11. 6. 2009 / Jindřich Bešťák
Martine Škabraho , pro koho je vlastně tahle země?
Souhlasím s vámi v tom, že o otázkách života a perspektiv tzv. "starých lidí" by se mluvit mělo. Obávám se však, že v současné jakési až pološílené atmosféře této společnosti to může být dost obtížné i kontraproduktivní.
11. 6. 2009 / Petr Wagner
Především úvaha, že "staří" ujídají mladým, je mimoběžná. Pan Škabraha by neuměl číst, psát, používat internet asi ani mluvit či jíst natož vydělávat ty velké peníze které mu ujídají důchodci bez jejich práce. Pravda týká se to minulosti, ale je to prostý fakt. I ti důchodci odvádí daně a tak přispívají k budování infrastruktury potřebné pro to vyrábění toho mladého bohatství.
Takže velmi jednoduše řečeno výtka, že mladí platí na staré je jenom část pravdy. Druhá stejně významná je, že staří platí na mladé. A skutečně od plen, jídla, vzdělání, odvedených daní atd atd jde o velké peníze a možná by se pan Škabraha hodně divil porovnání reálných objemů toho co "staří" dají a dali do mladých a co naopak.
Život je proces, ne stav. Je to dlouhá cesta mezi splynutím spermie s vajíčkem a smutečním obřadem v krematoriu. A všichni na této cestě jsou potřební. Ať mladí či staří, muži či ženy, bílí či černí. Protože řetěz bez jednoho svého článku je na nic. I když třeba dobře vypadá, hodí se jenom do sběrných surovin.
11. 6. 2009 / Karel Dolejší
Martin Škabraha se zamyslel nad antigerontismem jako příznakem rozpadu mezigenerační solidarity v české společnosti. Po mém soudu udeřil hřebíček na hlavičku. Nejde ani zdaleka jen o to, že některé mladé subkultury mají potřebu se za každou cenu konfrontačně vymezit, ale nepochybně i o celkově chybějící respekt ke starší generaci vnímané jako "zbytečná".
Postupně slábnoucí sociální demokracie - a to je historický fakt přinejmenším v měřítku postindustriální Evropy, nikoli čistě český fenomén - se pod Paroubkovým vedením rozhodla vytěžit jednu z posledních větších voličských bonanz, totiž původně komunistické důchodce.
11. 6. 2009
Otřásl mnou dnes článek "Tahle země není pro starý" pana Martina Škabrahy, píše čtenář Drahomír Stanke.
Vítejte ve světě, kde se manifestující staří lidé perou s omladinou házející vajíčky. Vítejte ve světě, kde se populisticky snižují příspěvky do zdravotního a důchodového pojištění, abychom momentálně prý do své kapsy získali nějakou stokorunu měsíčně navíc. Nikdo už ovšem nehledí na to, že po nějaké době nám bude tvrzeno, že sociální služby se budou muset omezovat, protože na ně nejsou peníze.
10. 6. 2009 / Martin Škabraha
Dovolím si malou glosu ke "krizi levice", o níž se v posledních dnech hovoří a k jejímuž českému ztělesnění podle mého názoru patří i "vajíčková" aféra kolem narušování předvolebních mítinků ČSSD. Ta totiž může signalizovat daleko větší problém, než je averze k jednomu postkomunistickému politikovi, který zrovna nevyniká kennedyovským charismatem. Jde o něco, s čím jsem se v poslední době setkal v mnoha náznacích, ale co by bylo dobré vyslovit jasně a nahlas: tzv. krize levice může úzce souviset s potenciálně nebezpečným, byť zatím latentním fenoménem, který nazvu slovem antigerontismus -- nenávist ke starým lidem.
