Máš, Sedláčku, pěkné koně

11. 6. 2009 / Antonín Hrbek

Pan Sedláček totiž patří k těm nemnoha ekonomům, kteří nejsou One Book Mani, ale snaží se o hlubší vzdělání a širší rozhled. Kniha není v podstatě o "ekonomii" ale o "metaekonomii", tj. o tom, co je nad ekonomií.

Autor se prakticky ztotožnil s platonským názorem, že ekonomie nemůže řídit lidstvo, protože je "nelidská". Je užitečným pomocníkem, ale zlým pánem.

Na ekonomii nahlíží "v běhu historie a zpochybňuje některé stereotypy jejího současného vnímání", mimo jiné i proto, že ekonomika existovala již dávno před ekonomií. Ekonomika je mu mystérium, spontánní tajemství a je zázrak, že funguje. Nerozumíme, podle něj, často ani sami sobě, natož pak svému bližnímu a ve své pošetilosti chceme pochopit fungování celé společnosti lidí.

Zcela opustil úzce profesní "imperialistický" ekonomický pohled a pokusil se dívat na ekonomii z hlediska filozofie, morálky, sociologie a politologie. Ukazuje, že "v ekonomice mnoho věcí vznikalo nevědomky, spontánně, bez kontroly či záměru, a nikoliv pod jakousi taktovkou", že mnohé ekonomické systémy nejsou předvídatelném nebo jsou předvídatelné špatně, že současná "ekonomie" je zbavena mravnosti a zůstal jí jediný cíl -- růst. Růst, který nezná nic, než sebe sama.

V jednotlivých kapitolách - Pradávná ekonomie, Proměny člověka v době vědecké, Rouhavé myšlenky, Krize dobrá a krize zlá, uvádí řadu velmi zajímavých postřehů a názorů, které dokládá přesnými citacemi.

V závěru se domnívá, že "budoucnost není, co bývala" a že současné ekonomie i hospodářská politika by měly mnohé nové opustit a naopak se k mnohému starému navrátit. Měly by opustit onu neustálou "nedostatečnost", materiální rozmazlenost a přílišný důraz na štěstí, které může ekonomický blahobyt poskytnout. Měli bychom znovuobjevit roli dostatečnosti, spočinutí a vděku za to, co máme.

Současná krize není jen ekonomická nebo spotřební, ale mnohem hlubší. Žili jsme dlouho a beztrestně na dluh nejen finanční ale i ekonomický. A zejména je třeba se osvobodit od spotřební drogy, na kterou jsme si vybudovali závislost. O tom, že to nebude snadné, není podle autora, pochyb.

Kniha není do tramvaje nebo do vlaku (pokud ještě někteří "ekonomové" používají hromadných dopravních prostředků), ale pro krátké počtení před spaním, po němž můžeme mít i zlé sny. Můžeme s mnohým nesouhlasit, můžeme proti ledačemus horlivě protestovat, můžeme autorovi i sprostě nadávat, ale musíme být schopni si přiznat, že neexistuje jediná pravda. A že stále platí závěr filmu "Někdo to rád horké" a totiž, že "nikdo není dokonalý".

Ale rozhodně stojí za to, si ji přečíst.

Vytisknout