Svět podle Kotrby aneb Čím hůř, tím líp

11. 6. 2009 / Karel Dolejší

reakce na článek Štěpána Kotrby "Ó, jak miluji dějinný optimismus"
Zlepšení vynalezne jen ten, kdo dokáže cítit: "Toto není dobré."
Nietzsche, F.: Radostná věda, 243. (překlad Věra Koubová)

Tak jsem byl Štěpánem Kotrbou pasován na historického optimistu. Co se dá dělat, jaká smůla. Všichni mí přátelé nejspíš už v tento čas pomalu tuhnou v márnici, neb si nehorázným chechtotem potrhali střeva. Jim bylo dávno jasné, že jestli já jsem naivním historickým optimistou, pak Jiří Paroubek vyhraje příští ročník Miss Universe. Kotrba to ale nechápe. On totiž na jedné straně věří jen tomu, nač si lze sáhnout, na druhé ale iracionálně postuluje vznik jakýchsi nikde se nevyskytujících možností, imaginárních Scipionů, které údajně později ex nihilo stvoří "Historický vývoj" stojící za "tím vším". Kotrba ateisticky věří v Prozřetelnost, aniž to tuší. Vývoj sice momentálně směřuje do pekel, tam se však prý podle něj dialekticky zvrátí...

Binarizace české politické scény je "faktem", který jsem nikdy nepopíral, je to ale "fakt" nehodný oslavování, jaké předvádí Kotrba. Ten se stylizuje do role Quinta Fabia, na rozdíl od něj ale nemá žádnou záložní armádu, takže po boku Jiřího Paroubka vede pouze boj na zdrženou, který nemůže neprohrát. Údajná záložní armáda, pokud nevzniká zde a nyní, existuje pouze ve světě Kotrbových představ nebo účelových (sebe)klamů, který reprezentuje právě to zdvojení reality, jímž jsem se měl údajně proti jeho soukromé verzi historického materialismu prohřešit já. Kdo ví, možná přijde i kouzelník - Scipio Africanus ale nikoliv. Brát teď věci "tak jak jsou" znamená jednoduše nechat se jimi myšlenkově sterilizovat a posléze zmasakrovat.

Zatímco se zaklíná hmatatelnými fakty, předvádí Kotrba prvoplánovou mystiku Negativity, za niž by se francouzští hegeliáni 50. let věru do krve styděli. V čem spočívá tahle černá magie? To, co momentálně existuje, je prý naprosto nutné a nemůže jinak než nebýt, ať už je to jakkoliv ubohé (dokud funím, žiju); to že to neobsahuje žádné možnosti dalšího vývoje prý chyba není, protože čím hůře, tím vlastně lépe; katastrofa se stane potravou ve finále vítězného historického vývoje. Je prý správné, protože "nutné", když se vše zplošťuje ve dvě varianty, jedna horší než druhá.

"V protikladu se vyjadřují reaktivní síly, v práci negativity se vyjadřuje vůle k nicotě. Dialektika je přirozenou ideologií resentimentu a špatného svědomí. - Vláda nihilismu je mocná. Vyjadřuje se v hodnotách nadřazených životu, ale také v reaktivních hodnotách, které zaujímají jejich místo, a také ve světě bez hodnot, charakterizujícím posledního člověka. Ve všech těchto případech vládne prvek znevažování, negativita jakožto vůle k moci, vůle jakožto vůle k nicotě" (Deleuze, G.: Nietzsche a filozofie. Herrmann a synové, Praha 2004. S. 277 - 297).

Co k tomu dodat? Nevůle se odlišit od zhoubného, které vystupuje jako nutné (a tím už ospravedlněné) je ještě stále ne-vůlí, vzýváním stádního instinktu mezi ovcemi podle zákona velkých čísel vedenými na jatka. Věřit přitom všem v následný zázrak stvořený z ničeho, jak to předvádí Kotrba, je jedním z těch nejtrapnějších šidítek, jakým se kdy nihilista utěšoval.

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 11.6. 2009