Příčiny, proč něco takového vzniká, jsou celkem nasnadě. Naše populace je přestárlá, narůstá počet lidí v neproduktivním věku, které jejich mladší spoluobčané musí "živit" ze svých daní. Sám na sobě přitom pozoruju, že podvědomě začínám považovat za samozřejmé, že na stáří nebudu mít nic jako státem garantovaný důchod, aniž bych to pociťoval jako divné. Pokud je toto u mých vrstevníků (jsem ročník 1979) běžný pocit (což nedokážu říct, moc jsem se na to nevyptával), pak se část mé generace, bičovaná kapitalistickou morálkou v honbě za nedosažitelnou ekonomickou jistotou, může vztahovat ke starým lidem jako k těm, kdo bez toho, že by na to měli legitimní občanské právo, "ujídají" nám, produktivním, z toho, co jsme vydělali a čeho sami máme málo.
11. 6. 2009 / Uwe Ladwig
Jan Čulík vznesl v BL velice odůvodněnou otázku, jestli Evropský parlament skončí jako shromáždění excentriků, protože ona očividně stále se snižující účast občanů na volbách vede k tomu, že stoupenci výstředníků mají sílící hlas. To si uvědomili němečtí politici a začali se rozmýšlet, co by se proti tomu dalo dělat...
11. 6. 2009
Robert W. McChesney který publikoval knihu, která vyšla v českém překladu jako "Problém médií", je jedním z aktérů výše filmového dokumentu Orwell se otáčí v hrobě od režiséra Roberta Kane Pappase. Dokument o délce 1 hodiny a 44minut je skvělá kritická sonda do médií, kdysi bašty Americké demokracie. Ptá se, zda Amerika vstoupila do Orwellovského světa "newspeaku", kde se ze lží snadno stává pravda a ukazuje o čem média nerada mluví: Sama o sobě, míní čtenář Ruda Vondřich.
11. 6. 2009
Se zájmem jsem si v Britských listech přečetl článek bývalého člena Strany zelených Milana Daniela "Zelení nad propastí" a nedalo mi, abych na něj, jako člen stávající, alespoň několika poznámkami nereagoval, píše zakládající člen Společnosti pro trvale udržitelný život Ing. Miroslav Punčochář, CSc. DSc., zastupitel Prahy 11 a volební kandidát Strany Zelených do PSP.
Především, představa širokospektrální zelené koalice jdoucí do podzimních voleb je značně utopická, sektářství a štěpení patří k vývojovým rysům zelené politiky zřejmě zcela zákonitě a M. Daniel má konec konců s těmito boji z dob svého působení ve SZ značné praktické zkušenosti. Kdo se chce poučit o problematice formování zelené politiky, může si přečíst zajímavou knížku P. Pečínky Zelená zleva? Historie ekologických stran v Evropě.
11. 6. 2009
"Nejlepším odborníkem na extremismus je přece policista."
říká ministr vnitra Pecina v rozhovoru "Lepší Komorous než hasič" ZDE
ŠOK│ Jako jeden z "lumenů" (členů řádu Ordo Lumen Templi, založeném bývalým frontmanem kapely Orlík Danielem Landou, které provázela nařčení z až přílišníé podobnosti s nacistickým spolkem Lumen Club Ordo Novi Templi) má Jiří Komorous pro rady ministrovi vnitra v oblasti pravicového extremismu určitě předpoklady... Nicméně chápu, že Pecina uvažuje podobně jako Bonaparte, když jmenoval do úřadu šéfa státní tajné policie 1799 "řezníka z Lyonu", Josepha Fouchého a podobně jako francouzský policejní prefekt baron Pasquier, který povolal zločince Eugèna Françoise Vidocqa, aby se stal roku 1809 zakladatelem a velitelem tajného komanda Brigade de Sûreté ... Nejlepším odborníkem na extremismus je totiž extremista.
