteří se svými plavidly zbytečně pendlovali stále na stejná místa a zpět. Dokonce i tam, odkud bylo možné se přebrodit, to by se ovšem tito původně neohrožení obyvatelé namočili. Ještě horší je to se starými lidmi, kteří evidentně nejsou v stavu něčemu takovému vzdorovat, síly jim na žádná efektivní protipovodňová opatření stejně nestačí, rabiáty by asi taky nezastavili, a přesto ve svých domcích zůstávali. Otec mi vyprávěl, jak v době jeho základní vojenské služby zachraňovali obyvatele jedné vesnice před rozvodněným Hronem. Zejména jednoho stařečka se stařenkou, sedící na stole, jehož desku již zespodu omývala stoupající řeka, nebylo možné přemluvit k evakuaci. Prý to znají, za chvilku to už začne opadávat. Bohužel, od určitého věku už asi člověk není vždy schopen racionálního úsudku, a zde jsou nedobrovolné evakuace zcela namístě. |