Třetí vlna nacionalismu?

9. 6. 2009

Nepokojů se už neúčastní ti, kdo prohráli - jsou to lidé, kteří až dosud patřili k vítězům. Právě ti nyní hledají obětní beránky.

KD│V zemích, jež prošly zkušeností změny režimu, může hospodářské krize zrodit třetí vlnu nacionalismu. Střední třídy mohou čelit existenční hrozbě. Lidé, kteří dosud patřili k vítězům, začnou ztrácet. Modernizátoři ženoucí zemi směrem k Evropě, lidé zaměstnaní v odvětví vyspělých technologií a ti, kdo si vzali půjčky ve švýcarských francích - ti všichni mohou přijít o práci, úspory a síť kontaktů, napsal politolog Laszlo Lengyel na serveru Hvgonline.

Střední a východní Evropa po roce 1989 zažila sérii reforem, které ve svém souhrnu znamenaly skutečnou revoluci. Ideály národní nezávislosti a suverenity šly ruku v ruce s reformami, jež vedly k demokracii, Evropě a westernizaci. Avšak v letech 1990 a 1991 začaly také nacionalistické revoluce, které zvěstovaly změnu režimu; jejich protagonisté požadovali oddělení etnických skupin od států a opatření proti menšinám. To byl případ pogromu v Targu Mures a rapidně se rozpadající Jugoslávie, byl to čas sametového rozvodu Československa, nemluvě o ideologii mezinárodního spiknutí Maďara Istvána Csurky. Tato první vlna nacionalismu byla zaměřena proti Rusům, Němcům, Židům, národnostním menšinám, Evropě, Americe a západnímu světu. Živila ji historicky daná zranění a hněv smíšené s novou averzí vůči privatizaci a liberalizaci. Existoval strach z toho, že západní životní standard nebyl dosažen, že vznikla nezaměstnanost, vysoká inflace a ztráta bezpečí.

Vznikly nové příběhy, v nichž Maďaři, Rumuni, Chorvati, Srbové, Češi, Slováci, Poláci a Ukrajinci vystupovali coby oběti jedinečných a hrozných nespravedlností. Vznikly nové státy, symboly, hymny a uniformy. To vše čerpalo z hluboké studnice historie, ale přesto to bylo nové. Mezi jižními Slovany byla nová historie psána krví.

Tato první vlna nacionalismu ustoupila v polovině 90. let. Byla nahrazena jakýmsi dvojitým příslibem: na jedné straně europeisace, začlenění do NATO a Evropské unie, a na druhé příslib levice, že lze obnovit bezpečí socialistických dob. Uklidněte se, sedněte si a jednejte, nechte minority minoritám, přestaňte honit Židy - jinak nebudete přijati do EU - takové bylo poselství Clintonových USA a Kohlova Německa. Lidé raději volili evropský životní standard než národní bídu. Země začaly závod o vstup do Evropy.

V novém tisíciletí, když Středoevropanům začalo být jasné, že členství v NATO a EU mají jisté, ztratil tento příslib svoji sílu - a to vedlo ke strachu z vypětí požadovaného kvůli dosažení cíle. Začal boj o vlastnictví a kontrolu v oblasti politického a hospodářského života i médií. Nacionalisté a liberálové, modernizátoři a protimodernizátoři, proevropané a euroskeptici se dostali do krvavého konfliktu. Vše se krylo se silnou nacionalistickou a křesťansky fundamentalistickou vlnou, jež zasáhla Ameriku po 11. září 2001 a která mimo jiné přinesla touhu prosadit "barevné" revoluce od Gruzie až po Ukrajinu.

Přišla nová vlna, vlna etnického nacionalismu, která v Maďarsku dosáhla vrcholu na jaře 2002, kdy přímo ovlivnila masy. V březnu a dubnu se statisíce lidí oblečených národních barvách zúčastnily masových demonstrací. Pravice všude viděla liberální a bolševické cizáky, zatímco levice varovala před nebezpečím příchodu dvaceti milionů rumunských dělníků. Pak ale přišel sociální populismus, který každého maďarského politika proměnil v miniaturního Kádára (hlavu státu z dob po porážce protisovětského povstání z roku 1956, která proslula zavedením "gulášového socialismu" s konzumem rostoucím i za cenu zahraničního zadlužování - KD). Proto v prosinci 2004 selhalo referendum strany Fidesz o dvojím občanství pro Maďary v zahraničí, právě v době, kdy ukrajinská Oranžová revoluce způsobila nacionalistickou horečku v Pobaltí, Polsku a Rumunsku. Tato vlna na podzim 2005 vynesla na vrchol dvojčata Kaczyńské a vyvolala růst extrémně nacionalistické nálady v Pobaltí. Na jaře 2007 vypukl estonsko-ruský spor, který dal vzniknout "ideologii defenzívního nacionalismu" zaměřené proti Rusku a ruské menšině v Estonsku.

Vítězové a poražení

Ale zdálo se, že se tento trend sám upraví. Polská pravice vyhrála volby, rumunští extrémisté vypadli z parlamentu, maďarští byli marginalizováni. Slovenský Fico používal právě tolik nacionalistické soli, aby mu to umožnilo udržet většinu pro vládní koalici. Gruzínsko-ruská válka nevyvolala žádný masový ohlas.

Je ale možné, že tato korekce nenastane. Na nedávném setkání slovenských a maďarských intelektuálů Peter Tolgyessy a Laszlo Szigeti ze Slovenska tvrdili, že od změny režimu existoval vzestupný trend růstu nacionalismu. Byl údajně spojen s iluzemi, které si různé společnosti pěstovaly: přály si okamžitě dosáhnout západního životního stylu, což je vyhlídka, která, jak se zdá, stále více ustupuje do pozadí. Politici vytvořili nacionalisty, ale nacionalisté sami pak vytvořili Fica, Slotu a Kaczyńské. Politici teď pouze uspokojují poptávku voličů. Budoucnost přinese růst nacionalismu a xenofobie po celém světě, dodává Szigeti. Možná, že má pravdu.

Já se obávám "třetí vlny" nacionalismu. Tato vlna se zvedne z hospodářské krize. Teď je to střední třída vzniklá po změně režimu, kdo je ohrožen. Brusel a Berlín nemají odpovědi na volání o pomoc. Nepokojů se už neúčastní ti, kdo prohráli - jsou to lidé, kteří až dosud patřili k vítězům. Právě ti nyní hledají obětní beránky.

Zklamaní forintoví a korunoví nacionalisté i nacionalisté vzývající zlotý, kteří jsou euroskeptiky, ale současně se prohlašují za Západoevropany, vyvěšují národní vlajky v Gyoru, Mladé Boleslavi a Poznani. Zaměstnanci bank a automechanici, investoři a ctihodní soudci pěstují sympatie pro své méně vyspělé nacionalistické krajany. Mohou začít pohlížet na Židy, Romy, Slováky, Evropany, Američany a kohokoliv, kdo k nim nepatří, jako na ty, kdo zavinili jejich bědy.

Veselý rok 2009!

Zdroj: ZDE

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 9.6. 2009