11. 6. 2009 / Štěpán Kotrba
Dějinný optimismus je schema "nakonec všechno dobře dopadne". Chápe společenský dějinný vývoj ze samé vědecké podstaty jako progresívní. Jako spirálu vývoje od dobrého k ještě lepšímu. Podle ultrazeleného prognostika Patočky "je to tentýž dějinný optimismus, který hnal vpřed americké abolicionisty, aktivisty za osmihodinovou pracovní dobu či obhájce lidských práv v totalitních režimech, takže není prost racionálního základu." Volba dneška ovšem není volba mezi Hitlerem nebo Stalinem. Volbou dneška je volba čehokoliv, aniž se co změní. Ať Losnu, nebo Mažnáka, o Foglarovo dědictví se rvou supi. Pravice to má ideologicky jednoduché, neboť její ideologií jsou peníze. Způsob jak je získat ji spojují a činí jednotnou - za jakékoliv situace. V tom tkví podstata jejího opakovaného vítězství z posledních let - vždy o několik procent. Levici naopak peníze rozdělují. Rozdělují ji způsoby, jak s nimi naložit. Rozdělují ji myšlenky - na jedné straně zeleně romantická potřeba udržitelného ústupu od růstu, na druhé konzervativismus neudržitelných jistot či liberalizační teze o zpružnění všeho, včetně pracovní doby a velikosti žaludku. Peníze i moc vnášejí do romanticky levicových ideologií cizorodý a nepřátelský prvek. Nikdy jich není dost.
11. 6. 2009 / Karel Dolejší
Tak jsem byl Štěpánem Kotrbou pasován na historického optimistu. Co se dá dělat, jaká smůla. Všichni mí přátelé nejspíš už v tento čas pomalu tuhnou v márnici, neb si nehorázným chechtotem potrhali střeva. Jim bylo dávno jasné, že jestli já jsem naivním historickým optimistou, pak Jiří Paroubek vyhraje příští ročník Miss Universe. Kotrba to ale nechápe. On totiž na jedné straně věří jen tomu, nač si lze sáhnout, na druhé ale iracionálně postuluje vznik jakýchsi nikde se nevyskytujících možností, imaginárních Scipionů, které údajně později ex nihilo stvoří "Historický vývoj" stojící za "tím vším". Kotrba ateisticky věří v Prozřetelnost, aniž to tuší. Vývoj sice momentálně směřuje do pekel, tam se však prý podle něj dialekticky zvrátí...
10. 6. 2009 / Štěpán Kotrba
Stačí, když některý z význačných představitelů kavárenského disentu minulého století vyjádří přízeň některé současné politické straně. Stalo se to Václavu Havlovi, Václavu Klausovi, Miloši Zemanovi, Jiřině Šiklové a dalším. Nicméně ani jeden si nepřiznal, že jejich vliv na českou politiku skončil.
Svého času zlikvidoval malé strany na politické scéně Miloš Zeman. Nalákal je do partnerství se sociální demokracií pod lákavým názvem Realistický blok, jejim voličům ukázal, že mohou volit své kandidáty na kandidátce ČSSD a šéfy těchto stran potom politicky zlikvidoval. Dnes už to velkým stranám nestojí za to. Politiku směrem k lidem redukovaly na parlamentní politiku a tu redukovaly na kuloární jednání. Občanská společnost se stala hladovým sirotkem. Malé strany se v této situaci zákonitě likvidují samy. Stačí je vychytrale podpořit... Stalo se a Havlovi zbyla už jen Dáša. Klaus zůstal proti Lisabonu sám.
10. 6. 2009 / Karel Dolejší
Štěpán Kotrba se škodolibostí sobě vlastní vyložil, proč že podle něj v ČR nemá cenu dělat nic jiného než volit buď Hitlera, nebo Stalina - pardon, buď Losnu, nebo Mažňáka. Česká politická aritmetika se totiž s programovou krizí obou největších stran stále více posouvá k pouhému přetahování o moc, a tato neuspokojivost a bezvýchodnost je Kotrbou vydávána za vůbec poslední argument.
