Úpadek demokracie v ČR

10. 6. 2009 / Jan Smolák

Je třeba si na rovinu říci, že možná dosti podstatná část volících (!) občanů rozhoduje o svém hlasu na iracionální bázi. Podnětem k volebnímu aktu jsou pro ně fešáci z billboardů, laciné a heslovité sliby, bonboniéry v domovech důchodců a samozřejmě trvalá víra v jednu stranu, která je znatelně přítomna u nekritických osob preferujících názor lídrů své strany na úkor tvorby názoru vlastního (tj. nešťastně submisivní osoby, jejichž pohled na svět je formován Paroubkem či Topolánkem) -- v politickém žargonu je tato část populace nazývána voličskou základnou.

V ČR vzniká (nebo již vznikl) stav, v němž neexistuje reálná šance proniknout do vysoké politiky v rámci svobodné soutěže politických stran. Úspěch ve volbách je podmíněn nákladnou kampaní a masivním proniknutím do informačního prostoru, který vytváří velkou část sociálního povědomí.

Ve skrz na skrz zkomercionalizované mediální sféře má většina veřejně dostupných informací svou finančně vyčíslitelnou hodnotu a prostřednictvím veřejnoprávních služeb k vybalancování tohoto stavu bohužel nedochází, jak je známo -- ve státních médiích dostanou odpovídající prostor jen vyvolení.

Jinak řečeno - bez peněz do hospody nelez! Následkem toho, mohou parlamentní partaje utvářet více méně uzavřený okruh, který téměř negeneruje nové a důvěryhodné politiky (případně jen několik málo jednotlivců). U většiny nově objevivších se politiků se dá navíc předpokládat, že nezbytné poklonkování mocným v cestě za politickou kariérou zanechává šrámy na jejich charakteru, o čemž nás česká politická kultura přesvědčuje dnes a denně.

Právě pokleslá politická kultura je vládnoucí kastě na škodu jen zdánlivě. Hodnotový marasmus české politické scény vyvolává celkem logickou odezvu ve společnosti, občané vyžadující od politiků určitou konstruktivní racionalitu v hledání názorových průniků jsou trvale znechuceni, ve většině případů k volbám nejdou a spokojí se s pozicí mlčících nihilistů.

Tudíž odpadá nutnost nějaké náročnější argumentace směrem politik -- občan. Z pohledu pravice se poté stačí prezentovat jako ideál moderní dokonalosti, vymezit se proti "Rusákům", "žluťákům", "komoušům" a dalším "hrozbám" co ohrožují náš krásný nový svět, a pak pouze sledovat jak iracionalita uvnitř společnosti plodí modré hlasy.

Zatímco levice může pravo-levý "boj" omezit na spor o poplatky u lékaře a povolat arcidílo přírody jménem Brožová, aby nás zachránila před tvrdým dopadem globální krize. Rok 08 -- volební účast cca. 40% (ODS 687tis., ČSSD 1044tis.), oproti tomu rok 09 -- účast cca. 28% (ODS 741tis., ČSSD 528.tis), je celkem jasné, kdo začíná tahat za kratší konec.

Pro ČSSD možná důvod k zamyšlení jestli je vhodné v pozici mediálního otloukánka razit názor, že v jednoduchosti je síla. ODS má v následujících měsících situaci velice snadnou, může pokračovat v její sofistikované mediální propagandě zacílené na mladé a nekritické občany, očividně jí to přináší ovoce (zřejmě v tom bude pokračovat, i kdyby se mělo jednat jen o několik málo stovek tisíc hlasů ) a pakliže naředí svou smečku egomaniaků lidmi typu Tošenovského (tj. maska umírněného konzervativce), přitáhne pozornost části nekriticky-"slušné" populace.

Je pravděpodobné, že zástup modrověrných se do parlamentních voleb dále rozroste. ČSSD k volebnímu vítězství dotáhne zřejmě jen vlastní renesance a vpravdě novátorská volební strategie, což je vzhledem k momentálním poměrům naprosté sci-fi.

Jisté je, že se v ČR vytvářejí podmínky, kdy politika již neplní svůj původní společensko-správní účel ve smyslu služby lidem (plní funkci lokálního direktoriátu využívaného jako nástroje globálních vlivů, pro které není blaho člověka vždy prioritou), masmédia utváří kolektivní dereflexi, kterou stále zaměřují na selhávající koncept globálního kapitalismu a z pohledu občanské společnosti se každá snaha o prosazení právoplatné (sebe)kontroly nad societou jeví jako boj s větrnými mlýny.

Že by neřešitelný rébus? Pokud v budoucnu dojde k systémovému selhání (doufejme, že nedojde), bude současný stav české demokracie nabízet pouze jedinou variantu možného "řešení". Nesamosprávnou a hroutící se společnost ovládne mesiášský populismus vedoucí k totalitní vládě.

S čímž má naše civilizace bohatou historickou zkušenost. Většina materialismem odkojených lidí bude náchylná k uznání transformované moci, jež povládne silnou rukou pod záminkou opětovného zajištění věčného blahobytu a růstu růstů. Toto se objevuje vždy, když společnost přijde o svobodně směřovanou progresi a ztratí podstatu smyslu své sebetvorby.

Česká společnost by měla - v rámci obyčejné záchovy svobodných principů- začít velmi rychle uvažovat nad způsobem jak oživit demokratický proces v této zemi a počítat s tím, že po volbách ovládne českou parlamentní šachovnici pat a mat. Pat v parlamentu a následný mat všem voličům/nevoličům.

Vytisknout