Drtivé údery hvězd

10. 6. 2009 / Pavel Kopecký

Češi se v Evropě neztratí, žádný strach. Jen odhalí své ledví. Poslední půlrok je toho důkazem. Co vše v krátkosti dokázali: vyslovili nedůvěru vládě předsedající EU, vyhlásili předčasné sněmovní volby, za hádek o jeho přízvisko ustavili dočasný neboli překlenovací kabinet, konali eurovolební kampaň, při níž metali vejci, odvolili a ještě než vyhlásili oficiální výsledky, provizorní exekutivu poctili ve sněmovně důvěrou. Odhlasování Fischerovy vlády nechali proběhnout v atmosféře vzájemné nedůvěry rozběhnuté volební kampaně.

Nejspíše nejblíže jasnozřivé kněžně Libuši stanul eurofób Václav Klaus, neboť hlasování o struktuře bruselského tělesa prohlásil "polovolbami". Sebepotvrzoval se následně dokonce "čtvrtvolbami"... Srovnejme si jenom, že oproti svému slovenskému kolegovi Gašparovičovi, jenž vehementně vyzýval k účasti, pán Pražského hradu od voličské aktivity de facto odrazoval. Aby si následně neupřímně, pichlavě povzdechl nad necitlivostí voličů k významu evropských institucí. Nejhorší je, že dokonale mimo volební výseč názor bohužel neleží. U nás jimi fakticky jsou, vždyť "obchodníci politikou" konec minulého týdne vnímali většinou jako velký průzkum mas nebo doplnění stranických kas. Bezmála coby složku říjnového měření sil o sněmovnu.

Ne tak ale všichni. Europoslanecký vůdce Miloslav Ransdorf, sarkastický filozof nejméně evropského rozhledu, podotkl, že když volby do Evropského parlamentu představují neplnohodnotný akt, polovolby, Klaus reprezentuje post "poloprezidenta". Dodávám, že "polohlava státu", jež se odedávna chová, jako kdybychom žili v poloprezidentském systému a jež speciálně pro tuto méněcennou volbu iniciovala vznik antievropských stran, také hlasovala. Doprovázena svou lepší euroskeptickou polovičkou...

Existuje tu ještě jeden, spojitě závažný moment k zamyšlení -- v roce 1989 se postkomunistické satelity s nadšením "vracely do Evropy", přičemž při srovnání se západnějšími členskými státy právě daleko menší množství dospělých obyvatel někdejšího východního bloku chápe svou aktivní úlohu v EU...

Výsledky nebyly dvakrát překvapivé, nadšenci pro "modrý tým" s trochou demagogie hovoří o odvetě za "oranžové tsunami" krajského a senátního klání. Nečekané bylo ovšem prohlášení šéfa ČSSD, že se svými straníky nesvedli reagovat na internetové sociální sítě. Veřejnost i marketingoví odborníci se přesto shodli, že Lidový dům vedl "nejnápaditější a nejpřesvědčivější" kampaň. Součty volebních lístků odhalily (naštěstí existující) rozdíly mezi mocně financovanou profesionální agitací a preferencí občanů.

Obnažených jevů se ukázalo daleko více, než je zdrávo; včetně lidské blízkosti hrubiánů Berlusconiho a Topolánka. Každý se bohužel může na internetu přesvědčit o tom, že netoliko europoslanec ODS s největšími voličskými preferencemi Tošenovský, je "chlap s gulama". -- Předák občanské demokracie proto nezůstal nic dlužen lídrovi demokratů sociálních. Se stejným stihomamem zacílil na socialistickou obdobu "židozednářských spiknutí". Prostředkovanou levicovým deníkem El País ve Španělsku, kde pronásledování Hebrejců úspěšně skončilo už ve středověku a nejspíš z dlouhé chvíle přeskočilo na českého expředsedu vlády. Ovšem krátké europředsednictví lídra Jánského vršku patrně kultivovalo, neboť chladných bodných zbraní se v chorobné sebeobraně prstem netknul.

Dvacet dva vyvolených ze stovek povolaných pravděpodobně obohatí další kolo volební kampaně, která v České kotlině, zdá se, nikdy nekončí. A co v ní nejde silou, jde silou ještě větší. Naposledy ze všech obrazovek, plakátů a poutačů oslňovaly evropské hvězdy a hvězdičky. Mnozí frustrovaní občané se nejspíše nemohli dál dívat, pročež si komplexy řešili vrháním pukavců. Co třeba v davové psychóze učiní příště -- nezmírní-li strany vzájemnou konfrontaci -- poznáme záhy. Z drtivosti úderů astrologům a šarlatánům.

Text je rozpracovaným článkem psaným pro deník E15.

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 10.6. 2009