11. 6. 2009 / Greg Evans
Když v roce 2007 Hillary Transue, tehdy patnáctiletá studentka gymnázia v obci Luzerne County na západě amerického státu Pensylvánie, umístila na internet satirický portrét zástupce ředitele školy, tušila, že za to nebude nepochválena. A když si pak pan zástupce dokonce stěžoval u soudu pro mladistvé, očekávala, že jí soudce asi udělí důtku. Byla přece výbornou studentkou a nikdy dřív nebyla za nic trestaná. Soudce však místo důtky odsoudil Hillary na tři měsíce do vězení. A pak ji, v dramatickém výjevu, na který nikdy nezapomene, před očima šokovaných rodičů spoutanou odvedli ze soudní síně.
Zelení protestují:
11. 6. 2009
Tisková zpráva klubu zastupitelů SZ v Praze 6 ze dne 11.6.2009
Strana zelených v Praze 6 navrhuje bývalého prezidenta Václava Havla na udělení čestného občanství Prahy 6 (1). Protože se na jeho podpoře neshodla pracovní skupina pro udělování čestných občanství, navrhnou zastupitelé SZ ocenění Václava Havla přímo na jednání zastupitelstva.
11. 6. 2009 / Antonín Hrbek
se jmenovala knížka 25 ilustrací Vojtěcha Sedláčka, která vyšla v roce 1969. V roce 2009 urychleně vydal Tomáš Sedláček, dříve ekonomický poradce prezidenta Havla, nyní makroekonomický stratég ČSOB a mediální hvězdička, knihu hrdě nazvanou Ekonomie dobra a zla s podtitulem -- Po stopách lidského tázání od Gilgameše po finanční krizi. A rozhodně to nejsou koniny.
Pokud by někdo hledal v této knize ekonomické recepty jak podporovat dobro a bránit zlu, bude hluboce zklamán.
11. 6. 2009
KD│Dnes dopoledne proběhla v posledním zbývajícím společném průmyslovém komplexu v severokorejském Kesongu jednání o budoucnosti hospodářské spolupráce obou korejských států, od nichž Jižní Korea očekávala, že v nich vyjdou najevo aktuální úmysly Pchjongjangu. Ekonomické potíže KLDR se stupňují a komunistický režim horečně shání tvrdou měnu; snaží se látat díry v rozpočtu prodejem zbraní, pašováním cigaret, vývozem pracovní síly na Střední Východ nebo budováním rozsáhlé soustavy tunelů pro vojenskou juntu v Barmě, a připravuje se tak mimo jiné na vážný dopad hospodářských sankcí, které ji už brzy mohou zasáhnout kvůli rezoluci Rady bezpečnosti OSN. Ale ani v Jižní Koreji přes známky ekonomického oživení není zdaleka vše v pořádku; po sebevraždě, k níž bývalého prezidenta Ro Mu-hjona dohnal údajný korupční skandál zinscenovaný současnou vládou, se v zemi zvedla vlna protestů vedených dvěma tisíci intelektuály z předních univerzit. Profesoři, studenti, buddhističtí i křesťanští náboženští představitelé, lékaři, právníci a aktivisté obviňují vládu z omezování svobody projevu a shromažďování a ohrožování nezávislosti soudů. Kritizována je i hospodářská politika, která vede k výraznému nárůstu příjmových nerovností.
Poté co bývalý prezident - symbol otevřené politiky v zemi, která desítky let žila pod vojenskou diktaturou - skočil z útesu, policie velmi necitlivě zasáhla proti shromážděním k uctění jeho památky. Pohřební oltář vztyčený na jednom ze soulských náměstí byl krátce po sedmidenním státním smutku zničen policií. Dnes se k protivládním protestům připojilo přes 500 profesorů a studentů filosofie, kteří vyzvali konzervativního prezidenta Li Mjong-baka, aby se omluvil za vyvolání skandálu svého předchůdce.
Podle posledních zpráv Pchjongjang během dnešních jednání předložil požadavek na výrazné zvýšení poplatků za pronájem pozemku průmyslového parku a na více jak čtyřnásobné zvýšení mezd jeho zaměstnanců, aniž došlo k výraznějšímu pokroku v dalších záležitostech. Příští kolo mezikorejských jednání by se mělo uskutečnit 19. června.
Více informací v angličtině: ZDE
10. 6. 2009
V souvislosti s dnešní akci Greenpeace v Prunéřově se objevila informace, že aktivisté vnikli do areálu elektrárny tak, že prostřihli plot. Tuto informaci médiím zprostředkovala policie a mluvčí elektrárny Prunéřov Oto Schnepp s tím, že údajná díra v plotě byla objevena v blízkosti komína.
Greenpeace odmítá, že by poničilo plot a použilo k přístupu zmíněnou díru v plotě. Plot jsme přelezli a to bez jakéhokoli poškození. Videozáznam, kde je překonání plotu zachyceno, naleznete ZDE
11. 6. 2009 / Štěpán Kotrba
11. 6. 2009
ČTK│ Francouzská Ústavní rada dnes zamítla hlavní bod nedávno přijatého zákona umožňující odpojit od internetu uživatele, kteří si z něho nelegálně stahují filmy nebo hudbu. Zákon tím fakticky ztrácí smysl. Je to neúspěch pro prezidenta Nicolase Sarkozyho, který ho vehementně prosazoval.
11. 6. 2009 / Martin Groh
Rád bych se vyjádřil k tvrzení o totalitě ve Spojených arabských emirátech, jak píše pan Krump: "absolutistické monarchie ve Spojených arabských emirátech, Bahrajnu a Saudské Arábii", kterou způsobily USA...podle pana Krumpa, míní Marin Groh.
V kontextu celé analýzy o níž zde hovořím, je nutné zdůraznit, že absolutistická monarchie možná je důsledek podpory USA, ale jako zřízení funguje úplně jinak, než jakékoliv totality, včetně té kapitalisticko pseudodemokratické, kterou pan Krump, dle mého mínění zcela správně a oprávněně, v e svém příspěvku tepe, a v níž žijeme on-line i my.
10. 6. 2009 / Martin Baťka
Praktická identifikace, vedoucí k postihnutí výnosů z trestné činnosti, naráží na mnohá úskalí, spojená nejen s reformou Policie ČR a nadcházející rekodifikací trestního zákoníku. Tento článek představuje příspěvek k diskusi o tom, co jsou a jak se projevují špinavé peníze, když upozorňuje na široký prostor, v němž výnosy z trestné činnosti státu takříkajíc "proklouzávají mezi prsty".
11. 6. 2009
Pan Popelka asi nemá dostatečné zkušenosti s publikací politicky kontroverzních filmů na serverech YouTube, Google video a podobných. Jinak by si již dávno všiml, že je se statistikami zhlédnutí takovýchto filmů manipulováno tak, aby se film nikdy nedostal na titulní stránku mezi "nejoblibenější videa", píše čtenář Petr Mareš.
10. 6. 2009
Nedávno jsem se opět zamýšlel nad obsahem zajímavého dokumentárního filmu "Zeitgeist", který vznikl v roce 2007 a pronikl do povědomí českého internetu začátkem roku 2008. Již v loňském roce se na Britských listech objevila upoutávka Jana Zemana, který poskytl odkaz na tento film s českými titulky . Zajímavé, že počet zobrazení této stránky není zrovna závratné číslo (3432 zhlédnutí). Že by skutečně nezaujal? ptá se čtenář Alois Popelka.
Od října 2008 pak byla možnost zhlédnout další díl, kdy nadšenci přidali české titulky k pokračování 2. dílu dokumentu, s názvem "Zeitgeist Addendum".
10. 6. 2009
KD│V Indii, Číně a Subsaharské Africe chybí miliony žen. Neztratily se, ale jsou mrtvé: Staly se oběťmi násilí, diskriminace a nedbalosti. Ekonomka z University of British Columbia patří mezi ty, kdo se je pokoušejí najít - tedy nikoliv ženy samotné, jež jsou dávno pryč, ale zjistit jejich počty a věk, což poskytne smutný a překvapivý obraz genderové diskriminace v rozvojovém světě, napsala Nicole Baute pro list Toronto Star.
Termín "ztracené ženy" vznikl v roce 1990, když se indický ekonom Amartya Sen dopočítal k šokujícímu údaji. V části Asie a Afriky, napsal tehdy v New York Review of Books, chybí sto milionů žen, jež by sice měly být naživu, avšak nejsou, neboť neexistuje rovný přístup k lékařské péči, potravinám a sociálním službám. Tak dochází k nadbytečným úmrtím: Ženy "ztracené" nad rámec přirozené úmrtnosti, respektive v porovnání s mužskými protějšky.
Ženy, které jsou mrtvé, neboť jejich životy byly nedoceněny.
10. 6. 2009 / Bohumil Kartous
Bez vzdělání, bez prostředků, bez nadšení, bez empatie a s cílem neustále zvyšovat zisk. Takovým způsobem je tvořen mediální informační materiál a takovým způsobem je následně utvářen mediální diskurz. Vlastníci médií spektakulárně zasahují do jejich redakční činnosti a novináři -- příslušníci vyšší sociální vrstvy -- jsou jen jejich námezdní silou, která svou práci na tom, jak vnímáme realitu, přizpůsobuje drastickým nárokům mediálních managerů na úsporu nákladů. Prostor pro svobodné vytváření informací, které nejsou jen přefiltrovaným produktem státního nebo soukromého public relations, se nebezpečně snižuje. Tak Robert W. McChesney, americký akademik zabývající se problematikou médií, doporučuje čtenářům své aktuální práce nazvané Problém médií, aby o médiích uvažovali. I když autor vychází z mediálního prostředí USA a právě k němu vztahuje svou kritiku, český čtenář objeví v této analytické a přitom velmi záživné knize překvapivě mnoho paralel s českým mediálním prostředím.
Problém médií: jak uvažovat o dnešních médiích (The Political Economy of Media), Robert W. McChesney, překlad Barbora Holubová, Všeň: Grimmus, 2009, 144 str.
Šéf BNP se odvolává na Klause:
10. 6. 2009
KD│Tady je něco, co budeme v důsledku úspěchu British National Party (BNP) v evropských volbách patrně slýchat častěji - názor Nicka Griffina na změnu klimatu. Během včerejší tour po rozhlasových studiích se objevil v pořadu BBC Radio 5 Živá snídaně a hovořil s Nicky Campbellem. Po pár minutách jemného oťukávání Griffin Campbella přerušil, když se pokoušel přečíst další posluchačský dotaz, upozorňuje redaktor Guardianu Leo Hickman:
10. 6. 2009
KD│Proč teď? Není to přece poprvé, co byli britští představitelé lapeni in flagranti. Dějiny vlád všech zemí jsou dějinami skandálů, neboť ti kdo se proderou až na vrchol jsou obecně ti nejambicióznější, nejkrutější, jsou to lidé s nejmenšími zábranami, jaké politika dokáže zplodit. Když prosazují vlastní zájem až po samu mez, věčně balancují na hraně hanby, pokud ovšem nesklouznou za ni. Tak proč nynější povyk hrozí zničit nejen vládu, ale také náš předpotopní politický systém?, táže se v Guardianu George Monbiot.
Posledních patnáct let přineslo rámus kolem skandálu "cash-for-questions" (lobbyista Ian Greer v 90. letech uplácel dva konzervativní poslance, aby v parlamentu propírali záležitosti egyptského podnikatele Al-Fayeda - dva tisíce liber za otázku), aféry Hinduja (v roce 2001 rezignoval ministr Mandelson, když vyšlo najevo, že intervenoval ve prospěch udělení britského pasu indickému miliardáři sponzorujícímu magaprojekt Millenium Dome) a Ecclestone (utajený dar ve výši milionu liber pro Labour Party; během jednání o druhém milionu vláda navrhla zrušit zákaz tabákové reklamy pro závody F-1, jimž Ecclestone šéfuje), lži a fabrikace, jež vedly k invazi do Iráku, vynucený konec vyšetřování korupčního skandálu zbrojovky BAE, kotrmelce kolem prodeje křesel ve Sněmovně lordů a skandál cash-for-amendments (lordi Truscott a Taylor z Blackburnu byli v květnu zbaveni členství ve sněmovně, když se prokázalo, že nabízeli za úplatu měnit návrhy zákonů). Ve srovnání s naprostým rozvrácením funkcí vlády v některých ze zmíněných kauz jde nyní o drobnost. Každý z těchto skandálů měl spustit radikální politické reformy, o nichž se teď debatuje. Ale nestalo se tak.
10. 6. 2009
KD│Aliance nevládních organizací zveřejnila "ideální" návrh nové mezinárodní smlouvy o ochraně klimatu nahrazující Kjótský protokol. Návrh smlouvy zpracovaný padesáti klimatickými experty pro nevládní organizace (NGO) jako Greenpeace nebo WWF International vyzývá všech 192 zemí - ale zejména bohaté ekonomiky - aby při snižování emisí CO2 přijaly mnohem ambicióznější cíle. Požaduje například, aby bohaté země snížily uhlíkové emise do roku 2020 o více než 40% a do roku 2050 o 95%. Skutečná smlouva má být vyjednána a dokončena v hlavním městě Dánska v prosinci letošního roku, informuje server Grist.
10. 6. 2009 / Milan Daniel
V závěru svéhokomentáře v dubnovém Parlamentním zpravodaji píše Jiří Pehe, že "Bursíkův koncept zelených coby pragmatického výtahu k moci pro malou skupinku lidí zcela selhal. Otázkou je, zda zřícení tohoto výtahu přežije strana."
10. 6. 2009 / Jan Smolák
Víkendové volby (stejně jako krajské a senátní na podzim) opět prokázaly, již neoddiskutovatelný fakt, že česká societa má trvale nízkou schopnost efektivně spolurozhodovat o sobě samé prostřednictvím demokratického procesu. K volbám chodí stále stejní lidé (a stále stejní nechodí). Ti, co chodí, vhazují do urny svůj hlas pro jednu a tutéž stranu každé volby, a to bez ohledu na vnější společenské podmínky, případně "měnící se" politický diskurz.
10. 6. 2009 / Pavel Kopecký
Češi se v Evropě neztratí, žádný strach. Jen odhalí své ledví. Poslední půlrok je toho důkazem. Co vše v krátkosti dokázali: vyslovili nedůvěru vládě předsedající EU, vyhlásili předčasné sněmovní volby, za hádek o jeho přízvisko ustavili dočasný neboli překlenovací kabinet, konali eurovolební kampaň, při níž metali vejci, odvolili a ještě než vyhlásili oficiální výsledky, provizorní exekutivu poctili ve sněmovně důvěrou. Odhlasování Fischerovy vlády nechali proběhnout v atmosféře vzájemné nedůvěry rozběhnuté volební kampaně.
10. 6. 2009 / Alex Koenigsmark
Reklama není navoněná zdechlina, jak napsal Oliviero Toscani ve stejnojmenné knížce (i když, taky), ale především prokletí našich století. Stvořili jsme ji, aby nám sloužila a ona se nás zmocnila a učinila z nás svoje slouhy.
Kdysi jsem s úžasem zíral na nějakou reklamu na prací prostředky a nahlas přemítal o tom, že je tak příšerně blbá, že musí diváky od toho prášku odpuzovat a nikoliv je přesvědčovat, aby si ho koupili. Kolega, který pro jednu reklamní společnost nějaký čas pracoval, se na mne útrpně zahleděl a pravil:
10. 6. 2009 / Fabiano Golgo
Za dvanáct let, co žiju v České republice, jsem zažil v české "novinářské" práci množství špatné propagandy. Avšak když už jsem myslel, že mě nic nemůže překvapit, nalezl jsem na ihned.cz tuto perlu:
9. 6. 2009 / Luděk Toman
Volby do Evropského parlamentu ukázaly stále velmi solidní kondici strany tunelářů z 90. let. Ta informace, úplně stejně jako v době před nějakými deseti, patnácti lety, kdy strana modrých ptáků se nacházela na svém zenitu, se podobá mrazivému šípu, který zasahuje iluze o českém voličstvu na nejcitlivějším místě.
Protože: Jak je možné změnit zkorumpovanou politickou třídu České republiky, když český volič, podoben kačátku cupitajícímu za svou mámou-kačenou, spořádaně pochoduje za těmi vůbec nejzkorumpovanějšími?
9. 6. 2009
Střední a východní Evropa po roce 1989 zažila sérii reforem, které ve svém souhrnu znamenaly skutečnou revoluci. Ideály národní nezávislosti a suverenity šly ruku v ruce s reformami, jež vedly k demokracii, Evropě a westernizaci. Avšak v letech 1990 a 1991 začaly také nacionalistické revoluce, které zvěstovaly změnu režimu; jejich protagonisté požadovali oddělení etnických skupin od států a opatření proti menšinám. To byl případ pogromu v Targu Mures a rapidně se rozpadající Jugoslávie, byl to čas sametového rozvodu Československa, nemluvě o ideologii mezinárodního spiknutí Maďara Istvána Csurky. Tato první vlna nacionalismu byla zaměřena proti Rusům, Němcům, Židům, národnostním menšinám, Evropě, Americe a západnímu světu. Živila ji historicky daná zranění a hněv smíšené s novou averzí vůči privatizaci a liberalizaci. Existoval strach z toho, že západní životní standard nebyl dosažen, že vznikla nezaměstnanost, vysoká inflace a ztráta bezpečí.
8. 6. 2009 / Jakub Češka
This essay is written within the tradition of French structuralism. It has been inspired by the work of Roland Barthes, who more than fifty years began the semiotic analysis of modern myths.
I am going to discuss a mythology which is almost exactly like those that Barthes analysed. I think this is perhaps the only framework for the "scandal", which has been created around Milan Kundera by the Czech newsmagazine Respekt. Roland Barthes (Mythologies , 2004) shows convincingly how persuasive is the labelling which turns the natural into something artificial and which gives the artificial an irresistible polish of "being natural", "self-evident" and hence "inevitable".
This basic characteristic can be applied equally to the denunciatory texts in which their authors construct a narrative on the basis of a single ambiguous clue of doubtful authenticity as to the way in which the material is laid out in the Respekt newsmagazine. The cover features a frowning caricature of the author, over which a headline is superimposed "Milan Kundera's denunciation".
The Czech original of this article is HERE.
Petr Třešňák, Adam Hradilek, "Milan Kundera's denunciation", Respekt magazine HERE
PŘISPĚJTE FINANČNĚ NA PROVOZ BRITSKÝCH LISTŮ
4. 5. 2009
Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. Britské listy si každý měsíc otevře 200 000 individuálních IP adres. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 200 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře.
V dubnu 2009 přispělo celkem 185 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 40 935.43 Kč. Příjem z reklamy byl 4 000 Kč. Na kontě Britských listů v Raiffeisenbance jsme měli 30. 4. 2009 částku 27 264.36 Kč . Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a